Nenašlo se
» Hlavní stránka
» Kalendář
» PuvodJmen
4.dubna
Svátek mají Ivana, Izidor.
Dnešní oslavenkyně Ivana je ženským protějškem jména Ivan (25. června), které je staroslovanskou variantou jména Jan. Ivana proto tvoří jednu z mnoha obdob, které se po staletí vytvářely na základě prastarého jména Jana (24. května). V Čechách jde ovšem o obdobu zcela moderní, neboť Ivana přišla do módy zhruba v polovině 20. století. Předtím jsme se u nás mohli setkat s Ivankami, ženským jménem, které se k nám po první světové válce začalo šířit ze zemí jižních Slovanů.
Hlavním světcem církevního kalendáře je dnes Izidor (též Isidor). Jméno, které se dnes již mnoho nepoužívá, má svůj počátek v řeckém Isidóros, což znamená doslova „dar Isidin“ (bohyně Ísidy). Ísis byla egyptská bohyně, sestra a manželka boha Osirise. Do Evropy se její kult dostal v rámci jednoho z typických synkretických náboženství helénistického období - od 3. století před Kristem proniká Ísis z ptolemaiovského Egypta přes Malou Asii a Řecko do Říma (1. století před Kristem).
Patron dnešního dne Isidor ze Sevilly je řazen mezi církevní učitele, přičemž bývá nazýván „posledním západním církevním Otcem“. Velmi významné je především jeho spisovatelské dílo, pro něž je právem považován za jednu z nejpozoruhodnějších osobností Španělska. Narodil se v urozené španělské rodině kolem roku 560 v Cartageně. Je zajímavé, že i tři jeho sourozenci byli později rovněž prohlášeni za svaté. Isidor se nadchl pro víru a velmi brzy se stal knězem a zároveň skvělým kazatelem. Situace ve španělské církvi však byla tehdy velice bídná, málokdo zde vůbec věřil v existenci samotného Krista! Přesto se mladý duchovní nevzdával. Když zemřel jeho starší bratr Leander, byl Isidor roku 600 jmenován na jeho arcibiskupské místo v Seville. V úřadu setrval plných 35 let, která naplnil usilovnou prací. Z pozice své funkce zřizoval školy a knihovny, svolal řadu synod a koncilů, které vždy také řídil. Nejslavnější z nich byly koncil sevillský (619) a toledský (633). Oba svým významem vešly do církevních dějin Evropy. Isidorovy spisy a knihy se vyznačují rozsáhlým duchovním a teologickým věděním, zabýval se i historií (Chronikon - „Kronika“ obsahuje dějiny světa od stvoření do roku 616), sepsal knihu o dějinách germánských kmenů Historia de regibus Gotorum, Vandalorum et Suevorum. Vskutku neobyčejným dílem byly Etymologie, jakási obrázková encyklopedie tehdejšího vědění. Isidor zemřel 4. dubna roku 636 v Seville, za svatého jej vyhlásil roku 1598 papež Klement VIII. Roku 1722 povýšil papež Benedikt XIII. arcibiskupa Isidora na církevního učitele.
Převzato z: V. Rameš: Po kom se jmenujeme. Encyklopedie křestních jmen. © LIBRI, 2000, 2001.
