Hlavni    Taroty    Horoskopy    Vtipy    Kalendář    Aktuálně    Kontakt    Mapa stránek  
Dobrou noc. Je Středa 17. července 2019, Slunce vychází  5:14, zapadá 20:58 hod., měsíc  mesic  mesic
» MapaStránek » Carodejnice-

Carodejnice-

Filipojakubská noc aneb Pálení čarodějnic

30. dubna o Filipojakubské či Valpružině noci, připadá doposud velmi živý zvyk „Pálení čarodějnic“. Chcete-li se o tomto zvyku něco dozvědět čtěte!

O půlnoci před sv. Filipem a Jakubem mají prý zlé síly větší moc než jindy. Abychom se před nimi ochránily, měly bychom míti u sebe květ z kapradí, svěcenou křídu, hostii a další křesťanské předměty, chránící nás před zlem. Tuto noc nazýváme už od nepaměti „Noc čarodějnic“ - tento název vznikl z pověry, že se v tento den slétají všechny čarodějnice na tzv. sabat. O sabatu se slétnou čarodějnice na koštěti z širokého, dalekého okolí a volí zde svou královnu, která pak vládne hostině a tanci. Lidé věřili, že se tyto čarodějnice po hostině proměňovaly ve zlá zvířata a vyprávěly si, co všechno zlého se jim za poslední rok podařilo natropit.

Již od pradávna se v tento den na ochranu před čarodějnicemi, na kopcích pálily ohně a tato tradice „pálení čarodějnic“ se dochovala až dodnes. Muži v tento den staví velké hranice. Dívky ze starých hadrů dělají čarodějnice, připevněné ke koštěti a společně je zdobí dlouhým věncem z pampelišek. Večer se zapálí hranice i s čarodějnicí. Chlapci zapalují košťata, vyhazují je do výše, prý proto, aby viděli čarodějnice létající na košťatech, či aby je takto srazili k zemi. Děvčata přeskakují ohniště. Společně se pak všichni radují.

Lidé na vesnicích navíc chránili před čarodějnicemi úrodu a dobytek. Kdyby tuto noc neměli v chlévě zelené větévky na hnojniště či neměli chlév osypán dokola pískem, čarodějnice by je učarovaly, což by způsobilo poškození úrody i dobytka.

V některých krajích se místo pálení čarodejnic upaluje Morana - představitelka zimy. Někde ji pálí, jinde posílají po vodě pryč, aby tak obrazně odešla zima.

Jak taková klasická Ježibaba či Čarodejnice vypadá?

Svou postavou připomíná Ježibaba polétavá jakoukoliv obyčejnou stařenku. Ze zvláštních znamení lze připomenout velký nos, výrazně čnějící zuby a rozcuchané šedé vlasy, které jí za letu vlají z pod šátku nebo z pod čepice. Rozeznat ji od lidské stařeny je nejsnazší právě ve vzduchu. Ježibaba polétavá ovšem nelétá za každého počasí a v každé denní době, nejčastěji je možno ji v povětří vidět za úplňku, za bouřlivých nocí. Citace z knihy LEXIKON STRAŠIDEL

Čarodejnice nebyly vždy jen zlé. Patřily mezi ně i baby bylinářky, které uměly zahánět nejrůznější nemoci, a vědmy, které dokázaly předvídat budoucnost.



Něco faktů z historie o pálení čarodějnic

V současnosti už nikoho ani nenapadne, jak hluboká tragika tkví v jejich podstatě – že vlastně jde o symbolickou stylizaci dávných inkvizičních poprav.

Právě v tom spočívá paradoxnost celé věci. Neboť to, co se dosud napodobuje jako projev radosti, naši dávní předkové prožívali jako reálnou skutečnost. Přesvědčení o existenci čarodějnictví a kouzelnictví bylo ve své době součástí trestního práva. Roku 1708 vešlo u nás v platnost tzv. Nové právo útrpné a hrdelní pro království české, markrabství moravské a knížectví slezské. Zákoník byl pak uplatňován řadu desetiletí a je jistě poučné citovat z něj alespoň několik ustanovení. V článku 19 se výslovně stanoví trest smrti za „kouzelnictví, hádání, hrncův kopání, takovýchto do studnic uvrhování a čarodějné střílení“. Dále se v příslušném článku uvádí, že u podezřelých osob je třeba zjistit, zda svůj závazek se zlým duchem učinili písemně či ústně a zda se zlým mocnostem poddali dobrovolně.

A tak poetická iluze, kterou známe z lidového zvyku pálení čarodějnic, ale stejně tak z pohádek a pověstí, rázem mizí a obsah soudní praxe, ale i samotných příběhů nabývá nečekaně reálný kontext. Lze uvést takový příklad, stal se roku 1681 na panství v Jevišovicích u Znojma. Tamější pastýř Tomáš Chvátala se před inkvizičním tribunálem zodpovídal za ilegální spojení s temnou mocí. Z oficiálně podané obžaloby vyplývalo několik vážných podezření. Především že na Moravu přivolal velké sucho a že se pak proměňoval ve vlka, který okolí působil velké škody.

Na otázku vyšetřovatele, zda umí zahánět déšť, odpověděl:
„Ano, umím. Činím tak bičem, který natřu bylinou zvanou dikvant. Když takovým bičem třikrát zapráskám, bouře a déšť okamžitě ustane.“
Otázka vyšetřovatele:
„Jak ses setkal s černým mužem, který ti takovou moc dal?“
Odpověď:
„Před dvěma roky jsem se během filipojakubské noci vracel domů a cestou mě zastavil duch zvaný Koštiště. Tomu jsem se poddal a zapsal jsem se mu svou krví. Učinil jsem tak mosaznou lžící. Zlý duch, který se mnou hovořil, byl dobře ustrojen, seděl na koni, měl vysoké boty a ostruhy.“
Otázka vyšetřovatele:
„Jakou odměnu ti za to slíbil?“
Odpověď:
„Slíbil, že se o mě dobře postará až do smrti. Dostal jsem od něj moc čarovat, proměňovat se v cokoli, třeba v myš nebo jakoukoli havěť.“
Otázka vyšetřovatele:
„Účastnil ses ještě s jinými čaroději filipojakubských slavností na nějakém rejdišti?“
Odpověď:
„Ano, každoročně na Petrových kamenech. Hodně se tam vždy pilo a tancovalo. Mým úkolem bylo nosit putny, do kterých čarodějnice házely odpady z prahů a dveří.“
Otázka vyšetřovatele:
„Umíš se proměnit ve vlka a páchat přitom škody, kdykoli se ti zachce?“
Odpověď:
„Ano, umím. Jednou jsem se tak proměnil ve vlka v Plavči a páchal jsem přitom škody tím, že jsem pokousal celé stádo ovcí.“
Otázka vyšetřovatele:
„Popiš, jak se v takového vlka proměňuješ.“
Odpověď:
„Jdu pod širé nebe, učiním přemet, čert mně pomůže a už je ze mě vlk.“
Otázka vyšetřovatele:
„Může se tak ve vlka proměnit každý člověk?“
Odpověď:
„Ne. To může jenom ten, kdo se upsal čertu.“

Kdybychom neměli na paměti, že jde o odpovědi z oficiálního soudního protokolu, vyřčené ovšem ve smrtelné předtuše a s vědomím, že jejich nesmyslnost a fantastičnost obviněného uchrání pouze před dalším mučením, nikoli však před krutou smrtí upálením, mohli bychom se domnívat, že čteme nějakou pohádku. Ostatně kolik existuje příběhů se stejnou dějovou osnovou, na jaké byl zbudován tento chatrný text soudního protokolu. O kouzelnících, kteří dovedou zahánět déšť a bouři, nebo je přivolávat? A jak jinak se děje v pohádkách a pověstech uzavření smlouvy mezi pozemšťanem a pekelníkem, než ve způsobu, který líčil Tomáš Chvátala?

Jenže má vůbec smysl tohle všechno si připomínat během nadcházející filipojakubské noci - v záři planoucích ohňů? Tragika bolesti se přece už dávno rozplynula a pálení čarodějnic je jen časem veselí a radosti ze života. Tím víc, že noc, kdy se tak děje, je zároveň předzvěstí nejkrásnějšího měsíce roku, května. Po celá staletí se tak děje, a mělo by tomu být i nadále.

Zdroj:

Zpět
validní HTML 4.O

 Hlavni    Taroty    Horoskopy    Vtipy    Kalendář    Aktuálně    Kontakt    Mapa stránek