Nenašlo se
» Hlavní stránka
» Kalendář
» PuvodJmen
8.ledna
Svátek mají Čestmír, Severin (z Norika) a Šebíř.
Dnes nezapomeňte popřát všem Čestmírům. Toto jméno je pochopitelně staročeského původu a nosí jej člověk „ctící mír“ a je vůbec velice mírumilovný. Zvláštní je, že dnešní den byl ve starém Římě zasvěcen Iustitii, tamní bohyni spravedlnosti. Obdoby jména Čestmír se nacházejí i ve starší srbštině a bulharštině.
Nejstarším naším Čestmírem je slavná literární postava, která se objevuje v Rukopisu královédvorském, konkrétně v epické básni Čestmír (jak byl stručněji nazván zpěv O vicestvie nad Vlaslavem). Obsahem básně je pověst o velkém a těžkém boji Čechů s Lučany, k němuž došlo na Turském poli nedaleko Levého Hradce. Jenže jak už to v dějinách bývá, všechno bylo trochu jinak. Tuto báji zpracoval už na počátku 12. století kronikář Kosmas. V podání tohoto letopisce se však tento vojevůdce Čechů jmenoval Tyr, další kronikář Dalimil mu říkal Styr a Hájek Štyr. To se ale vlastenecky cítícímu autorovi Rukopisů příliš nelíbilo - nezní to přece příliš česky a asi to ani české jméno není. Proto nahradil ve svém obrozeneckém nadšení Tyra pěkným českým Čestmírem. Toto jméno převzal i Alois Jirásek do svých Starých pověstí českých. Ať už se jmenoval vymyšlený hrdina jakkoliv, jisté je, že samotné jméno Čestmír tím nijak neutrpělo a ještě dnes je velice oblíbené. Inu, komu čest, tomu čest.
V českém církevním kalendáři má svátek Severin, ve staré češtině Šebíř. Jméno má své počátky v latině a souvisí zřejmě se slovem severus, což znamená „vážný“ nebo „přísný“.
O patronovi tohoto jména Severinovi z Norika praví pověst, že se narodil někdy kolem roku 410 kdesi v Orientě. V době stěhování národů přišel po roce 453 do tehdejší římské provincie Norika (dnes převážně území Rakouska). Zde se prý až do svých posledních dnů staral o chudé. Jako katolický duchovní to ale neměl právě lehké, neboť jeho farníci zde tvořili menšinu obyvatelstva. Většinou tu totiž žili ariáni (přívrženci učení, které mimo jiné tvrdilo, že Kristus nebyl syn Boží, ale pouze výjimečný člověk). Severin byl ale mužem kompromisu a neustále oba tábory usmiřoval. Do dějin však také vstoupil jako zakladatel mnoha klášterů. Nejznámější z nich byly ve Favianisu (Mautern), Lorchu nad Ennsem a v Pasově. Ostatky světce, který zemřel 8. ledna roku 482, se dostaly roku 1807 do farního kostela ve Frattamaggiore u Aversy (Kampánie, Itálie). Severin je patronem Bavorska, ale také vinařů, tkalců a zajatců. Úcta ke světci je stále živá: jedno z posledních Severinových vyobrazení je z roku 1971. Jedná se o výjevy na bronzové bráně baziliky v Lorchu.
Vraťme se ještě k české podobě jména, k Šebířovi. Muž nosící toto jméno byl šestým biskupem pražským a pocházel z domácí šlechtické rodiny. Jako klerik se stal dvořanem a brzy i oblíbencem knížete Oldřicha. Později vstoupil do Břevnovského kláštera. Jeho kariéra pokračovala, dostal se k pražské kapitule a byl jmenován proboštem. Na počátku roku 1030 usedl na pražský biskupský stolec. Jako hlava české církve bojoval hlavně proti přežitkům z dob pohanských a spolu s knížetem Břetislavem také vydal důležité zákony k jich vymýcení. Stalo se tak při vyzdvižení ostatků sv. Vojtěcha v Hnězdně (Gniezno, Polsko; 1039). Za jeho episkopátu byly mj. založeny kolegiátní chrámy ve Staré Boleslavi a v Litoměřicích a byl to také on, kdo roku 1063 svolil k založení olomouckého biskupství. Zemřel 6. prosince roku 1067.
Převzato z: V. Rameš: Po kom se jmenujeme. Encyklopedie křestních jmen. © LIBRI, 2000, 2001.
