Nenašlo se
» Hlavní stránka
» Kalendář
» PuvodJmen
6.října
Svátek mají Hanuš a Bruno.
V občanském kalendáři má dnes svátek Hanuš. Toto dnes ryze česky znící jméno má základ v německém jméně Hannes, které povstalo z Johannes, což je náš Jan. Jméno Hanuš nosil slavný mistr hodinář a domnělý tvůrce staroslavného orloje pražského. Žil zřejmě na sklonku 15. století a o jeho životě toho mnoho nevíme. Orloj však máme velice pěkný, a to je asi nejdůležitější.
V církevním kalendáři dnes najdeme Bruna. Asi nikoho nepřekvapí, že se jedná o jméno germánského původu. Znamená „snědý, opálený“, také „brunet“. V našem občanském kalendáři má Bruno svátek již 11. června.
Dnes si připomeneme Bruna zvaného Kartuzián, který se narodil kolem roku 1030 v Kolíně (Severní Porýní-Vestfálsko). Po studiu v Remeši dosáhl kněžského svěcení a brzy se stal vedoucím tamní dómské školy. Zde prožil 20 let a dopomohl škole k velké slávě. Zdálo se, že nyní Bruno po zásluze získá i biskupský episkopát, ale vše bylo jinak: kde se vzal, tu se vzal, objevil se protikandidát, který si úřad jednoduše koupil. Bruno musel dokonce z města utéci. Vypadalo to, že vše napraví samotný papež Řehoř VII., který nového biskupa z Remeše odvolal, ale nebylo tomu tak. Bruno se remešským biskupem znovu nestal, neboť jeho nový konkurent si úřad - opět koupil. Bruno, znechucený a zhrzený celým světem, složil ihned všechny své funkce a v roce 1083 město opustil.
Krátký čas pobyl v klášteře Molesme, ale potom odešel se šesti svými druhy do Grenoblu, kde se stal biskupem jeho bývalý žák Hugo. Ten mu věnoval neschůdnou krajinu jménem Cartusia. Zde po velmi namáhavé práci Bruno vybudoval Velkou kartouzu, skládající se jen z kaple obklopené dřevěnými celami. Zde vznikl Kartuziánský řád - jedna z nejpřísnějších řeholí. Bruno neměl vůbec v úmyslu nějaký řád zakládat, k potvrzení papežem Alexandrem III. došlo ostatně až 2. září 1176, tedy několik desetiletí po Brunově smrti. Bruno sám v Cartusii dlouho nezůstal, v roce 1089 byl povolán do Říma jako poradce. Setrval tam pouhé dva roky, poté odešel do Kalábrie a v divočině La Torre založil svou druhou kartouzu, S. Maria dell Eremo. Do třetice všeho dobrého, řekl si asi Bruno a založil ještě kartouzu třetí. Jmenovala se S. Stefano di Bosco a byla opět poblíž La Torre. V ní po letech dne 6. října roku 1101 zemřel. Je pochován v tamním kostele. Je zajímavé, že nebyl nikdy oficiálně prohlášen za svatého, ačkoliv jeho kult byl v letech 1514 a 1623 potvrzen.
Jeho řád kartuziánských mnichů je skutečně jiný než ostatní řehole. Vedle obvyklých slibů, které znají i jinde, v něm platí i věčné mlčení a samota, již kartuziánům předepsal pátý převor Guido. Osm hodin denně musejí členové řádu věnovat modlitbě a duchovním cvičením. Nejedí maso a jednou týdně absolvují půst o chlebu a vodě. V jejich kartouzách panuje naprosté ticho a mír.
Převzato z: V. Rameš: Po kom se jmenujeme. Encyklopedie křestních jmen. © LIBRI, 2000, 2001.
