Nenašlo se
» Hlavní stránka
» Kalendář
» PuvodJmen
27.dubna
Svátek mají Jaroslav a Zita.
V občanském kalendáři má dnes svátek Jaroslav. Leckdo se ještě dnes domnívá, že nositelé tohoto jména „slaví jaro“. Toto staroslovanské jméno je však složeno ze slova jaryj, jež znamená jak „prudký, vznětlivý“, tak i „silný, tvrdý a přísný“. Druhá část jména je zřejmá. Jaroslavové jsou tedy „slavní svou silou“ nebo, chcete-li, „prudkostí“.
Přestože Jaroslav nemá svého patrona v církevním kalendáři, nositeli tohoto jména se to v dějinách jen hemží. K nejznámějším patřil bezesporu Jaroslav I. Vladimirovič zvaný Moudrý, jinak velký kníže Kyjevské Rusi (v letech 1019-54). Od svého otce, knížete Vladimíra, dostal jako dědičné úděly Rostov a Novgorod. To však nehodlal respektovat nejmladší syn Svatopluk a nechal zavraždit své bratry Borise a Gleba. Jaroslav bleskově sehnal armádu a v lítém boji vzpurného bratra porazil a zahnal až za hranice. Stal se velkoknížetem a usídlil se v Kyjevě. Celé období jeho vlády se do historie zapsalo zlatým písmem. Tím se stalo jméno Jaroslav velmi populárním a nosila je i celá řada ruských knížat.
Také v Čechách bylo, je a jistě i nadále bude toto příjemné jméno poměrně časté. Na jeho rozšíření má zásluhu hrdina jedné z šesti epických básní Rukopisu královédvorského. Tato báseň se jmenuje O velikých bojech křesťan s Tatary nebo také jen Jaroslav a patří mezi naše nejkrásnější. Ve 289 verších barvitě líčí památné vítězství Čechů a Moravanů nad Tatary u Olomouce (1241), kde se obzvláště slavně proslavil rek jménem Jaroslav. Později se sice ukázalo, že Rukopis královédvorský je padělek z 19. století, ale slávu a oblibu tohoto jména to již neohrozilo.
V církevním kalendáři dnes slaví svůj svátek Zita. Jméno vzniklo zkrácením slova felicitas, což v latině znamená „úrodnost“ a „štěstí“. Zajímavé také je, že v italštině znamená zita nebo také zitta či cita - „děvče“. Jistě děvče šťastné.
Patronka dnešního dne - je jí služebná Zita - však příliš šťastná nebyla. Narodila se kolem roku 1212 v Monsagrati (Itálie) a od útlého mládí sloužila v domě rodiny Fatinelliových. „Sloužila“ ale není to správné slovo, spíše by se hodilo „trpěla“. Rozmazlené děti na ni byly zlé, paní ji týrala svou panovačností a pán, krutý a prchlivý, ji také jen trápil. Zita však byla přesvědčena, že tento úděl jí přichystal Bůh, aby vyzkoušel její víru, a tak vše statečně snášela. Nakonec se jí podařilo nemožné, svou laskavostí si celou rodinu získala a všechny je předělala k obrazu svému. Když 27. dubna 1272 Zita zemřela, všichni ji oplakávali. Záhy se stala patronkou domácích zaměstnanců, hospodyň a poslíčků, za svatou ji v roce 1696 prohlásil papež Inocenc XII. V občanském kalendáři má Zita svátek 19. září.
Převzato z: V. Rameš: Po kom se jmenujeme. Encyklopedie křestních jmen. © LIBRI, 2000, 2001.
