Od roku 998 se konají svátky zesnulých 2. listopadu. Venkovské, ale i městské hřbitovy byly v minulosti v katolických oblastech doslova naplněny kovanými železnými kříži se středovou schránkou i bez ní. Tyto kříže představují jeden z nejvýznamnějších projevů lidového řemeslného umění. V některých obcích se peklo i zvláštní pečivo, nazývané "dušičky" pro žebráky, pocestné a vůbec chudý lid. Dnes se hroby zdobí květinami, věnci a zapálenými svíčkami.

Vzpomínka: Jako malá jsem chodívala s babičkou na svátek všech zemřelých rozsvítit svíčky a položit věnečky na hroby prarodičů a příbuzných. Babička vždycky brala nějakou tu svíčku navíc, abych je pak mohla rozsvítit na těch hrobech, které se zdály opuštěné a žádné svíčky na nich nesvítily.

Ráda na ty časy vzpomínám. Na hřbitovech panovala zvláštní atmosféra. Některé hroby již zdobily květiny a věnce, plápolaly svíčky. Všude bylo ticho, i když se okolo neustále pohybovala spousta lidí.

I my jsme položily na hrob věneček, já zapálila svíčku a chvíli sledovala její plamínek. “Babi?” ohlédla jsem se po babičce. Seděla tiše na lavičce a hleděla smutně na hrob dědečka, snad o něčem přemýšlela, snad si s ním povídala, snad vzpomínala. V očích měla slzy. Tenkrát jsem nechápala proč. Neodvážila jsem se jí zeptat, co se děje. Nechala jsem jí chvíli takto sedět a na nic se neptala. Po chvilce se sama zvedla, vzala mne za ruku a odcházely jsme pryč. Stále nic neříkala.

Zdroj: Olga Míková, http://www.stripky.cz