Nenašlo se
» Hlavní stránka
» Kalendář
» PuvodJmen
28.října
Státní svátek České republiky. Šimon a Juda.
Dnešního dne byl v roce 1918 vyhlášen samostatný stát, který nesl jméno Československá republika. Možná někdo namítne, proč slavit toto výročí, když jmenovaný státní útvar již neexistuje, ba dokonce už zanikl několikrát. Přesto či právě proto je vznik našeho samostatného státu událostí, která je v našich národních dějinách něčím významným a zcela jistě si zasluhuje naši pozornost. Názor na vznik samostatného československého státu se mnohokrát změnil, a tak se stalo, že dnes toto výročí zastihuje naši veřejnost mnohdy nepřipravenou a někdy i zmatenou.
Ono vůbec leží na tomto našem dnešním výročí příliš mnoho stínů, nepravd a legend. 28. říjen byl nejprve nekriticky vynášen a slaven, aby jej oba totalitní systémy naopak zcela zatratily a zakázaly. Není proto divu, že se dnes mnozí z nás ocitají v situaci, kdy je jim dnešní svátek zcela lhostejný. Lidé se tedy právem ptají, jak to tehdy bylo a k čemu to vůbec bylo? Nejde přitom o to povědět, jak tehdejší události probíhaly či kdo kde řečnil a v kolik hodin republika vznikla. Spíše se ptáme, co pro náš národ vznik republiky znamenal a jakým směrem se máme dále ubírat, abychom se vyvarovali chyb našich dědů a otců. Kdo totiž nepochopí minulost, nemůže jít bez obav do budoucnosti.
Jisté je, že hlavní význam 28. října tkví v tom, že zde po mnoha staletích vznikl samostatný a skutečně suverénní stát. Při té příležitosti však musíme přiznat, že jsme si samostatnost udrželi jen do dnů mnichovské zrady, tedy pouhých 20 let. Na podzim roku 1938 totiž naše země ztratily vše, co 28. října 1918 získaly. Následující totalitní režimy naši suverenitu a občanské svobody stále více oklešťovaly, až zmizely docela.
Se vznikem Československa jsou spojovány především naše zahraniční akce, které podnikal T. G. Masaryk, československé legie a domácí politická reprezentace. Nesmíme však také zapomenout na roli, kterou při rozpadu Rakouska-Uherska sehrál poslední císař Karel I. Díky jeho postoji u nás při převratu nedošlo k žádnému krveprolití. Na tuto skutečnost velice rádi zapomínáme. Nebudeme ale zkoumat, kdo se zasloužil o vznik samostatného státu více. Důležité pro nás je, že spojením všech těchto vlivů republika vůbec vznikla. Ono totiž mohlo být všechno docela jinak - dnes je již dostatečně známo, že ještě v roce 1917 se samostatným státem nepočítal ani Masaryk, ani politikové doma. Pouze ti, kteří dezertovali z císařské armády, věděli, že chtějí-li se někdy vrátit domů, může to být pouze do samostatné vlasti. Proto vstupovali do legií a neváhali za tuto myšlenku položit i to nejcennější, co měli - vlastní život. Jestliže dnes máme svobodu, je to z velké části i jejich zásluha, a my jsme povinováni projevit jim za to dík.
V církevním kalendáři mají dnes svátek Šimon Horlivec a Juda Tadeáš. Se Šimonem se v občanském kalendáři setkáme ještě 22. prosince, a tak se soustředíme na jeho přítele Judu.
Juda Tadeáš byl apoštol a mučedník, který se narodil zhruba kolem narození Kristova a zemřel snad 28. října v 1. století v Persii. V Novém zákoně je Juda Tadeáš zmiňován jen zřídka. Při Kristově loučení s apoštoly prý se ho Juda ptal s velkou skromností: „Pane, proč se chceš zjevit nám, a ne světu?“ Podle jiné legendy prý Juda Tadeáš působil spolu se Šimonem Horlivcem v Sýrii, Mezopotámii a Persii, kde byl nakonec zavražděn mágy. Nástrojem činu byl podle této tradice kyj. I památka Šimona Horlivce se slaví 28. října, což má ukazovat na společné působení obou apoštolů a jejich pravděpodobně společnou smrt.
Ostatky Judy Tadeáše jsou uchovávány ve svatopetrském dómě v Římě. Po tisíciletí nenesl žádný kostel Judovo jméno. Teprve od 19. století začalo mnoho věřících vidět v apoštolovi zvláštního ochránce v beznadějných případech. Zvláště uctíván je Juda Tadeáš v mohučském kostele sv. Quintina, nejstarším kostele města. Na znázorněních se všemi apoštoly zaujímá Juda Tadeáš téměř ve všech případech skromné místo, bývá dokonce zatlačován Pavlem. Mívá u sebe kyj, kameny, halapartnu a knihu. U sv. Marka v Benátkách existuje mozaika z přelomu 13./14. století, na níž Juda Tadeáš převrací obrazy model, zatím co jeho mučitelé už na něho čekají. Většinou byl apoštol znázorňován společně se Šimonem Horlivcem, jde přitom téměř vždy o scénu mučení. Slavným se stal portrét Judy Tadeáše, který namaloval v 17. století Anton van Dyck, (Uměleckohistorické muzeum, Vídeň). Juda Tadeáš je patronem Goslaru (se Šimonem Horlivcem), modlí se k němu lidé v těžké nouzi a zoufalých situacích.
V keltském kalendáři stromů dnes začíná měsíc rákosu zvaný Ngetal.
Převzato z: V. Rameš: Po kom se jmenujeme. Encyklopedie křestních jmen. © LIBRI, 2000, 2001.
