XVI. Úder blesku

Tato karta zachycuje hořící věž, jež je ničena a rozmetávána v prach. Muž a žena z ní neyskočili proto, že by chtěli, ale proto že nemají jinou volbu. V pozadí sedí průhledná meditující postava, která představuje vědomí svědka.

Možná se ještě cítíš pěkně rozklepaně, jako by ti zem pukala pod nohama. Tvůj pocit bezpečí byl zpochybněn a ty se poslušen své přirozenosti snažíš zachytit všeho, čeho můžeš. Toto vnitřní zemětřesení je však jak nezbytné, tak zároveň velice důležité - když se mu poddáš, vyjdeš z trosek silnější a otevřenější pro nové zkušenosti. Po požáru je země znovu připravená, po bouřce je čistý vzduch. Zkus se na tu destrukci dívat s odstupem, téměř jako by se to dělo někomu jinému. Řekni tomu procesu ano a vyjdi mu vstříc.

To co přichází při meditaci jen velmi, velmi pomalu, může v nestřeženém okamžiku dobře mířená rána od mistra přivodit celkem rychle: Žák právě položil nějakou otázku a mistr skáče a řve, tluče kolem sebe, nebo ho vyhodí ze dveří, nebo na něj skočí... Tyto metody dříve nikdo neznal. Jsou dílem tvořivého génia Ma Tzu, který přivedl k osvícení mnoho lidí.p:

Někdy je to až zábavné: vyhodil člověka z okna dvoupatrového domu, a ten se ho přišel zeptat, o čem má meditovat. Nejen, že ho Ma Tzu znovu vyhodil, ale ještě za ním vyskočil, dopadl na něj, posadil se mu na hruď a zeptal se ho: "Máš to?!" A ten chudák řekl "Ano", protože kdybys řekl "Ne", mohl bys přinejmenším dostat další ránu. Ale jemu to stačilo - tělo celé polámané a na hrudi mu sedí Ma Tzu a ptá se: "Máš to?!".

V podstatě to to měl, protože to bylo tak náhlé, z ničeho nic, jinak by to nepochopil.

Král duhy: Hojnost

Tato Dionýzovská postava je dokonalým obrazem celého člověka "Zorby Buddhy" - muže, který současně dokáže pít víno, tančit na pláži, zpívat v dešti a vychutnávat hloubku moudrosti a pochopení, jež mudrcům náleží. V jedné ruce drží lotos, ukazující, že ctí ženský půvab, který obsáhl i sám v sobě. Jeho odhalená hruď (otevřené srdce) a uvolněné břicho znamenají, že zvládá i svou mužskou část a je zcela spokojený sám se sebou. Král duhy je spojením čtyř elementů - země, ohně, vody a nebe - a sám sedí na knize životní moudrosti.

Jestliže jsi žena, podporuje Král duhy tvé mužské energie, spojení s tvou druhou polovinou tvé duše uvnitř. Pro muže tato karta znamená období prolamování všech mužských stereotypů, jež dá zazářit plnosti celého člověka.

Lidé na východě odsoudili tělo, zatratili hmotu, nazvali jí "iluzorní" májá - májá, která ve skutečnosti neexistuje, jenom se tak jeví a je ze stejného materiálu jako naše sny. Popřeli svět, proto je východ tak chudý, nemocný a hladovějící. Jedna polovina lidstva přijímala vnitřní svět a popírala vnější svět. Druhá polovina lidstva přijímala materiální svět a popírala vnitřní svět. Obě jsou však polovičaté a žádný poloviční člověk nemůže být spokojený.

Musíš být celistvý: bohatý na těle, bohatý ve vědě, bohatý v meditaci, bohatý ve vědomí. Jenom celistvý člověk je podle mě svatý člověk. Chci, aby se Zorba a Buddha sešli spolu. Zorba sám je prázdný. Jeho tanec neznačí věčnost, je to chvilková zábava. Brzy se ho nabaží. Dokud nečerpáš z nevyčerpatelných zdrojů samého kosmu... dokud nejsi existenciální, nemůžeš být celistvý. To je můj poslední příspěvek lidstvu: celistvý člověk.

XVIII. Minulé životy

Ruce existence jsou na této kartě ve tvaru ženského přirození, vstupu do kosmické matky. Uvnitř se nám odkrývá mnoho obrazů, mnoho tváří z jiných dob. Fantazírovat o populárních minulých životech může být zábavné, může nás to však jen rozptylovat. Skutečným smyslem je uvidět a pochopit karmický obrazec našeho života a jeho kořeny v nekonečném cyklu, jenž nás drží v nevědomém chování.

Dvě duhové ještěrky po stranách představují vědění a nevědění. Jsou to strážci podvědomí, přesvědčují se, že jsme připraveni na vizi, která by nás mohla jinak porazit. Pohled do věčné existence je dar a porozumění funkcí karmy v našem životě se neděje jen na základě našeho rozhodnutí. Tato karta je budíček; události ve tvém životě se ti snaží vyjevit obrazec tak dávný, jako je cesta tvé vlastní duše.

Dítě se může stát vědomým jen tehdy, když v minulém životě dostatečně meditovalo, vytvořilo si dostatek meditativní energie, aby se mohlo utkat s temnotou, kterou přináší smrt. Člověk zkrátka upadne v zapomnění. Z ničeho nic se ocitne v nové děloze a při tom úplně zapomene na staré tělo. Tam se to přeruší. Tato temnota, toto nevědomí způsobuje ono přerušení.

Východ se usilovně snažil tyto bariéry překonat. A těch deset tisíc let práce nebylo marných. Do minulého života nebo do mnoha minulých životů může proniknout každý. Pro to však musíš v meditaci zajít hlouběji, a to ze dvou důvodů: dokud se nedostaneš hlouběji, nenajdeš dveře do jiného života; a za druhé, musíš být v hlubší meditaci, protože když najdeš dveře do jiného života, zaplaví tvou mysl proud událostí.

A je už dost těžké nést jeden život...

Eso mraků (mysl): Vědomí

Na většině karet této barvy jsou postavy buď utrápené nebo jsou to karikatury, vliv mysli v našem životě je celkově buď utlačující, nebo zesměšňující. Avšak tato karta Vědomí zobrazuje obrovskou postavu Buddhy. Je tak obrovský, že přesáhl i hvězdy, a nad jeho hlavou je čistá prázdnota. Představuje stupeň vědomí, který je dosažitelný všem, kdo ovládnou svou mysl tak, že se stane naším služebníkem, tak, jak to má být.

Vytáhnout si tuto kartu znamená, že se ti nabízí krystalická jasnost osamoceně vyrůstající z hlubokého klidu v jádru tvé bytosti. Nesnažíš se již chápat věci rozumem - pochopení, které teď máš je existenciální, celistvé, v souladu s pulsem života samého. Přijmi ten velký dar a poděl se o něj.

Z neznáma přicházíme a do neznáma jdeme. Přijdeme znovu; byli jsme tu už tisíckrát a ještě tisíckrát tu budeme. Naše podstata je nesmrtelná, ale naše tělo, naše vtělení je smrtelné. Rámec, ve kterém se nacházíme, náš dům, tělo, mysl, to všechno jsou hmotné věci. Unaví se, zestárnou, zemřou. Avšak tvé vědomí, které Bodhidharma nazývá "ne-myslí" - Gautama Buddha také používal termín "ne-mysl" - je čímsi za tělem i myslí, je za vším; taková ne-mysl je věčná. Přijde, aby se vyjádřila, a zase odchází do neznáma.

Tento pohyb z neznáma do známého a ze známého do neznáma pokračuje věčně, dokud se někdo nestane osvíceným. Pak je tento život jeho posledním životem; pak se tato květina už zpátky nevrátí. Květina, která si uvědomila sebe sama se už nepotřebuje vrátit zpět do života, protože život není ničím jiným než školou, kde se učíme. Vyřešila svůj úkol, přesáhla sebeklam. Poprvé nepůjde ze známého do neznáma, ale do nepoznatelného.

Rytíř duhy: Zpomalení

Rytíř duhy nám připomíná, že si stejně jako želva na této kartě nosíme svůj domov všude s sebou. Není třeba pospíchat, není třeba hledat přístřešek jinde. Dokonce i když se dostaneme do hlubokých vod emocí, můžeme zůstat sami v sobě, volní od našich vazeb.

Jsi připraven se vzdát všech očekávání, která se vztahovala k tobě nebo k druhým, a převzít zodpovědnost za jakékoliv iluze, kterými jsi se obestíral. Není třeba nic dělat, jen spočinout v plnosti toho, kdo právě teď jsi. Když tvé touhy, naděje a sny povadnou tím lépe. Jejich zmizení uvolňuje prostor pro nový klid a přijetí toho, co je, a ty tento vývoj dokážeš přivítat tak, jako nikdy předtím. Vychutnej tedy toto zpomalení, zklidnění a poznámí, že už jsi doma.

Meditace je svým způsobem lék - její užívání je pouze dočasné. Jakmile jednou poznáš ten stav, potom už nepotřebuješ žádnou zvláštní meditaci, pak se meditace bude šířit celým životem.
Chůze je zen, sezení je zen.
Jaký je to stav a čeho se týká? Člověk jde pozorně, bděle, vesele, bez motivace, soustředěný, milující, plynoucí. Chůze je procházka. Láskyplně, bděle, pozorně sedí bez motivace - nesedí pro nějaký zvláštní účel, jen vychutnává, jak krásné je sedět jen tak, pro nic za nic, jak je to uvolňující, jaký je to oddech...
Po dlouhé procházce si sedneš pod strom a vánek tě ochladí. V každém okamžiku musí být člověk nenucený - nesnaží se nic zdokonalovat, kultivovat nebo procvičovat.
Chůze je zen, sezení je zen.
Mluvit nebo mlčet, v pohybu či v nehybnosti.
Podstatou je nenucenost.
Podstatou je nenucenost: to je ta klíčová věta.

Dělej, cokoli děláš, ale ve svém nejhlubším jádru zůstaň nenuceným, klidným, rozvážným, soustředěným.