XVI. Úder blesku

Tato karta zachycuje hořící věž, jež je ničena a rozmetávána v prach. Muž a žena z ní neyskočili proto, že by chtěli, ale proto že nemají jinou volbu. V pozadí sedí průhledná meditující postava, která představuje vědomí svědka.

Možná se ještě cítíš pěkně rozklepaně, jako by ti zem pukala pod nohama. Tvůj pocit bezpečí byl zpochybněn a ty se poslušen své přirozenosti snažíš zachytit všeho, čeho můžeš. Toto vnitřní zemětřesení je však jak nezbytné, tak zároveň velice důležité - když se mu poddáš, vyjdeš z trosek silnější a otevřenější pro nové zkušenosti. Po požáru je země znovu připravená, po bouřce je čistý vzduch. Zkus se na tu destrukci dívat s odstupem, téměř jako by se to dělo někomu jinému. Řekni tomu procesu ano a vyjdi mu vstříc.

To co přichází při meditaci jen velmi, velmi pomalu, může v nestřeženém okamžiku dobře mířená rána od mistra přivodit celkem rychle: Žák právě položil nějakou otázku a mistr skáče a řve, tluče kolem sebe, nebo ho vyhodí ze dveří, nebo na něj skočí... Tyto metody dříve nikdo neznal. Jsou dílem tvořivého génia Ma Tzu, který přivedl k osvícení mnoho lidí.p:

Někdy je to až zábavné: vyhodil člověka z okna dvoupatrového domu, a ten se ho přišel zeptat, o čem má meditovat. Nejen, že ho Ma Tzu znovu vyhodil, ale ještě za ním vyskočil, dopadl na něj, posadil se mu na hruď a zeptal se ho: "Máš to?!" A ten chudák řekl "Ano", protože kdybys řekl "Ne", mohl bys přinejmenším dostat další ránu. Ale jemu to stačilo - tělo celé polámané a na hrudi mu sedí Ma Tzu a ptá se: "Máš to?!".

V podstatě to to měl, protože to bylo tak náhlé, z ničeho nic, jinak by to nepochopil.

Král duhy: Hojnost

Tato Dionýzovská postava je dokonalým obrazem celého člověka "Zorby Buddhy" - muže, který současně dokáže pít víno, tančit na pláži, zpívat v dešti a vychutnávat hloubku moudrosti a pochopení, jež mudrcům náleží. V jedné ruce drží lotos, ukazující, že ctí ženský půvab, který obsáhl i sám v sobě. Jeho odhalená hruď (otevřené srdce) a uvolněné břicho znamenají, že zvládá i svou mužskou část a je zcela spokojený sám se sebou. Král duhy je spojením čtyř elementů - země, ohně, vody a nebe - a sám sedí na knize životní moudrosti.

Jestliže jsi žena, podporuje Král duhy tvé mužské energie, spojení s tvou druhou polovinou tvé duše uvnitř. Pro muže tato karta znamená období prolamování všech mužských stereotypů, jež dá zazářit plnosti celého člověka.

Lidé na východě odsoudili tělo, zatratili hmotu, nazvali jí "iluzorní" májá - májá, která ve skutečnosti neexistuje, jenom se tak jeví a je ze stejného materiálu jako naše sny. Popřeli svět, proto je východ tak chudý, nemocný a hladovějící. Jedna polovina lidstva přijímala vnitřní svět a popírala vnější svět. Druhá polovina lidstva přijímala materiální svět a popírala vnitřní svět. Obě jsou však polovičaté a žádný poloviční člověk nemůže být spokojený.

Musíš být celistvý: bohatý na těle, bohatý ve vědě, bohatý v meditaci, bohatý ve vědomí. Jenom celistvý člověk je podle mě svatý člověk. Chci, aby se Zorba a Buddha sešli spolu. Zorba sám je prázdný. Jeho tanec neznačí věčnost, je to chvilková zábava. Brzy se ho nabaží. Dokud nečerpáš z nevyčerpatelných zdrojů samého kosmu... dokud nejsi existenciální, nemůžeš být celistvý. To je můj poslední příspěvek lidstvu: celistvý člověk.

8. Hmota (tělo): Každodennost

Postava, jež se na této kartě, prochází v přírodě, nám připomíná , že krásu můžeme najít i v prostých každodenních věcech. Ten krásný svět, ve kterém žijeme však velmi snadno pokládáme za samozřejmost. Úklid domu, práce na zahradě, příprava jídla - i ty nejpozemštější záležitosti se stávají posvátnými, když jim věnujeme plné zaujetí, lásku a když je děláme jen pro ně samé, bez myšlenky na uznání nebo odměnu.

Je před tebou období, kdy tento jednoduchý, přirozený a úplně obyčejný postoj přinese mnohem lepší výsledky, než jakákoliv snaha být skvělá, chytrá nebo jinak mimořádná. Zapomeň na to, jak se dostat na titulní stranu novin, vymyslet další zbytečnost nebo oslnit své kolegy a přátele svými jedinečnými hvězdnými vlastnostmi. Zvláštní dar, který můžeš nabídnout nyní, spočívá v jednoduchosti a prostotě, krok za krokem.

Někdy se stává, že se sjednotíš; v nějaké vzácné chvíli. Díváš se na oceán, na tu jeho nesmírnou divokost - a náhle zapomeneš na svou rozpolcenost, na svou schizofrenii; uvolníš se. Nebo pochoduješ Himálajemi, díváš se na panensky čistý sníh na vrcholcích hor a najednou tě obklopí chlad a ty nemusíš nic předstírat, protože není před kým. Spojíš se. Nebo se spojíš posloucháním krásné hudby.

Kdykoli, v jakékoli situaci, kdy se staneš jedním, tě prostoupí a obklopí mír a klid a radost a blaženost. Jsi naplněná. Na tyto okamžiky není třeba čekat - mohou se stát tvým přirozeným způsobem života. Tyto mimořádné okamžiky se mohou stát docela normálními - to je jediné, o co se snaží zen. Můžeš žít mimořádným životem v docela normálním životě: kácet stromy , štípat dříví, nosit vodu ze studny, všechno můžeš dělat velmi nenuceně. Umývat podlahu, vařit jídlo, prát prádlo, ve všem můžeš být úžasně nenucená - důležité je jen to, zda to, co děláš, děláš totálně, s radostí a nadšením.

XX. Procitnutí

Motýl na této kartě je představitelem vnějšího, toho, co je neustále v pohybu, toho co není skutečné, nýbrž je jen stvořenou iluzí. Za motýlem se rýsuje tvář vědomí, jejíž pohled směřuje dovnitř, k tomu, co je věčné. Mezi očima je otevřené místo, ve kterém se objevuje lotos duchovního vývoje a vycházející slunce vědomí. S východem tohoto vnitřního slunce se rodí meditace.

Tato karta nám připomíná, abychom to, co je skutečné nehledali venku, ale uvnitř. Když se zaměříme na okolní svět, zamotáme se až příliš často do svého posuzování - tohle je dobré a tamto je špatné, tohle chci a tamto nechci. Tyto soudy nás drží v síti našich iluzí, ospalosti, našich starých návyků a modelů jednání. Zahoď svou mysl plnou názorů a podívej se dovnitř. Tam můžeš spočinout ve své vlastní hluboké pravdě, kde rozdíl mezi sny a realitou už dávno znáš.

To je jediný rozdíl mezi snem a skutečností: skutečnost vám na rozdíl od snu umožňuje pochybovat.

Pro mě znamená schopnost pochybovat to největší požehnání, jakého se lidstvu dostalo. Náboženství bylo vždy nepřátelské, protože se snažilo vykořenit sebemenší pochybnost - a to z jednoho prostého důvodu: chtělo, aby lidé věřili určitým iluzím, které jim kázalo...

Proč asi lidé, jako byl Gautama Buddha tak trvali na tom, že celá existence - vyjma tvého vnitřního svědka, tvého vědomí - je pomíjivost utkaná ze stejných vláken jako naše sny? Neříkají nám, že stromy neexistují. Netvrdí, že tu nejsou ani ty sloupy. Nenechte se zmýlit slovem "iluze"... Bylo přeloženo jako inluze, ale iluze není to pravé slovo. Iluze neexistuje. Skutečnost existuje. Májá je neco mezi - téměř existuje. Pokud jde o naše každodenní činnosti, může být považována za realitu. Pouze v tom nejvyšším smyslu, z vrcholku tvého osvícení, se stává neskutečným, iluzorním.

2. Mraky (mysl): Schizofrenie

Postava na této kartě přináší nový nečekaný význam starého přirovnání "cítit se jako mezi dvěma mýnskými kameny". My se však ocitáme přesně v téže situaci, když se zasekneme ve své nerozhodné a dualistické mysli. Mám se pustit rukama a padat hlavou dolů, nebo uvolnit nohy a padat po nohách? Mám jít sem nebo tam? Mám říct ano nebo ne? Ať už se rozhodneme jakkoli, vždy začneme přemýšlet jestli jsme se neměli rozhodnout jinak.

Jediným východiskem z tohoto dilematu je, bohužel, pustit se na obou koncích najednou. Z této situace se se nedostaneš tím, že ji vyřešíš psaním seznamů pro a proti nebo přivoláním své mysli na pomoc. Raději následuj své srdce, jestli ho najdeš. A když ho nemůžeš najít, prostě skoč - tvé srdce začne tlouci tak rycle, že nebude pochyb, kde ho máš.

Člověk je rozdělený. Schozofrenie je normální stav člověka - alespoň nyní. V primitivní společnosti tomu možná bylo jinak, ale stovky let výchovy, civilizace, kultury a náboženství udělaly z člověka dav - rozpolcený, rozdělený, neslučitelný... Ale protože tato rozpolcenost je proti jeho přirozenosti, jednota stále přežívá ukryta kdesi hluboko. Protože lidská duše je jenom jedna, může celá výchova narušit jen okraj člověka. Střed zůstává nedotčen - tak člověk pokračuje v životě. Jenomže jeho život se stal peklem.

Veškerým úsilím zenu je zvavit člověka této schizofrenie, zbavit ho rozdvojené osobnosti, rozpolcené mysli, stát se nerozděleným, sjednoceným, soustředěným, vykrystalizovaným. Tak, jak teď jsi, nemůžeš říct, že jsi. Nemáš žádné bytí. Jsi jako tržiště - spousta hlasů. Když chceš říct "ano", je u toho hned "ne". Nemůžeš ani plně zašeptat "ano"... Takto není možné být šťastný; zoufalství je přirozený následek rozdvojené osobnosti.