XVI. Úder blesku

Tato karta zachycuje hořící věž, jež je ničena a rozmetávána v prach. Muž a žena z ní neyskočili proto, že by chtěli, ale proto že nemají jinou volbu. V pozadí sedí průhledná meditující postava, která představuje vědomí svědka.

Možná se ještě cítíš pěkně rozklepaně, jako by ti zem pukala pod nohama. Tvůj pocit bezpečí byl zpochybněn a ty se poslušen své přirozenosti snažíš zachytit všeho, čeho můžeš. Toto vnitřní zemětřesení je však jak nezbytné, tak zároveň velice důležité - když se mu poddáš, vyjdeš z trosek silnější a otevřenější pro nové zkušenosti. Po požáru je země znovu připravená, po bouřce je čistý vzduch. Zkus se na tu destrukci dívat s odstupem, téměř jako by se to dělo někomu jinému. Řekni tomu procesu ano a vyjdi mu vstříc.

To co přichází při meditaci jen velmi, velmi pomalu, může v nestřeženém okamžiku dobře mířená rána od mistra přivodit celkem rychle: Žák právě položil nějakou otázku a mistr skáče a řve, tluče kolem sebe, nebo ho vyhodí ze dveří, nebo na něj skočí... Tyto metody dříve nikdo neznal. Jsou dílem tvořivého génia Ma Tzu, který přivedl k osvícení mnoho lidí.p:

Někdy je to až zábavné: vyhodil člověka z okna dvoupatrového domu, a ten se ho přišel zeptat, o čem má meditovat. Nejen, že ho Ma Tzu znovu vyhodil, ale ještě za ním vyskočil, dopadl na něj, posadil se mu na hruď a zeptal se ho: "Máš to?!" A ten chudák řekl "Ano", protože kdybys řekl "Ne", mohl bys přinejmenším dostat další ránu. Ale jemu to stačilo - tělo celé polámané a na hrudi mu sedí Ma Tzu a ptá se: "Máš to?!".

V podstatě to to měl, protože to bylo tak náhlé, z ničeho nic, jinak by to nepochopil.

Královna duhy: Rozkvět

Královna duhy je fantastická květina, jež dosáhla vrcholu svého rozkvětu a svých barev. Je velmi sexuální, velmi živá a plná možností. Luská prsty do rytmu hudby lásky, na krku má náhrdelník zvěrokruhu tak, že jí na srdci leží venuše. Rukávy jejího oděvu ukrývají velké množství semen. Vítr je roznáší do všech stran, aby se zachytila všude, kde to půjde. Nezajímá ji, jestli dopadnou na úrodnou půdu nebo mezi kamení - pouze je z čiré radostí ze života a lásky rozhazuje kolem. Shora na ni, v harmonii s jejím vlastním rozkvětem padají květy a kolem květu, na kterém sedí, jsou hravě rozvířeny vody emocí.

Právě teď se možná cítíš jako zahrada květin, zavlažovaná ze všech stran požehnáním. Přivítej včely, pozvi ptáky napít se ze svého nektaru. Rozšiřuj svou radost kolem, poděl se o ni se všemi.

Zem chce, abys žila v hojnosti, totálně a intenzivně - ne na minimum, jak to chce křesťanství, ale na maximum. Tvůj život by se měl dotknout druhých. Tvá blaženost, blahořečenost, tvá extáze by v tobě neměla zůstat ukryta jako semínko. Měla by se rozevřít jako květina a šířit svou vůni kolem pro všechny - nejen pro přátele, ale i pro cizí.

To je skutečný soucit, opravdová láska: sdílení tvého osvícení, sdílení tvého božského tance.

Královna mraků: Morálka

Morálka natlačila všechnu životní mízu a energii do úzkých hranic své mysli. Nemůže v ní proudit,takže se z ní opravdu stala vyschlá haluz. Celé její chování je vždy řádné, škrobené a upjaté, vždy je připravena vidět každou situace černobíle, stejnou má brož i na krku. Královna mraků číhá v mysli každého, kdo byl vychováván ve strnulých názorech o dobrém a špatném, hříchu a ctnosti, přijatelném a nepřijatelném, morálním a nemorálním. Je důležité mít na paměti, že všechny tyto rozsudky naší mysli jsou výsledkem naší podmíněnosti. A ať se jejich očima díváme na sebe či na druhé, vždy nás oddělují od zážitku krásy a božství uvnitř.

Teprve tehdy, když se osvobodíme z klece naší výchovy a dosáhneme pravdy vlastního srdce, můžeme začít vidět život takový, jaký doopravdy je.

BODHIDHARMA... dalece přesahuje moralisty, puritány, takzvané dobré lidi, dobráky. Dotkl se jádra tohoto problému. Dokud nejsi vědomá, je veškerá tvoje morálka faleš, celá tvoje kultura je jen tenká vrstva, kterou může kdokoli zničit. Ale když tvá morálka vzejde z tvého uvědomění, ne z nějaké disciplíny, pak půjde o něco docela jiného. Potom budeš v každé situaci reagovat na základě svého uvědomění. A cokoli uděláš, bude dobré.

Uvědomění nemůže udělat nic špatného. V tom je ta nejvyšší krása uvědomění, že cokoli z něj vzejde, je jednoduše krásné a správné bez jakéhokoli úsilí a nacvičování. Takže spíš než listí a větve usekni nejdříve kořen. Je jen jediný způsob, jak useknout kořen: být bdělá, vědomá a uvědomělá.

4.Duhy (hmota-tělo): Lakomec

Tato žena si kolem sebe vystavěla pevnost, lpí na svém majetku, který považuje za svůj poklad. Ve skutečnosti už nashromáždila tolik ozdob - včetně peří a kožešin z živých zvířat, že z toho zošklivěla.

Tato karta nás vyzývá abychom se podívali, na čem lpíme. Co z našeho majetku je tak cenné, že jsme ho museli obestavět pevností. Nemusí to být zrovna bankovní účet nebo skříňka plná šperků - může to být i něco tak prostého, jako je čas věnovaný přátelům nebo riziko, spojené s vyznáním lásky někomu druhému. Jako uzamčená studna, v níž stojí zkažená voda proto, že nebyla používána, ztratí naše poklady lesk i význam, když se o ně budeme zdráhat podělit. Čehokoliv se právě držíš, pamatuj, že si to nemůžeš vzít s sebou. Uvolni sevření a pocítíš svobodu a rozmach, jež ti může přinést sdílení.

Ve chvíli, kdy se staneš lakomou, se uzavíráš základnímu fenoménu života: rozdávání, sdílení.

Ve chvíli, kdy začneš na věcech lpět, jsi minula cíl. Protože cílem nejsou věci, cílem jsi ty, cílem je tvoje nejniternější bytí - ne krásný dům, ale krásná ty; ne spousta peněz, ale ty bohatá; ne spousta věcí, ale otevřená bytost, otevřená milionu věcí.

8. Oheň (činy): Cesta

Nepatrné postavě pohybující se na této kartě překrásnou krajinou nezáleží na cíli. Ví, že cílem je cesta sama, že samo putování už je svatým místem a že důležitý je každý krok.

Ve výkladu tato karta ukazuje na období pohybu a změn. Může jít fyzické přemisťování z místa na místo nebo o vnitřní pohyb od jednoho způsobu bytí k druhému. V každém případě však tato karta slibuje, že cestování bude snadné a přinese s sebou pocit dobrodružství a růstu; není třeba příliš bojovat a plánovat. Cesta nám rozvněž může připomínat, abychom přijali a přivítali vše nové, jako když cestujeme do cizí země, na jejíž kulturu a společnost nejsme zvyklí. Tento postoj otevřenosti a přijetí přiláká do našeho života nové přátele i zkušenosti.
Život je neustále se měnící kontinuum. Nemá žádného konečného cíle, ke kterému by směřoval. Život je jen putování, život je cesta sama o sobě, ne dosažení nějakého bodu, nějakého cíle - jen tanec a pouť a radostný pohyb bez starosti o cíl. Co budeš dělat, když dojdeš k cíli? Na to se nikdo neptá, protože každý se snaží mít v životě nějaký cíl.

Ale ty následky... Jestliže v životě opravdu dosáhneš cíle, co potom? Budeš z toho celý nesvůj. Není už kam jít... Dosáhl jsi konečného cíle - a během cesty jsi všechno ztratil. Musel jsi všechno ztratit. Potom budeš stát v cíli nahý a rozhlížet se kolem sebe jako idiot: k čemu ti to všechno bylo? Tolik jsi spěchal, tolik obav jsi měl a tohle je výsledek.