XVI. Úder blesku

Tato karta zachycuje hořící věž, jež je ničena a rozmetávána v prach. Muž a žena z ní neyskočili proto, že by chtěli, ale proto že nemají jinou volbu. V pozadí sedí průhledná meditující postava, která představuje vědomí svědka.

Možná se ještě cítíš pěkně rozklepaně, jako by ti zem pukala pod nohama. Tvůj pocit bezpečí byl zpochybněn a ty se poslušen své přirozenosti snažíš zachytit všeho, čeho můžeš. Toto vnitřní zemětřesení je však jak nezbytné, tak zároveň velice důležité - když se mu poddáš, vyjdeš z trosek silnější a otevřenější pro nové zkušenosti. Po požáru je země znovu připravená, po bouřce je čistý vzduch. Zkus se na tu destrukci dívat s odstupem, téměř jako by se to dělo někomu jinému. Řekni tomu procesu ano a vyjdi mu vstříc.

To co přichází při meditaci jen velmi, velmi pomalu, může v nestřeženém okamžiku dobře mířená rána od mistra přivodit celkem rychle: Žák právě položil nějakou otázku a mistr skáče a řve, tluče kolem sebe, nebo ho vyhodí ze dveří, nebo na něj skočí... Tyto metody dříve nikdo neznal. Jsou dílem tvořivého génia Ma Tzu, který přivedl k osvícení mnoho lidí.p:

Někdy je to až zábavné: vyhodil člověka z okna dvoupatrového domu, a ten se ho přišel zeptat, o čem má meditovat. Nejen, že ho Ma Tzu znovu vyhodil, ale ještě za ním vyskočil, dopadl na něj, posadil se mu na hruď a zeptal se ho: "Máš to?!" A ten chudák řekl "Ano", protože kdybys řekl "Ne", mohl bys přinejmenším dostat další ránu. Ale jemu to stačilo - tělo celé polámané a na hrudi mu sedí Ma Tzu a ptá se: "Máš to?!".

V podstatě to to měl, protože to bylo tak náhlé, z ničeho nic, jinak by to nepochopil.

Královna duhy: Rozkvět

Královna duhy je fantastická květina, jež dosáhla vrcholu svého rozkvětu a svých barev. Je velmi sexuální, velmi živá a plná možností. Luská prsty do rytmu hudby lásky, na krku má náhrdelník zvěrokruhu tak, že jí na srdci leží venuše. Rukávy jejího oděvu ukrývají velké množství semen. Vítr je roznáší do všech stran, aby se zachytila všude, kde to půjde. Nezajímá ji, jestli dopadnou na úrodnou půdu nebo mezi kamení - pouze je z čiré radostí ze života a lásky rozhazuje kolem. Shora na ni, v harmonii s jejím vlastním rozkvětem padají květy a kolem květu, na kterém sedí, jsou hravě rozvířeny vody emocí.

Právě teď se možná cítíš jako zahrada květin, zavlažovaná ze všech stran požehnáním. Přivítej včely, pozvi ptáky napít se ze svého nektaru. Rozšiřuj svou radost kolem, poděl se o ni se všemi.

Zem chce, abys žila v hojnosti, totálně a intenzivně - ne na minimum, jak to chce křesťanství, ale na maximum. Tvůj život by se měl dotknout druhých. Tvá blaženost, blahořečenost, tvá extáze by v tobě neměla zůstat ukryta jako semínko. Měla by se rozevřít jako květina a šířit svou vůni kolem pro všechny - nejen pro přátele, ale i pro cizí.

To je skutečný soucit, opravdová láska: sdílení tvého osvícení, sdílení tvého božského tance.

Rytíř duhy: Zpomalení

Rytíř duhy nám připomíná, že si stejně jako želva na této kartě nosíme svůj domov všude s sebou. Není třeba pospíchat, není třeba hledat přístřešek jinde. Dokonce i když se dostaneme do hlubokých vod emocí, můžeme zůstat sami v sobě, volní od našich vazeb.

Jsi připraven se vzdát všech očekávání, která se vztahovala k tobě nebo k druhým, a převzít zodpovědnost za jakékoliv iluze, kterými jsi se obestíral. Není třeba nic dělat, jen spočinout v plnosti toho, kdo právě teď jsi. Když tvé touhy, naděje a sny povadnou tím lépe. Jejich zmizení uvolňuje prostor pro nový klid a přijetí toho, co je, a ty tento vývoj dokážeš přivítat tak, jako nikdy předtím. Vychutnej tedy toto zpomalení, zklidnění a poznámí, že už jsi doma.

Meditace je svým způsobem lék - její užívání je pouze dočasné. Jakmile jednou poznáš ten stav, potom už nepotřebuješ žádnou zvláštní meditaci, pak se meditace bude šířit celým životem.
Chůze je zen, sezení je zen.
Jaký je to stav a čeho se týká? Člověk jde pozorně, bděle, vesele, bez motivace, soustředěný, milující, plynoucí. Chůze je procházka. Láskyplně, bděle, pozorně sedí bez motivace - nesedí pro nějaký zvláštní účel, jen vychutnává, jak krásné je sedět jen tak, pro nic za nic, jak je to uvolňující, jaký je to oddech...
Po dlouhé procházce si sedneš pod strom a vánek tě ochladí. V každém okamžiku musí být člověk nenucený - nesnaží se nic zdokonalovat, kultivovat nebo procvičovat.
Chůze je zen, sezení je zen.
Mluvit nebo mlčet, v pohybu či v nehybnosti.
Podstatou je nenucenost.
Podstatou je nenucenost: to je ta klíčová věta.

Dělej, cokoli děláš, ale ve svém nejhlubším jádru zůstaň nenuceným, klidným, rozvážným, soustředěným.

2. Mraky (mysl): Schizofrenie

Postava na této kartě přináší nový nečekaný význam starého přirovnání "cítit se jako mezi dvěma mýnskými kameny". My se však ocitáme přesně v téže situaci, když se zasekneme ve své nerozhodné a dualistické mysli. Mám se pustit rukama a padat hlavou dolů, nebo uvolnit nohy a padat po nohách? Mám jít sem nebo tam? Mám říct ano nebo ne? Ať už se rozhodneme jakkoli, vždy začneme přemýšlet jestli jsme se neměli rozhodnout jinak.

Jediným východiskem z tohoto dilematu je, bohužel, pustit se na obou koncích najednou. Z této situace se se nedostaneš tím, že ji vyřešíš psaním seznamů pro a proti nebo přivoláním své mysli na pomoc. Raději následuj své srdce, jestli ho najdeš. A když ho nemůžeš najít, prostě skoč - tvé srdce začne tlouci tak rycle, že nebude pochyb, kde ho máš.

Člověk je rozdělený. Schozofrenie je normální stav člověka - alespoň nyní. V primitivní společnosti tomu možná bylo jinak, ale stovky let výchovy, civilizace, kultury a náboženství udělaly z člověka dav - rozpolcený, rozdělený, neslučitelný... Ale protože tato rozpolcenost je proti jeho přirozenosti, jednota stále přežívá ukryta kdesi hluboko. Protože lidská duše je jenom jedna, může celá výchova narušit jen okraj člověka. Střed zůstává nedotčen - tak člověk pokračuje v životě. Jenomže jeho život se stal peklem.

Veškerým úsilím zenu je zvavit člověka této schizofrenie, zbavit ho rozdvojené osobnosti, rozpolcené mysli, stát se nerozděleným, sjednoceným, soustředěným, vykrystalizovaným. Tak, jak teď jsi, nemůžeš říct, že jsi. Nemáš žádné bytí. Jsi jako tržiště - spousta hlasů. Když chceš říct "ano", je u toho hned "ne". Nemůžeš ani plně zašeptat "ano"... Takto není možné být šťastný; zoufalství je přirozený následek rozdvojené osobnosti.

8. Voda (emoce):

Na obrázku lotosových listů za časného jitra si můžeme podle kruhů na hladině všimnout, že jedna krůpěj právě ukápla dolů do vody. Je to vzácný okamžik, okamžik plný naléhavosti. Když se kapka poddá gravitaci a sklouzne z listu dolů, ztrácí svou předchozí identitu a splývá s nekonečnou vodní hladinou. Můžeme si představit, že dříve než spadla, musela se pěkně třást, na hranici mezi známým a nepoznatelným.

Vytažení této karty znamená, že něco je u konce, něco je dokončováno. Ať už je to cokoli - práce, vztah, domov, který jsi miloval, cokoli, co ti pomáhalo definovat sebe sama - je na čase se od toho odpoutat, přijmout smutek s tím spojený, ale nepokoušet se nic zadržovat. Čeká na tebe něco většího, na objevení čekají nové dimenze. Překročil jsi dod, od kterého už není návratu, a gravitace dělá svoje. Pusť se - představuje to osvobození.

V existenci nikdo není nadřazený a nikdo podřazený. Stéblo trávy a ta největší hvězda jsou si absolutně rovny...

Ale člověk chce stát výš než ostatní, chce dobýt přírodu, proto musí neustále bojovat. Z tohoto boje se odvíjí celá složitost. Nevinný člověk je ten, kdo se vzdal boje; už ho víc nezajímá, jestli je výš, nemá zájem se předvádět a dokazovat, že je něco extra; člověk, který je jako růžový květ nebo kapka rosy na lotosovém listu; kdo se stal součástí nekonečna; kdo roztál, splynul a sjednotil se s oceánem a je pouhou jeho vlnou; kdo nemá ani potuchy o "Já". Nevinnost je zmizení "Já".