XVI. Úder blesku

Tato karta zachycuje hořící věž, jež je ničena a rozmetávána v prach. Muž a žena z ní neyskočili proto, že by chtěli, ale proto že nemají jinou volbu. V pozadí sedí průhledná meditující postava, která představuje vědomí svědka.

Možná se ještě cítíš pěkně rozklepaně, jako by ti zem pukala pod nohama. Tvůj pocit bezpečí byl zpochybněn a ty se poslušen své přirozenosti snažíš zachytit všeho, čeho můžeš. Toto vnitřní zemětřesení je však jak nezbytné, tak zároveň velice důležité - když se mu poddáš, vyjdeš z trosek silnější a otevřenější pro nové zkušenosti. Po požáru je země znovu připravená, po bouřce je čistý vzduch. Zkus se na tu destrukci dívat s odstupem, téměř jako by se to dělo někomu jinému. Řekni tomu procesu ano a vyjdi mu vstříc.

To co přichází při meditaci jen velmi, velmi pomalu, může v nestřeženém okamžiku dobře mířená rána od mistra přivodit celkem rychle: Žák právě položil nějakou otázku a mistr skáče a řve, tluče kolem sebe, nebo ho vyhodí ze dveří, nebo na něj skočí... Tyto metody dříve nikdo neznal. Jsou dílem tvořivého génia Ma Tzu, který přivedl k osvícení mnoho lidí.p:

Někdy je to až zábavné: vyhodil člověka z okna dvoupatrového domu, a ten se ho přišel zeptat, o čem má meditovat. Nejen, že ho Ma Tzu znovu vyhodil, ale ještě za ním vyskočil, dopadl na něj, posadil se mu na hruď a zeptal se ho: "Máš to?!" A ten chudák řekl "Ano", protože kdybys řekl "Ne", mohl bys přinejmenším dostat další ránu. Ale jemu to stačilo - tělo celé polámané a na hrudi mu sedí Ma Tzu a ptá se: "Máš to?!".

V podstatě to to měl, protože to bylo tak náhlé, z ničeho nic, jinak by to nepochopil.

Královna duhy: Rozkvět

Královna duhy je fantastická květina, jež dosáhla vrcholu svého rozkvětu a svých barev. Je velmi sexuální, velmi živá a plná možností. Luská prsty do rytmu hudby lásky, na krku má náhrdelník zvěrokruhu tak, že jí na srdci leží venuše. Rukávy jejího oděvu ukrývají velké množství semen. Vítr je roznáší do všech stran, aby se zachytila všude, kde to půjde. Nezajímá ji, jestli dopadnou na úrodnou půdu nebo mezi kamení - pouze je z čiré radostí ze života a lásky rozhazuje kolem. Shora na ni, v harmonii s jejím vlastním rozkvětem padají květy a kolem květu, na kterém sedí, jsou hravě rozvířeny vody emocí.

Právě teď se možná cítíš jako zahrada květin, zavlažovaná ze všech stran požehnáním. Přivítej včely, pozvi ptáky napít se ze svého nektaru. Rozšiřuj svou radost kolem, poděl se o ni se všemi.

Zem chce, abys žila v hojnosti, totálně a intenzivně - ne na minimum, jak to chce křesťanství, ale na maximum. Tvůj život by se měl dotknout druhých. Tvá blaženost, blahořečenost, tvá extáze by v tobě neměla zůstat ukryta jako semínko. Měla by se rozevřít jako květina a šířit svou vůni kolem pro všechny - nejen pro přátele, ale i pro cizí.

To je skutečný soucit, opravdová láska: sdílení tvého osvícení, sdílení tvého božského tance.

Rytíř duhy: Zpomalení

Rytíř duhy nám připomíná, že si stejně jako želva na této kartě nosíme svůj domov všude s sebou. Není třeba pospíchat, není třeba hledat přístřešek jinde. Dokonce i když se dostaneme do hlubokých vod emocí, můžeme zůstat sami v sobě, volní od našich vazeb.

Jsi připraven se vzdát všech očekávání, která se vztahovala k tobě nebo k druhým, a převzít zodpovědnost za jakékoliv iluze, kterými jsi se obestíral. Není třeba nic dělat, jen spočinout v plnosti toho, kdo právě teď jsi. Když tvé touhy, naděje a sny povadnou tím lépe. Jejich zmizení uvolňuje prostor pro nový klid a přijetí toho, co je, a ty tento vývoj dokážeš přivítat tak, jako nikdy předtím. Vychutnej tedy toto zpomalení, zklidnění a poznámí, že už jsi doma.

Meditace je svým způsobem lék - její užívání je pouze dočasné. Jakmile jednou poznáš ten stav, potom už nepotřebuješ žádnou zvláštní meditaci, pak se meditace bude šířit celým životem.
Chůze je zen, sezení je zen.
Jaký je to stav a čeho se týká? Člověk jde pozorně, bděle, vesele, bez motivace, soustředěný, milující, plynoucí. Chůze je procházka. Láskyplně, bděle, pozorně sedí bez motivace - nesedí pro nějaký zvláštní účel, jen vychutnává, jak krásné je sedět jen tak, pro nic za nic, jak je to uvolňující, jaký je to oddech...
Po dlouhé procházce si sedneš pod strom a vánek tě ochladí. V každém okamžiku musí být člověk nenucený - nesnaží se nic zdokonalovat, kultivovat nebo procvičovat.
Chůze je zen, sezení je zen.
Mluvit nebo mlčet, v pohybu či v nehybnosti.
Podstatou je nenucenost.
Podstatou je nenucenost: to je ta klíčová věta.

Dělej, cokoli děláš, ale ve svém nejhlubším jádru zůstaň nenuceným, klidným, rozvážným, soustředěným.

8. Hmota (tělo): Každodennost

Postava, jež se na této kartě, prochází v přírodě, nám připomíná , že krásu můžeme najít i v prostých každodenních věcech. Ten krásný svět, ve kterém žijeme však velmi snadno pokládáme za samozřejmost. Úklid domu, práce na zahradě, příprava jídla - i ty nejpozemštější záležitosti se stávají posvátnými, když jim věnujeme plné zaujetí, lásku a když je děláme jen pro ně samé, bez myšlenky na uznání nebo odměnu.

Je před tebou období, kdy tento jednoduchý, přirozený a úplně obyčejný postoj přinese mnohem lepší výsledky, než jakákoliv snaha být skvělá, chytrá nebo jinak mimořádná. Zapomeň na to, jak se dostat na titulní stranu novin, vymyslet další zbytečnost nebo oslnit své kolegy a přátele svými jedinečnými hvězdnými vlastnostmi. Zvláštní dar, který můžeš nabídnout nyní, spočívá v jednoduchosti a prostotě, krok za krokem.

Někdy se stává, že se sjednotíš; v nějaké vzácné chvíli. Díváš se na oceán, na tu jeho nesmírnou divokost - a náhle zapomeneš na svou rozpolcenost, na svou schizofrenii; uvolníš se. Nebo pochoduješ Himálajemi, díváš se na panensky čistý sníh na vrcholcích hor a najednou tě obklopí chlad a ty nemusíš nic předstírat, protože není před kým. Spojíš se. Nebo se spojíš posloucháním krásné hudby.

Kdykoli, v jakékoli situaci, kdy se staneš jedním, tě prostoupí a obklopí mír a klid a radost a blaženost. Jsi naplněná. Na tyto okamžiky není třeba čekat - mohou se stát tvým přirozeným způsobem života. Tyto mimořádné okamžiky se mohou stát docela normálními - to je jediné, o co se snaží zen. Můžeš žít mimořádným životem v docela normálním životě: kácet stromy , štípat dříví, nosit vodu ze studny, všechno můžeš dělat velmi nenuceně. Umývat podlahu, vařit jídlo, prát prádlo, ve všem můžeš být úžasně nenucená - důležité je jen to, zda to, co děláš, děláš totálně, s radostí a nadšením.

III. Tvořivost

Od alchymického spojení ohně a vody dole až k božskému světlu linoucímu se shůry je postava na této kartě doslova "opojena" tvořivou silou. Zážitek tvořivosti je vskutku vstupem do tajemna. Technika, expertýzy a vědomosti jsou pouhými nástroji. Důležité je oddat se té energii, z níž s vše rodí. Sama tato energie nemá žádnou formu ani strukturu, přesto z ní ale všechny ostatní formy a struktury pocházejí.

Nezáleží na tom, jakou podobu na sebe tvá tvořivost vezme - ať je to zpívání, práce na zahradě nebo vaření. Důležité je být otevřený tomu, co se chce tvým prostřednictvím projevit. Pamatuj si, že své výtvory nevlastníme, nepatří nám. Opravdová tvořivost vzniká z jednoty s božským, mystickým a nepoznatelným. Opravdová tvořivost je radostí pro tvůrce a požehnáním pro druhé.

Tvořivost je kvalita, kterou vkládáš do své činnosti. Je to Tvůj postoj, tvůj vnitřní přístup ke světu... Každý nemůže být malířem, to není třeba. Kdyby byl každý malířem, byl by svět ošklivý a život těžký. Každý nemůže být ani tanečníkem, ani to není třeba. Úplně každý však může být tvořivý.

Cokoliv, co děláš s radostí a s láskou, cokoliv, co neděláš jen pro zisk, je tvořivé. Jestliže z toho v tobě něco vyrůstá, jestliže s tím vyrosteš ty sám, pak je to duchovní, tvořivé a božské. Čím víc budeš tvořivý, tím víc budeš i božský. Všechna náboženství světa říkají, že Bůh je stvořitel. Nevím, jestli je stvořitel, nebo ne, ale jednu věc vím: nakolik se staneš tvořivým, natolik budeš i božským. Až tvá tvořivost vyvrcholí, až se celý tvůj život stane tvořivým, bude to život v Bohu. Bůh musí být stvořitel, protože lidé, kteří byli tvořiví, k němu měli nejblíž.

Miluj to, co děláš. Medituj při tom, ať děláš cokoli.