XVII. Ticho

Tichá, zrcadlová vnímavost noci za úplňku plné hvězd se zrcadlí dole v mlžném jezeře. Tvář bohyně noci, která přináší hloubku mír a porozumění je na obloze hluboce ponořena v meditaci.

Nastal vzácný okamžik. Bude pro tebe snadné spočinout ve svém nitru a zkoumat hlubky tvého vnitřního ticha až do bodu, kde se setkává s tichem universa.

Není co dělat, není kam jít a tvé vnitřní ticho proniká vším, co uděláš. Lidem, kteří jsou zvyklí na všechen ten hluk a dění světa, to může být nepohodlné. Nevadí. Vyhledej ty, kteří dokáží souznít s tvým tichem nebo si vychutnej svou samotu. Je na čase jít domů k sobě. Poznání a porozumění, kterých se ti nyní dostane, se projeví později, až se tvůj život zase dostane do aktivnější fáze.

Ovládla tě energie celku. Opanovala Tě, Ty už nejsi, je jen celek.

V tomto okamžiku, kdy do tebe proniká ticho, můžeš pochopit jeho význam, protože je to stejné ticho, které prožíval Gautama Buddha. Stejné ticho jež prožíval Čuang-c, Bodhidharma nebo Nan Sen ... Chutná pořád stejně.

Časy se mění, svět se neustále proměňuje, ale prožitek ticha, ta radost z něj zůstávají stejné. Je to jediné, na co se můžeš spolehnout, jediné co nikdy nezanikne. Je to jediná věc, kterou můžeš nazvat svým bytím.

IV. Rebel

Autoritativní a mocná postava na této kartě jasně drží svůj osud ve svých rukou. Na rameni má sluneční znamení a pochodeň, kterou drží v pravé ruce, symbolizuje světlo tvrdě vybojované pravdy. Ať je chudý nebo bohatý, je rebel skutečným vládcem protože se osvobodil z řetězů společenského útlaku a názorové podmíněnosti. Vytvaroval sám sebe tak, že přijel všechny barvy duhy, vystoupil z temnoty beztvarých kořenů své nevědomé minulosti a nechal si narůst křídla, aby mohl letět do oblak. Již samotná podstata jeho bytí je vzpurná - ne proto, že by chtěl s někým bojovat, ale proto, že našel svou pravou přirozenost a je odhodlán žít v souladu s ní. Jeho duchovním zvířetem je orel jako posel mezi nebem a zemí.

Rebel nás vyzývá, abychom byli odvážní a převzali zodpovědnost za to, kdo jsme a žili svou vlastní pravdu.

Lidé se bojí těch, kdo znají sami sebe, mají z nich strach. Ti, kdo zaní sami sebe, mají totiž určitou sílu, auru a přitažlivost, charisma, které může vytáhnout živé mladé lidi z vězení tradic...

Osvíceného člověka nelze zotročit, nelze ho uvěznit... Každý génius, který ví něco o nitru člověka je odsouzen k tomu, aby vyčníval, aby se stal rušivou silou. Stádo nechce být vyrušováno, přestože je na tom bídně. Stádo si na tu bídu už zvyklo. A kdokoli, kdo na tom bídně není, vypadá jako vetřelec.

Osvícený člověk je ten největší cizinec na světě; zdá se, že nikomu nepatří. Neomezuje ho žádná komunita, žádná společnost, žádný národ.

Rytíř mraků (ovládnutí mysli): Bojování

Postava na této kartě je zcela zakrytá brněním. Je vidět jenom zuřivý ppohled a zbělané klouby na zaťatých pěstích. Když se na brnění podíváme zblízka, uvidíme nespočet tlačítek - jen vybuchnout, sotva se jich někdo dotkne. V pozadí vidíme stínové divadlo, které se odehrává v mysli muže - dvě postavy, bojující o zámek. Výbušná nálada nebo doutnající zuřivost často maskují hluboký pocit bolesti. Myslíme si, že když lidi zastrašíme, můžeme se vyhnout ještě horšímu zranění. Ve skutečnosti je to přesně naopak. Tím, že svá znamení skrýváme pod brněním, bráníme jejich zahojení.

Tím, že útočíme na druhé se bráníme přijímání tolik potřebné lásky a výživy. Jestliže na vás tento popis sedí, je na čase složit zbraně. Máte k dispozici tolik lásky, jenom ji nechat vstoupit. Začněte tím, že odpustíte sami sobě: stojíte ze to.

Chvíli je to tady a hded zase pryč. Chvíli jsme tady a hned zase nejsme. A kvůli té chvíli naděláme tolik povyku, tolik násilí, ambicí, boje , konfliktů, zloby, nenávisti. Jen kvůli té chvilce! V čekárně na nádraží - a tolik povyku: bojujeme, ubližujeme si, snažíme se vlastnit a ovládat a dominovat - manipulovat lidmi. A pak přijede vlak a ty navždy zmizíš.

XIX. Nevinnost

Ze starce na této kartě vyzařuje dětinská radost ze světa. Obklopuje ho přirozený půvab, jako kdyby se smířil sám se sebou i s tím, co mu život přinesl. Zdá se, že hravě komunikuje s kudlankou, která mu sedí na prstě, jako by to byli ti nejlepší přátelé. Kaskády růžových květů kolem něj symbolizují hluboké odpoutání, uvolnění a svěžest. Odpovídají na přítomnost starce, jsou odrazem jeho kvalit.

Nevinnost, jejímž průvodcem je hluboká životní zkušenost, je dětská, ale ne dětinská. Nevinnost dítěte je krásná, ale nevědomá. Jeho nevinnost nahradí nedůvěra a pochybnosti, jakmile povyroste a uvidí, že svět je nebezpečné a hrozivé místo. Nevinnost plně prožívaného života je naproti tomu moudrá a přijímá neustálé proměny zázračného života.

Zen říká, že když odhodíš všechny své vědomosti - patří mezi ně i tvé jméno, tvá identita, úplně všechno, co jsi dostala od svého okolí - když se zbavíš všeho, co ti dali druzí, nabyde tvůj život nové kvality, jíž je nevinnost.

Tak bude ukřižována tvá persona, tvá osobnost, a tvoje nevinnost dojde vzkříšení, staneš se znovu dítětem, znovuzrozeným.

9. Mraky (mysl): Smutek

Na této kartě můžeme vidět obraz Anandy, bratrance a žáka Gautamy Buddhy. Byl Buddhovi neustále po boku, připraven vyplnit každé jeho přání po celých dva a čtyřicet let. V příběhu se praví, že když Buddha zemřel, Ananda u něj stále seděl a plakal. Ostatní žáci ho kárali, že nic nechápe: Buddha zemřel zcela naplněný; měl by se tedy radovat. Ale Ananda řekl: "Nepochopili jste mne. Nepláču kvůli němu, ale kvůli sobě, protože po všechna ta léta jsem byl neustále po jeho boku a stejně jsem ničeho nedosáhl." Ananda zůstal vzhůru celou noc, hluboce meditoval a prociťoval svou bolest a smutek. Říká se, že do rána byl osvícen.

Období velkého smutku se také může stát obdobím velké transformace. Aby však k takové transformaci mohlo dojít, musíme jít hluboko, až k samotným kořenům naší bolesti a prožít ji takovou, jaká je, bez obviňování a sebelítosti.

Pamatuj si, že tato bolest tu není od toho, abys byl smutný. V tom se mnozí lidé mýlí... tato bolest je tu jen proto, aby ses stal bdělejším - protože se lidé stávají bdělými až tehdy, když se jim šíp zabodne se hluboko do srdce a zraní je. Jinak se bdělými nestanou. Když je život snadný, pohodlný, příjemný, kdo by se staral? Komu by se chtělo být bdělým? Když vám ale zemře přítel, existuje určitá možnost. Když se s tebou rozejde tvá žena - a ty jsi úplně sám uprostřed temných nocí. Tolik jsi ji miloval a vsadil jsi všechno, co jsi měl a najednou, z ničeho nic, je pryč. Plakat ve své osamělosti je příležitost, která ti, když ji využiješ, může pomoci k uvědomění. Ten šíp bolí: můžeš ho využít.

Bolest tu není proto, abys byl zoufalý, je zde proto, aby tě učinila bdělejším. A když jsi bdělý, zoufalství zmizí.