XVII. Ticho

Tichá, zrcadlová vnímavost noci za úplňku plné hvězd se zrcadlí dole v mlžném jezeře. Tvář bohyně noci, která přináší hloubku mír a porozumění je na obloze hluboce ponořena v meditaci.

Nastal vzácný okamžik. Bude pro tebe snadné spočinout ve svém nitru a zkoumat hlubky tvého vnitřního ticha až do bodu, kde se setkává s tichem universa.

Není co dělat, není kam jít a tvé vnitřní ticho proniká vším, co uděláš. Lidem, kteří jsou zvyklí na všechen ten hluk a dění světa, to může být nepohodlné. Nevadí. Vyhledej ty, kteří dokáží souznít s tvým tichem nebo si vychutnej svou samotu. Je na čase jít domů k sobě. Poznání a porozumění, kterých se ti nyní dostane, se projeví později, až se tvůj život zase dostane do aktivnější fáze.

Ovládla tě energie celku. Opanovala Tě, Ty už nejsi, je jen celek.

V tomto okamžiku, kdy do tebe proniká ticho, můžeš pochopit jeho význam, protože je to stejné ticho, které prožíval Gautama Buddha. Stejné ticho jež prožíval Čuang-c, Bodhidharma nebo Nan Sen ... Chutná pořád stejně.

Časy se mění, svět se neustále proměňuje, ale prožitek ticha, ta radost z něj zůstávají stejné. Je to jediné, na co se můžeš spolehnout, jediné co nikdy nezanikne. Je to jediná věc, kterou můžeš nazvat svým bytím.

IV. Rebel

Autoritativní a mocná postava na této kartě jasně drží svůj osud ve svých rukou. Na rameni má sluneční znamení a pochodeň, kterou drží v pravé ruce, symbolizuje světlo tvrdě vybojované pravdy. Ať je chudý nebo bohatý, je rebel skutečným vládcem protože se osvobodil z řetězů společenského útlaku a názorové podmíněnosti. Vytvaroval sám sebe tak, že přijel všechny barvy duhy, vystoupil z temnoty beztvarých kořenů své nevědomé minulosti a nechal si narůst křídla, aby mohl letět do oblak. Již samotná podstata jeho bytí je vzpurná - ne proto, že by chtěl s někým bojovat, ale proto, že našel svou pravou přirozenost a je odhodlán žít v souladu s ní. Jeho duchovním zvířetem je orel jako posel mezi nebem a zemí.

Rebel nás vyzývá, abychom byli odvážní a převzali zodpovědnost za to, kdo jsme a žili svou vlastní pravdu.

Lidé se bojí těch, kdo znají sami sebe, mají z nich strach. Ti, kdo zaní sami sebe, mají totiž určitou sílu, auru a přitažlivost, charisma, které může vytáhnout živé mladé lidi z vězení tradic...

Osvíceného člověka nelze zotročit, nelze ho uvěznit... Každý génius, který ví něco o nitru člověka je odsouzen k tomu, aby vyčníval, aby se stal rušivou silou. Stádo nechce být vyrušováno, přestože je na tom bídně. Stádo si na tu bídu už zvyklo. A kdokoli, kdo na tom bídně není, vypadá jako vetřelec.

Osvícený člověk je ten největší cizinec na světě; zdá se, že nikomu nepatří. Neomezuje ho žádná komunita, žádná společnost, žádný národ.

Rytíř mraků (ovládnutí mysli): Bojování

Postava na této kartě je zcela zakrytá brněním. Je vidět jenom zuřivý ppohled a zbělané klouby na zaťatých pěstích. Když se na brnění podíváme zblízka, uvidíme nespočet tlačítek - jen vybuchnout, sotva se jich někdo dotkne. V pozadí vidíme stínové divadlo, které se odehrává v mysli muže - dvě postavy, bojující o zámek. Výbušná nálada nebo doutnající zuřivost často maskují hluboký pocit bolesti. Myslíme si, že když lidi zastrašíme, můžeme se vyhnout ještě horšímu zranění. Ve skutečnosti je to přesně naopak. Tím, že svá znamení skrýváme pod brněním, bráníme jejich zahojení.

Tím, že útočíme na druhé se bráníme přijímání tolik potřebné lásky a výživy. Jestliže na vás tento popis sedí, je na čase složit zbraně. Máte k dispozici tolik lásky, jenom ji nechat vstoupit. Začněte tím, že odpustíte sami sobě: stojíte ze to.

Chvíli je to tady a hded zase pryč. Chvíli jsme tady a hned zase nejsme. A kvůli té chvíli naděláme tolik povyku, tolik násilí, ambicí, boje , konfliktů, zloby, nenávisti. Jen kvůli té chvilce! V čekárně na nádraží - a tolik povyku: bojujeme, ubližujeme si, snažíme se vlastnit a ovládat a dominovat - manipulovat lidmi. A pak přijede vlak a ty navždy zmizíš.

4. Mraky (mysl): Odkládání

Žena na tomto obrázku žije v šedivém světě pod neskutečnou, potrhanou oblohou. Oknem vidí všechny barvy, světlo a život, a ačkoli be se ráda protáhla rámem okna ven - jak naznačují duhové barvy na jejím límci - nedaří se jí to. V hlavě se jí honí příliš mnoho "co kdyby?"

Říká se, že zítřka se nikdy nedočkáš, ale ať se to říká sebečastěji, většina z nás má sklon zapomínat, v čem to doopravdy vězí. Ve skutečnosti je jediným výsledkem odkládání věcí dnešní nepříjemný a depresívní pocit, že jsme něco nedotáhli do konce a že jsme se někde "zasekli". Jakmile se zbavíš myšlenek, které ti brání něco udělat hned, pocítíš úlevu a expanzi a budeš se divit, na co jsi tak dlouho čekala.

Odkládání je zkrátka blbost. Zítra se také budeš muset rozhodovat, tak proč ne dnes? Myslíš, že zítra budeš o něco moudřejší, než jsi dnes? Myslíš, že zítra budeš živější, než jsi dnes? Myslíš si, že zítra budeš mladší než dnes, čerstvější než dnes? Zítra budeš starší, budeš mít míň odvahy; zítra budeš mít víc zkušeností a budeš se snažit víc chytračit, se zítřkem se také přiblíží tvá smrt - začneš klopýtat a víc se bát. Nikdy nic neodkládej na zítřek. Protože kdo ví? Zítřek možná přijde, možná ne. Když se máš rozhodnout, rozhodni se hned teď.
Zubní lékař právě dokončil prohlídku mladé, hezké pacientky. "Slečno", říká, "obávám se, že vám budu muset vytrhnout zub moudrosti!"
"Ach bože!" vykřikla dívka, "to bych radši měla dítě!"
"Dobrá" říká lékař, "rozhodněte se, abych podle toho mohl upravit křeslo".

Rozhodněte se, neodkládejte všechno donekonečna.

2. Oheň (činy): Možnosti

Orel, který bez námahy, volně a přirozeně letí oblohou, má přehled o všech možnostech, obsažených v krajině pod ním. Je velký, vládne jen sám sobě a svému panství.

Tato karta ti neznačuje, že ses dostal do bodu, ve kterém se ti otvírá nesmírná spousta možností. Protože jsi se začal mít víc rád a jsi samostatnější, vycházíš nyní snadněji i s druhými. Protože jsi uvolněný a nenucený, jsi schopen rozpoznat možnosti, jež se nabízejí, mnohdy dokonce dřív než ostatní. A protože jsi v souladu se svou vlastní podstatou, víš, že existence ti dává přesně to, co potřebuješ. Užij si letu! A raduj se z pestrosti divů krajin, které se před tebou otevírají.

Mysl je schopná přijmout jakékoliv ohraničení za své. Ve skutečnosti však existence nemůže mít žádné hranice, protože co by blo za těmi hranicemi? - Zase další oblaka. Proto vám říkám, že se můžete vznést k oblakům nad oblaky. Nespokojujte se s málem. Ten, kdo je hned spokojený, zůstává většinou malý: malá je jeho radost, malá je extáze, malé je jeho ticho, celé jeho bytí je malé.

Ale to není potřeba! Tato malost je tvé vlastní omezení svobody, tvých nezměrných možností a tvého neomezeného potenciálu.