XVII. Ticho

Tichá, zrcadlová vnímavost noci za úplňku plné hvězd se zrcadlí dole v mlžném jezeře. Tvář bohyně noci, která přináší hloubku mír a porozumění je na obloze hluboce ponořena v meditaci.

Nastal vzácný okamžik. Bude pro tebe snadné spočinout ve svém nitru a zkoumat hlubky tvého vnitřního ticha až do bodu, kde se setkává s tichem universa.

Není co dělat, není kam jít a tvé vnitřní ticho proniká vším, co uděláš. Lidem, kteří jsou zvyklí na všechen ten hluk a dění světa, to může být nepohodlné. Nevadí. Vyhledej ty, kteří dokáží souznít s tvým tichem nebo si vychutnej svou samotu. Je na čase jít domů k sobě. Poznání a porozumění, kterých se ti nyní dostane, se projeví později, až se tvůj život zase dostane do aktivnější fáze.

Ovládla tě energie celku. Opanovala Tě, Ty už nejsi, je jen celek.

V tomto okamžiku, kdy do tebe proniká ticho, můžeš pochopit jeho význam, protože je to stejné ticho, které prožíval Gautama Buddha. Stejné ticho jež prožíval Čuang-c, Bodhidharma nebo Nan Sen ... Chutná pořád stejně.

Časy se mění, svět se neustále proměňuje, ale prožitek ticha, ta radost z něj zůstávají stejné. Je to jediné, na co se můžeš spolehnout, jediné co nikdy nezanikne. Je to jediná věc, kterou můžeš nazvat svým bytím.

Král mraků: Sebeovládání

Sebeovládání a kontrola mají zajisté své místo i čas, ale když je necháme řídit náš život, skončíme zcela ztuhlí. Postava na kartě je ze všech stran sevřená úhly pyramidových útvarů. Světlo se na lesklých plochách blyští a odráží, ale neproniká dovnitř. Vypadá, jako kdyby byl téměř mumifikovaný uvnitř struktury, kterou si kolem sebe vystavěl. Zaťaté pěsti a prázdný, takřka slepý pohled. Spodní část jeho těla pod stolem tvoří špičku nože, ostří, které řeže a odděluje. Jeho svět je uspořádaný a dokonalý, ale není živý - nemůže do něj vstoupit žádný projev spontánnosti nebo zranitelnosti.

Král mraků nám připomíná, abychom se zhluboka nadechli, povolili kravatu a brali věci s nadhledem. Když uděláme chybu, je to pořádku. Když se nám věci trochu vymykají z rukou, pravděpodobně nám to naordinoval lékař. Život je přece mnohem víc, než mít vše pod kontrolou.

Lidé, kteří se ovládají, jsou stále nervózní, protože hluboko v nich se stále ukrývá zmatek. Když se nekontroluješ, jsi volně plynoucí a živý, pak nejsi nervózní. O nervozitě nemůže být ani řeč - ať se děje, co se děje. Od budoucnosti nic neočekáváš, nebereš na sebe žádné role. Tak proč bys měl být nervózní? K tomu, abychom udrželi naši mysl pd kontrolou, musíme být neustále tak chladní a zmrazení, aby do našich končetin, do našeho těla nemohla proudit žádná životní energie. Kdyby energie mohla volně proudit, vyplavalo by všechno potlačování na povrch. Proto se lidé naučili, jak být chladnými, jak se dotýkat druhých, aniž by se jich dotkli, jak vidět druhé a přesto je nevidět.

Lidé žijí v otřelých frázích - "Ahoj! Jak se máš?" Nikdo tím doopravdy nic nemyslí. Používáme tyto fráze, abychom se vyhnuli opravdovému setkání. Lidé se nedívají druhým do očí, nedrží se za ruce, nesnaží se vnímat energii druhého, nedovolí si její výměnu - moc se bojí, jen se to vše nějak snaží zvládnout, studeně a mrtvě, jako ve svěrací kazajce.

9. Duhy (Hmota - tělo): Zralost

Když je plod zralý, spadne ze stromu sám. Jednu chvíli visí plný šťávy na stopce, připoután k větvi stromu. V další chvíli padá - ne proto, že by ho k pádu něco přinutilo, nebo že by se snažil seskočit, ale protože prostě strom poznal svou zralost a pustil se.

Když se ti ve výkladu objevila tato karta, ukazuje na to, že jsi připravena podělit se o své vnitřní bohatství, o svou "šťávu". Úplně stačí, když se uvolníš tam, kde zrovna jsi a budeš ochotná nechat věcem volný průběh. Toto sdílení, toto vyjádření tvé tvořivosti se může projevit mnoha způsoby - ve tvé práci, ve vztazích, ve tvých každodenních zkušenostech. Není třeba žádné zvláštní přípravy nebo úsilí tvé strany. Jednoduše je ten správný okamžik.

Až v tobě meditace probudí světlo, které září každou noc, nebude pro tebe ani smrt smrtí, ale dveřmi k božskému. Se světlem v srdci se sama smrt proměnila ve dveře a ty vstupuješ do univerzálního ducha; splýváš s oceánem.

Dokud jsi nezažil jednotu s oceánem, žil jsi marně. Teď je vždy ten správný okamžik a ovoce je vždy zralé. Stačí, když sebereš odvahu vstoupit do svého vnitřního lesa. Plody jsou vždy zralé a každý okamžik je ten správný okamžik. Neexistuje nic jako nevhodná doba.

6. Mraky (mysl): Břemeno

Když neseme ten náklad všeho, co bychom měli nebo neměli dělat, který nám naložili druzí, budeme za chvíli jako tato otrhaná postava, jež se všemi silami snaží vydrápat nahoru. "Rychleji, zaber, ať už jsi nahoře!", pokřikuje na něj pomatený tyran s panovačným kohoutem na hlavě, kterého nese na ramenou.

Jestli ti v těchto dnech život připadá jako jeden velký zápas od kolébky do hrobu, pak možná přišla vhodná doba pokrčit rameny a zkusit, jaké je chodit bez těch dvou na zádech. Máš své vlastní hory k dobývání, své vlastní sny ke splnění, ale nikdy nebudeš mít dost energie k jejich dosažení, dokud se neuvolníš ode všech očekávání, kterými tě zahrnuli druzí a ty je teď považuješ za své. Je možné, že existují jen v tvé mysli, ale to neznamená, že tě nemohou strhnout k zemi. Je na čase si odlehčit a poslat je jejich vlastní cestou.

Opravdový život člověka je cesta, na níž se zbavuje lží, jež mu vnutili druzí. Vysvlečený, nahý, přirozený, je člověk tím, čím je. Je to záležitost bytí, ne stávání se. Lež se nemůže stát pravdou, osobnost se nemůže stát tvou duší. Neexistuje žádný způsob, jak z nepodstatného udělat podstatné. Nepodstatné zůstane nepodstatným, podstatné zůstane podstatným, nelze je zaměňovat. A úsilí dosáhnout pravdy není nic jiného, než vytváření ještě většího zmatku. Pravdy nemůže být dosaženo. Nelze jí dosáhnout, ona už tady je. Stačí, když se zbavíme lží. Veškeré úsilí a účely a ideály a cíle a ideologie, náboženství a nápravné a zlepšovací systémy jsou lži. Dej si na ně pozor. Uvědom si skutečnost, že to, jak jsi, je lež. Zmanipulovaný, zkultivovaný ostatními. Usilování o pravdu jen rozptyluje a něco odsouvá. Je to způsob, jak se lži skrývají.

Podívej se na tu lež, pozorně se podívej na lživost své osobnosti. Protože uvidět lež znamená ji zastavit. Přestat lhát znamená přestat hledat jakoukoli pravdu - není proč. V okamžiku, kdy lež zmizí, je tu pravda v celé své kráse a zářivosti. Lži zmizí, jakmile je uvidíme, a to, co zbyde, je pravda.

XII. Nové vidění

Postava na této kartě se znovu rodí, vyrůstá ze svých zemských kořenů do křídel, které jí ponesou do nespoutaného. Geometrické tvary kolem jejího těla vyzařují mnohost dimenzí života, jež jí jsou současně k dispozici. Čtverec představuje fyzické, projevené, to co je známo. Kruh představuje neprojevené, ducha, čistý prostor. Trojúhelník symbolizuje podstatu univerza: projevené, neprojevené a člověka, který obsahuje obojí.

Naskytla se ti příležitost vidět život ve všech jeho dimenzích, od těch nejhlubších po nejvyšší. Existují dohromady, a když zkušeností pochopíme, že temné a obtížné je stejně důležité jako světlé a snadné, získáme zcela nový pohled na svět. Tím, že se necháme proniknout všemi barvami života, se staneme celistvějšími.

Jakmile se otevřeš základní pravdě, okamžitě tebou začne proudit. Nejsi už obyčejným člověkem - přesáhla jsi jej. Tvůj vhled se stal vhledem do celé existence. Teď už nejsi oddělená, našla jsi své kořeny. Většina lidí se pohybuje bez kořenů, neví, kde jejich srdce nabírá sílu, neví kdo v nich dýchá, neví nic o životní šťávě, která v nich koluje.

Není to tělo ani mysl - je to něco přesahující všechnu dualitu a nazývá se to bhagavat - bhagavat deseti směrů...

Když se tvá vnitřní bytost otevře, vnímá zpočátku jen dva směry - výšku a hloubku. Tepve pak, pomaličku s tím, jak se sžíváš se situací, se začneš rozhlížet kolem sebe, do dalších osmi směrů.

A když dosáhneš bodu, ve kterém se tvé nahoře a dole setkávají, můžeš se rozhlížet po svém obvodu univerza. Pak se tvé vědomí začne rozvíjet všemi deseti směry, ale cesta je vždy jen jedna.