XVII. Ticho

Tichá, zrcadlová vnímavost noci za úplňku plné hvězd se zrcadlí dole v mlžném jezeře. Tvář bohyně noci, která přináší hloubku mír a porozumění je na obloze hluboce ponořena v meditaci.

Nastal vzácný okamžik. Bude pro tebe snadné spočinout ve svém nitru a zkoumat hlubky tvého vnitřního ticha až do bodu, kde se setkává s tichem universa.

Není co dělat, není kam jít a tvé vnitřní ticho proniká vším, co uděláš. Lidem, kteří jsou zvyklí na všechen ten hluk a dění světa, to může být nepohodlné. Nevadí. Vyhledej ty, kteří dokáží souznít s tvým tichem nebo si vychutnej svou samotu. Je na čase jít domů k sobě. Poznání a porozumění, kterých se ti nyní dostane, se projeví později, až se tvůj život zase dostane do aktivnější fáze.

Ovládla tě energie celku. Opanovala Tě, Ty už nejsi, je jen celek.

V tomto okamžiku, kdy do tebe proniká ticho, můžeš pochopit jeho význam, protože je to stejné ticho, které prožíval Gautama Buddha. Stejné ticho jež prožíval Čuang-c, Bodhidharma nebo Nan Sen ... Chutná pořád stejně.

Časy se mění, svět se neustále proměňuje, ale prožitek ticha, ta radost z něj zůstávají stejné. Je to jediné, na co se můžeš spolehnout, jediné co nikdy nezanikne. Je to jediná věc, kterou můžeš nazvat svým bytím.

Páže duhy: Dobrodružství

Když žijeme skutečně v duchu dobrodružství, pohybujeme se stejně jako dítě na této kartě. Plni důvěry jdeme krok za krokem z temnoty lesa do duhového světla, s údivem přitahováni do neznáma. Dobrodružství opravdu nijak nesouvisí s plány, mapami, programy a organizacemi.

Páže duhy reprezentuje kvalitu, se kterou se můžeme setkat kdekoli - doma nebo v kanceláři, v divočině nebo ve městě, v tvůrčím projektu nebo v našich vztazích s druhými lidmi. Kdykoli se pustíme do nového a neznámého s dětskou důvěrou, nevinní, otevření a zranitelní, mohou se i ty nejmenší věci v životě stát největším dobrodružstvím.

Zen říká, že pravda nemá nic společného s autoritou. Pravda nemá nic společného s tradicí. Pravda nemá nic společného s minulostí - pravda je radikální, osobní realizace. Musíte k ní dojít. Poznání je jisté; cesta k osobnímu poznání je však velmi, velmi nebezpečná. Nikdo nemůže nic zaručit. Když se mě zeptáte, jestli mohu něco zaručit, řeknu, že vám nemohu zaručit nic. Mohu vám jen zaručit, že to bude nebezpečné, to vím jistě. Mohu vám zaručit dlouhé dobrodružství s mnoha možnostmi zabloudit a nikdy nedosáhnout cíle.

Jedna věc je však jistá; hledání samo vám pomůže v růstu. Zaručit vám mohu jenom růst. Setkáte se s nebezpečím, budete muset mnohé obětovat; každý den půjdete do neznáma, kam ještě nikdo nikdy nevkročil, bez mapy či průvodce, kterého byste mohli následovat. Ano, na té cestě jsou miliony nástrah můžete sejít z cesty a zabloudit, ale je to jediný způsob, jak růst. Jediná cesta k růstu je nejistota. Jediná cesta k růstu je postavit se tváří v tvář nebezpečí. Jediná cesta k růstu je přijmout výzvu neznáma

Královna vody: Přijímání

Přijímání reprezentuje ženskou, přijímající kvalitu vody a emocí. Její ruce jsou vztaženy vzhůru k přijímání, ona sama je zcela ponořena ve vodě. Nemá žádnou hlavu, žádná činnost ani agresivní mysl nekazí její absolutní otevřenost. Tak jak je naplňována, se současně i vyprazdňuje, přetéká a opět přijímá. Lotos vykvétá z dokonalé harmonie s vesmírem, která se stává zjevnou v okamžiku, kdy s ní souzníme.

Královna vody značí čas neohraničenosti a vděčnosti za cokoli, co život přináší, bez jakýchkoli očekávání a požadavků. Žádné povinnosti ani myšlenky na odměnu či odplatu nejsou důležité. Citlivost, intuice a soucit jsou kvality, které nyní vyzařují a rozpouští všechny překážky které nás drží oddělené od ostatních i od celku.

Naslouchání je jedno z hlavních tajemství vstupu do chrámu božího. Naslouchání znamená pasivitu. Když opravdu nasloucháš, musíš na sebe úplně zapomenout - pokud chceš opravdu naslouchat. Když někomu pozorně nasloucháš, zapomínáš na sebe sama. Pokud máš stále na zřeteli sebe, nikdy nemůžeš skutečně naslouchat. Stále si uvědomuješ sebe sama - a pouze předstíráš naslouchání, ve skutečnosti neslyšíš nic.

Můžeš kývat hlavou, můžeš říkat ano či ne - ale ve skutečnosti neposloucháš. Když nasloucháme, měníme se - stáváme se pasivními, přijímajícími - podobně jako v děloze, přijímáme ženský element. Přijetím ženského elementu můžeš dosáhnout něčeho jiného - nemůžeš přijít k Bohu jako agresivní nájezdník, dobyvatel. Boha můžeš dosáhnout... nebo lépe řečeno, Bůh k tobě může přijít pouze když jsi přijímající, žensky přijímající. Když převažuje jin, dveře jsou otevřené. A ty čekáš. Naslouchání je umění stát se pasivní.

Král duhy: Hojnost

Tato Dionýzovská postava je dokonalým obrazem celého člověka "Zorby Buddhy" - muže, který současně dokáže pít víno, tančit na pláži, zpívat v dešti a vychutnávat hloubku moudrosti a pochopení, jež mudrcům náleží. V jedné ruce drží lotos, ukazující, že ctí ženský půvab, který obsáhl i sám v sobě. Jeho odhalená hruď (otevřené srdce) a uvolněné břicho znamenají, že zvládá i svou mužskou část a je zcela spokojený sám se sebou. Král duhy je spojením čtyř elementů - země, ohně, vody a nebe - a sám sedí na knize životní moudrosti.

Jestliže jsi žena, podporuje Král duhy tvé mužské energie, spojení s tvou druhou polovinou tvé duše uvnitř. Pro muže tato karta znamená období prolamování všech mužských stereotypů, jež dá zazářit plnosti celého člověka.

Lidé na východě odsoudili tělo, zatratili hmotu, nazvali jí "iluzorní" májá - májá, která ve skutečnosti neexistuje, jenom se tak jeví a je ze stejného materiálu jako naše sny. Popřeli svět, proto je východ tak chudý, nemocný a hladovějící. Jedna polovina lidstva přijímala vnitřní svět a popírala vnější svět. Druhá polovina lidstva přijímala materiální svět a popírala vnitřní svět. Obě jsou však polovičaté a žádný poloviční člověk nemůže být spokojený.

Musíš být celistvý: bohatý na těle, bohatý ve vědě, bohatý v meditaci, bohatý ve vědomí. Jenom celistvý člověk je podle mě svatý člověk. Chci, aby se Zorba a Buddha sešli spolu. Zorba sám je prázdný. Jeho tanec neznačí věčnost, je to chvilková zábava. Brzy se ho nabaží. Dokud nečerpáš z nevyčerpatelných zdrojů samého kosmu... dokud nejsi existenciální, nemůžeš být celistvý. To je můj poslední příspěvek lidstvu: celistvý člověk.

6. Hmota (tělo): Kompromis

Na dvorech starého Japonska bývali služebníci často vybíráni z vrstvy méně významných zločinců, kteří byli vykastrovaní. Protože byli důvěrně obeznámení s životem dvora, často se ocitali ve středu politických a společenských intrik a za oponou těchto scén měli velkou moc.

Dvě postavy na této kartě nám připomínají, do jak odporných spikleneckých situací se můžeme dostat, když budeme ustupovat ze své vlastní pravdy. Jedna věc je vyjít někomu vstříc, pochopit jeho pohled a zasadit se o harmonizaci protichůdných sil. Druhá věc je "vzdát se" a zradit naši vlastní pravdu. Když se na to podíváme zblízka, většinou zjistíme, že se tím pokoušíme něco získat - ať už je to moc nebo souhlas druhých. Jestli tě něco takového láká, buď opatrná: odměna za podobné kompromisy vždy nechává hořkost v ústech.

Nesnaž se být vychytralá, jinak zůstaneš pořád stejná, nezměníš se. Polovičatost na cestě lásky a meditace v tobě vytvoří spoustu zmatků. Nijak ti to nepomůže.

Jenže požádat o pomoc se protiví egu, tudíž se se snažíš najít kompromis. Takový kompromis bude ještě víc nebezpečný, ještě víc tě zmate, bude ze zmatku stvořený a ještě víc zmatků způsobí. Snaž se pochopit, proč tolik toužíš po kompromisu. Dříve nebo později poznáš, že ti kompromis nepmůže. Kompromis může být způsob, jak nejít ani jednou cestou nebo jen potlačit svůj zmatek. Zmatek se však stejně nakonec prosadí. Nikdy nic nepotlačuj, měj ve své sitaci jasno. Když jsi zmatená, uvědom si, že jsi zmatená. Bude to první věc, která ti bude jasná: že jsi zmatená. Vstoupila jsi na cestu.