XVII. Ticho

Tichá, zrcadlová vnímavost noci za úplňku plné hvězd se zrcadlí dole v mlžném jezeře. Tvář bohyně noci, která přináší hloubku mír a porozumění je na obloze hluboce ponořena v meditaci.

Nastal vzácný okamžik. Bude pro tebe snadné spočinout ve svém nitru a zkoumat hlubky tvého vnitřního ticha až do bodu, kde se setkává s tichem universa.

Není co dělat, není kam jít a tvé vnitřní ticho proniká vším, co uděláš. Lidem, kteří jsou zvyklí na všechen ten hluk a dění světa, to může být nepohodlné. Nevadí. Vyhledej ty, kteří dokáží souznít s tvým tichem nebo si vychutnej svou samotu. Je na čase jít domů k sobě. Poznání a porozumění, kterých se ti nyní dostane, se projeví později, až se tvůj život zase dostane do aktivnější fáze.

Ovládla tě energie celku. Opanovala Tě, Ty už nejsi, je jen celek.

V tomto okamžiku, kdy do tebe proniká ticho, můžeš pochopit jeho význam, protože je to stejné ticho, které prožíval Gautama Buddha. Stejné ticho jež prožíval Čuang-c, Bodhidharma nebo Nan Sen ... Chutná pořád stejně.

Časy se mění, svět se neustále proměňuje, ale prožitek ticha, ta radost z něj zůstávají stejné. Je to jediné, na co se můžeš spolehnout, jediné co nikdy nezanikne. Je to jediná věc, kterou můžeš nazvat svým bytím.

Páže duhy: Dobrodružství

Když žijeme skutečně v duchu dobrodružství, pohybujeme se stejně jako dítě na této kartě. Plni důvěry jdeme krok za krokem z temnoty lesa do duhového světla, s údivem přitahováni do neznáma. Dobrodružství opravdu nijak nesouvisí s plány, mapami, programy a organizacemi.

Páže duhy reprezentuje kvalitu, se kterou se můžeme setkat kdekoli - doma nebo v kanceláři, v divočině nebo ve městě, v tvůrčím projektu nebo v našich vztazích s druhými lidmi. Kdykoli se pustíme do nového a neznámého s dětskou důvěrou, nevinní, otevření a zranitelní, mohou se i ty nejmenší věci v životě stát největším dobrodružstvím.

Zen říká, že pravda nemá nic společného s autoritou. Pravda nemá nic společného s tradicí. Pravda nemá nic společného s minulostí - pravda je radikální, osobní realizace. Musíte k ní dojít. Poznání je jisté; cesta k osobnímu poznání je však velmi, velmi nebezpečná. Nikdo nemůže nic zaručit. Když se mě zeptáte, jestli mohu něco zaručit, řeknu, že vám nemohu zaručit nic. Mohu vám jen zaručit, že to bude nebezpečné, to vím jistě. Mohu vám zaručit dlouhé dobrodružství s mnoha možnostmi zabloudit a nikdy nedosáhnout cíle.

Jedna věc je však jistá; hledání samo vám pomůže v růstu. Zaručit vám mohu jenom růst. Setkáte se s nebezpečím, budete muset mnohé obětovat; každý den půjdete do neznáma, kam ještě nikdo nikdy nevkročil, bez mapy či průvodce, kterého byste mohli následovat. Ano, na té cestě jsou miliony nástrah můžete sejít z cesty a zabloudit, ale je to jediný způsob, jak růst. Jediná cesta k růstu je nejistota. Jediná cesta k růstu je postavit se tváří v tvář nebezpečí. Jediná cesta k růstu je přijmout výzvu neznáma

Královna vody: Přijímání

Přijímání reprezentuje ženskou, přijímající kvalitu vody a emocí. Její ruce jsou vztaženy vzhůru k přijímání, ona sama je zcela ponořena ve vodě. Nemá žádnou hlavu, žádná činnost ani agresivní mysl nekazí její absolutní otevřenost. Tak jak je naplňována, se současně i vyprazdňuje, přetéká a opět přijímá. Lotos vykvétá z dokonalé harmonie s vesmírem, která se stává zjevnou v okamžiku, kdy s ní souzníme.

Královna vody značí čas neohraničenosti a vděčnosti za cokoli, co život přináší, bez jakýchkoli očekávání a požadavků. Žádné povinnosti ani myšlenky na odměnu či odplatu nejsou důležité. Citlivost, intuice a soucit jsou kvality, které nyní vyzařují a rozpouští všechny překážky které nás drží oddělené od ostatních i od celku.

Naslouchání je jedno z hlavních tajemství vstupu do chrámu božího. Naslouchání znamená pasivitu. Když opravdu nasloucháš, musíš na sebe úplně zapomenout - pokud chceš opravdu naslouchat. Když někomu pozorně nasloucháš, zapomínáš na sebe sama. Pokud máš stále na zřeteli sebe, nikdy nemůžeš skutečně naslouchat. Stále si uvědomuješ sebe sama - a pouze předstíráš naslouchání, ve skutečnosti neslyšíš nic.

Můžeš kývat hlavou, můžeš říkat ano či ne - ale ve skutečnosti neposloucháš. Když nasloucháme, měníme se - stáváme se pasivními, přijímajícími - podobně jako v děloze, přijímáme ženský element. Přijetím ženského elementu můžeš dosáhnout něčeho jiného - nemůžeš přijít k Bohu jako agresivní nájezdník, dobyvatel. Boha můžeš dosáhnout... nebo lépe řečeno, Bůh k tobě může přijít pouze když jsi přijímající, žensky přijímající. Když převažuje jin, dveře jsou otevřené. A ty čekáš. Naslouchání je umění stát se pasivní.

Rytíř duhy: Zpomalení

Rytíř duhy nám připomíná, že si stejně jako želva na této kartě nosíme svůj domov všude s sebou. Není třeba pospíchat, není třeba hledat přístřešek jinde. Dokonce i když se dostaneme do hlubokých vod emocí, můžeme zůstat sami v sobě, volní od našich vazeb.

Jsi připraven se vzdát všech očekávání, která se vztahovala k tobě nebo k druhým, a převzít zodpovědnost za jakékoliv iluze, kterými jsi se obestíral. Není třeba nic dělat, jen spočinout v plnosti toho, kdo právě teď jsi. Když tvé touhy, naděje a sny povadnou tím lépe. Jejich zmizení uvolňuje prostor pro nový klid a přijetí toho, co je, a ty tento vývoj dokážeš přivítat tak, jako nikdy předtím. Vychutnej tedy toto zpomalení, zklidnění a poznámí, že už jsi doma.

Meditace je svým způsobem lék - její užívání je pouze dočasné. Jakmile jednou poznáš ten stav, potom už nepotřebuješ žádnou zvláštní meditaci, pak se meditace bude šířit celým životem.
Chůze je zen, sezení je zen.
Jaký je to stav a čeho se týká? Člověk jde pozorně, bděle, vesele, bez motivace, soustředěný, milující, plynoucí. Chůze je procházka. Láskyplně, bděle, pozorně sedí bez motivace - nesedí pro nějaký zvláštní účel, jen vychutnává, jak krásné je sedět jen tak, pro nic za nic, jak je to uvolňující, jaký je to oddech...
Po dlouhé procházce si sedneš pod strom a vánek tě ochladí. V každém okamžiku musí být člověk nenucený - nesnaží se nic zdokonalovat, kultivovat nebo procvičovat.
Chůze je zen, sezení je zen.
Mluvit nebo mlčet, v pohybu či v nehybnosti.
Podstatou je nenucenost.
Podstatou je nenucenost: to je ta klíčová věta.

Dělej, cokoli děláš, ale ve svém nejhlubším jádru zůstaň nenuceným, klidným, rozvážným, soustředěným.

Mistr

Zenový Mistr není mistrem druhých, ale mistrem sám sebe. V každém jeho gestu, v každém slově se odráží jeho osvícený stav. Nemá žádné soukromé cíle, nemá potřebu měnit chod věcí. Žáci jej neobklopují proto, že by ho chtěli následovat, ale proto aby nasáli jeho přítomnost a inspirovali se jeho příkladem. V jeho očích nalézají odraz své vlastní pravdy a v jeho tichu se snáze ponoří do ticha své vlaství bytosti. Mistrem jsou žáci vítáni ne proto, že by je chtěl vést, ale proto že jim může mnoho nabídnout. Spolu vytvářejí energetické pole, v němž každý snáz nalézá své vlastní světlo.

Najdeš-li takového mistra, jsi požehnaný. Vytrvej v hledání, i když se ti to zdá nemožné. Naslouchej učitelům a "skoro mistrům" a jdi dál. Charaiveti, charaiveti, říkal Gautama Buddha. Nezastavuj se.

Mistři neučí pravdě; ta se nedá naučit. Předávají něco, co je za svatými knihami, za slovy. Je to přenos. Je to energie provokující energii v tobě. Je to taková synchronicita...

K mistrovi musíte přistupovat s velkou láskou, s velkou důvěrou a s otevřeným srdcem. Ty ještě nevíš, kdo jsi. On však ví, kdo je a kdo jsi ty. Mohli bychom říci, že housenka neví o tom, že by se mohla stát motýlem. Vy jste housenky - bódhisttvové. Všechny housenky jsou bódhisattvové a všichni bódhisttvové jsou housenky. Bódhistattva je ten, kdo se může stát motýlem, buddhou, kdo je buddhou ve své podstatě.

Vztah mistra a žáka je jako vztah mezi motýlem a housenkou, přátelství mezi motýlem a housenkou. Motýl nemůže dokázat, že by se z housenky mohl stát motýl - logicky to nejde. Motýl však může v housence provokovat touhu - to jde.