XVII. Ticho

Tichá, zrcadlová vnímavost noci za úplňku plné hvězd se zrcadlí dole v mlžném jezeře. Tvář bohyně noci, která přináší hloubku mír a porozumění je na obloze hluboce ponořena v meditaci.

Nastal vzácný okamžik. Bude pro tebe snadné spočinout ve svém nitru a zkoumat hlubky tvého vnitřního ticha až do bodu, kde se setkává s tichem universa.

Není co dělat, není kam jít a tvé vnitřní ticho proniká vším, co uděláš. Lidem, kteří jsou zvyklí na všechen ten hluk a dění světa, to může být nepohodlné. Nevadí. Vyhledej ty, kteří dokáží souznít s tvým tichem nebo si vychutnej svou samotu. Je na čase jít domů k sobě. Poznání a porozumění, kterých se ti nyní dostane, se projeví později, až se tvůj život zase dostane do aktivnější fáze.

Ovládla tě energie celku. Opanovala Tě, Ty už nejsi, je jen celek.

V tomto okamžiku, kdy do tebe proniká ticho, můžeš pochopit jeho význam, protože je to stejné ticho, které prožíval Gautama Buddha. Stejné ticho jež prožíval Čuang-c, Bodhidharma nebo Nan Sen ... Chutná pořád stejně.

Časy se mění, svět se neustále proměňuje, ale prožitek ticha, ta radost z něj zůstávají stejné. Je to jediné, na co se můžeš spolehnout, jediné co nikdy nezanikne. Je to jediná věc, kterou můžeš nazvat svým bytím.

Páže duhy: Dobrodružství

Když žijeme skutečně v duchu dobrodružství, pohybujeme se stejně jako dítě na této kartě. Plni důvěry jdeme krok za krokem z temnoty lesa do duhového světla, s údivem přitahováni do neznáma. Dobrodružství opravdu nijak nesouvisí s plány, mapami, programy a organizacemi.

Páže duhy reprezentuje kvalitu, se kterou se můžeme setkat kdekoli - doma nebo v kanceláři, v divočině nebo ve městě, v tvůrčím projektu nebo v našich vztazích s druhými lidmi. Kdykoli se pustíme do nového a neznámého s dětskou důvěrou, nevinní, otevření a zranitelní, mohou se i ty nejmenší věci v životě stát největším dobrodružstvím.

Zen říká, že pravda nemá nic společného s autoritou. Pravda nemá nic společného s tradicí. Pravda nemá nic společného s minulostí - pravda je radikální, osobní realizace. Musíte k ní dojít. Poznání je jisté; cesta k osobnímu poznání je však velmi, velmi nebezpečná. Nikdo nemůže nic zaručit. Když se mě zeptáte, jestli mohu něco zaručit, řeknu, že vám nemohu zaručit nic. Mohu vám jen zaručit, že to bude nebezpečné, to vím jistě. Mohu vám zaručit dlouhé dobrodružství s mnoha možnostmi zabloudit a nikdy nedosáhnout cíle.

Jedna věc je však jistá; hledání samo vám pomůže v růstu. Zaručit vám mohu jenom růst. Setkáte se s nebezpečím, budete muset mnohé obětovat; každý den půjdete do neznáma, kam ještě nikdo nikdy nevkročil, bez mapy či průvodce, kterého byste mohli následovat. Ano, na té cestě jsou miliony nástrah můžete sejít z cesty a zabloudit, ale je to jediný způsob, jak růst. Jediná cesta k růstu je nejistota. Jediná cesta k růstu je postavit se tváří v tvář nebezpečí. Jediná cesta k růstu je přijmout výzvu neznáma

Páže vody: Pochopení

Pták namalovaný na této kartě vyhlíží z něčeho, co vypadá jako klec. Nejsou tu žádné dveře, ale jednotlivé tyče momentálně mizí. Tyče jsou jen iluzí a malý ptáček je přitahován krásou a svobodou, a je povzbuzován ostatními. Roztahuje svoje křídla, přepravený poprvé vzlétnout. Počátek nového porozumění - klec je vždy otevřena a obloha je zde vždy pro naše pátrání - nás činí ze začátku poněkud nejistými. Je přirozené cítit se nejistě, ale důležité je aby nejistota nepřekryla příležitost nové zkušenosti - zkušenosti bezstarostnosti a dobrodružství, vždy existující souběžně s nejistotou. Pohybuj se s lehkostí a jemností. Prociť si vnitřní chvění. Roztáhni svá křídla a buď svobodný.

Jsi mimo vězení, mimo klec, můžeš otevřít svá křídla a celá obloha je tvá. Všechny hvězdy, měsíc a slunce ti náleží. Můžeš kdykoli zmizet v modré věčnosti nad námi ...

Odlož lpění na tomto vězení, vyjdi z klece a celá obloha je tvá. Otevři svá křídla a křižuj nebe tak jako orel. Na tvé vnitřní obloze, ve tvém vnitřním světě je svoboda nejvyšší hodnotou - všechno ostatní je podružné, existuje jen blaženost a extáze. Jsou zde tisíce květin, není možné je spočítat. Všechny se stávají skutečnými díky tvé svobodě. Kapitola 6

Rytíř ohně (ovládnutí činů): Intenzita

Postava na této kartě ve tvaru šípu se pohybuje s jasným cílem člověka, který přesně ví, co má dělat. Pohybuje se tak rychle, že se téměř stala čistou energií. Jeho intenzita se však liší od šílené energie, sníž lidé ženou svá auta na plný plyn z místa na místo. Taková intenzita patří do horizontálního světa času a prostoru. Intenzita, představovaná Rytířem Ohně patří do vertikálního světa přítomnosti - světa založeného na poznání, že právě teď je jediný okamžik, a právě tady je jediný prostor.

Když jednáš s intenzitou Rytíře Ohně, s největší provděpodobností zčeříš hladinu vod, které tě obklopují. Někoho tvá přítomnost osvěží a pozvedne, jiné však otráví nebo dokonce ohrozí. Na názorech druhých však mnoho nezáleží, protože teď už tě nic nezastaví.

Zen říká: považuj všechna velká slova a učení za své nejhorší nepřátele. Vyhýbej se jim, protože musíš najít svůj vlastní pramen. Nesmíš být následovníkem, imitátorem. Musíš být originálním jedincem; musíš najít své nejvnitřnější jádro, bez návodu, bez pomoci svatých knih. Je temná noc, ale svým intenzivním ohněm zvídavosti musíš dojít k úsvitu.

Každý, kdo zahořel touto intenzívní zvídavostí, našel úsvit. Ostatní jenom věří. Ti, kdo věří, nejsou nábožní, svou vírou se jen vyhýbají velkému náboženskému dobrodružství.

4. Oheň (činy): Účast

Každá z postav v mandale na této kartě má levou dlaň obrácenou vzhůru v poloze přijímání a pravou dlaň dolů v poloze dávání. Celý kruh vytváří obrovské energetické pole ve tvaru dvojitého dorje, tibetského symbolu blesku. Tuto mandalu můžeme přirovnat k energetickému poli, jež se vytváří kolem buddhy, kde každý jednotlivec v kruhu má svůj jedinečný podíl na vytváření jednotného a živého celku. Je jako květina, která je ve své celistvosti mnohem krásnější než souhrn jejích částí a zároveň dává vyniknout kráse každého okvětního lístku.

Naskytla se ti příležitost spolupracovat s druhými na vytvoření něčeho většího a krásnějšího, než co by zvládl udělat každý zvlášť. Tvoje účast neprospěje jen tobě, ale přinese něco cenného i celku.

Viděl jsi někdy, jak přichází noc? Jen málokdo si uvědomuje věci, které se dějí každý den. Viděl jsi někdy, jak přichází večer? Půlnoc se svou písní? Východ slunce a jeho krása? Chováme se skoro jako slepci. Tak krásný svět a my žijeme ve svých malých kalužích vlastní bídy. A už jsme si na to tak zvykli, že bojujeme s každým, kdo nás odtud chce vytáhnout. Nechcete být vytrženi ze své bídy, ze svého utrpení. Všude kolem je přece tolik radosti, jenom si to uvědomit a stát se účastníkem, ne divákem.

Filozofie je spekulace, zen je účast. Buď při tom, když noc odchází, buď při tom, když přichází večer, účastni se hvězd, oblaků; udělej ze své účasti životní styl a celá existence bude taková radost, taková extáze, že se ti o lepším universu nemohlo ani zdát.