XVII. Ticho

Tichá, zrcadlová vnímavost noci za úplňku plné hvězd se zrcadlí dole v mlžném jezeře. Tvář bohyně noci, která přináší hloubku mír a porozumění je na obloze hluboce ponořena v meditaci.

Nastal vzácný okamžik. Bude pro tebe snadné spočinout ve svém nitru a zkoumat hlubky tvého vnitřního ticha až do bodu, kde se setkává s tichem universa.

Není co dělat, není kam jít a tvé vnitřní ticho proniká vším, co uděláš. Lidem, kteří jsou zvyklí na všechen ten hluk a dění světa, to může být nepohodlné. Nevadí. Vyhledej ty, kteří dokáží souznít s tvým tichem nebo si vychutnej svou samotu. Je na čase jít domů k sobě. Poznání a porozumění, kterých se ti nyní dostane, se projeví později, až se tvůj život zase dostane do aktivnější fáze.

Ovládla tě energie celku. Opanovala Tě, Ty už nejsi, je jen celek.

V tomto okamžiku, kdy do tebe proniká ticho, můžeš pochopit jeho význam, protože je to stejné ticho, které prožíval Gautama Buddha. Stejné ticho jež prožíval Čuang-c, Bodhidharma nebo Nan Sen ... Chutná pořád stejně.

Časy se mění, svět se neustále proměňuje, ale prožitek ticha, ta radost z něj zůstávají stejné. Je to jediné, na co se můžeš spolehnout, jediné co nikdy nezanikne. Je to jediná věc, kterou můžeš nazvat svým bytím.

2. Duhy (Hmota - tělo): Tady a teď

Člověk, jež se pohybuje po kamenech, našlapuje lehkovážně a zvesela, zároveň je i vyrovnaný a bdělý. Za rozvířenou, věčně proměnlivou vodou vykukují obrysy budov; zdá se, že v pozadí je město. Ten muž je na tržišti, ale zároveň mimo něj - udržuje rovnováhu a dokáže vše pozorovat z vyšší perspektivy.

Tato karta nás vyzývá, abychom se uvlonili od předsudků, které jsme získali jindy a jinde a bděle vnímali, co se děje tady a teď. Život je obrovský oceán, ve kterém si můžeš hrát - vzdáš-li se svého posuzování, preferencí, a lpění na detailech svých dlouhodobých plánů. Buď přístupná všemu, co k tobě v danou chvíli přichází. A neboj se, když klopýtneš nebo upadneš; pak prostě vstaň, opraš se, pořádně se zasměj a jdi dál.

Minulost už není a budoucnost ještě není; obojí se zbytečně pohybuje ve směru, který neexistuje. Jedno bylo, ale už není, druhé ještě ani nezačalo být. Proto povolaný žije od okamžiku k okamžiku a jeho šíp směřuje do přítomnosti, je vždy tady a teď; ať je kde je, celá jeho bytost je zaujata tím, co je tady a co je teď. To je jen jediný správný směr. Jen takový člověk může vstoupit do zlaté brány.
Zlatá brána je přítomnost.
Zlatá brána je tady a teď.
... a být v přítomnosti můžeš jen tehdy, když nejsi ctižádostivá - žádné uskutečnění, žádná touha po moci, penězích, prestiži, dokonce ani po osvícení, protože všechno chtění směřuje k budoucnosti. Pouze člověk bez ctižádosti může žít v přítomnosti.

Člověk, který chce žít v přítomnosti, nemůže myslet, musí jen vidět a vstoupit do brány. Zážitek se dostaví, ale nemůže být předem promyšlený.

XVIII. Minulé životy

Ruce existence jsou na této kartě ve tvaru ženského přirození, vstupu do kosmické matky. Uvnitř se nám odkrývá mnoho obrazů, mnoho tváří z jiných dob. Fantazírovat o populárních minulých životech může být zábavné, může nás to však jen rozptylovat. Skutečným smyslem je uvidět a pochopit karmický obrazec našeho života a jeho kořeny v nekonečném cyklu, jenž nás drží v nevědomém chování.

Dvě duhové ještěrky po stranách představují vědění a nevědění. Jsou to strážci podvědomí, přesvědčují se, že jsme připraveni na vizi, která by nás mohla jinak porazit. Pohled do věčné existence je dar a porozumění funkcí karmy v našem životě se neděje jen na základě našeho rozhodnutí. Tato karta je budíček; události ve tvém životě se ti snaží vyjevit obrazec tak dávný, jako je cesta tvé vlastní duše.

Dítě se může stát vědomým jen tehdy, když v minulém životě dostatečně meditovalo, vytvořilo si dostatek meditativní energie, aby se mohlo utkat s temnotou, kterou přináší smrt. Člověk zkrátka upadne v zapomnění. Z ničeho nic se ocitne v nové děloze a při tom úplně zapomene na staré tělo. Tam se to přeruší. Tato temnota, toto nevědomí způsobuje ono přerušení.

Východ se usilovně snažil tyto bariéry překonat. A těch deset tisíc let práce nebylo marných. Do minulého života nebo do mnoha minulých životů může proniknout každý. Pro to však musíš v meditaci zajít hlouběji, a to ze dvou důvodů: dokud se nedostaneš hlouběji, nenajdeš dveře do jiného života; a za druhé, musíš být v hlubší meditaci, protože když najdeš dveře do jiného života, zaplaví tvou mysl proud událostí.

A je už dost těžké nést jeden život...

8. Voda (emoce):

Na obrázku lotosových listů za časného jitra si můžeme podle kruhů na hladině všimnout, že jedna krůpěj právě ukápla dolů do vody. Je to vzácný okamžik, okamžik plný naléhavosti. Když se kapka poddá gravitaci a sklouzne z listu dolů, ztrácí svou předchozí identitu a splývá s nekonečnou vodní hladinou. Můžeme si představit, že dříve než spadla, musela se pěkně třást, na hranici mezi známým a nepoznatelným.

Vytažení této karty znamená, že něco je u konce, něco je dokončováno. Ať už je to cokoli - práce, vztah, domov, který jsi miloval, cokoli, co ti pomáhalo definovat sebe sama - je na čase se od toho odpoutat, přijmout smutek s tím spojený, ale nepokoušet se nic zadržovat. Čeká na tebe něco většího, na objevení čekají nové dimenze. Překročil jsi dod, od kterého už není návratu, a gravitace dělá svoje. Pusť se - představuje to osvobození.

V existenci nikdo není nadřazený a nikdo podřazený. Stéblo trávy a ta největší hvězda jsou si absolutně rovny...

Ale člověk chce stát výš než ostatní, chce dobýt přírodu, proto musí neustále bojovat. Z tohoto boje se odvíjí celá složitost. Nevinný člověk je ten, kdo se vzdal boje; už ho víc nezajímá, jestli je výš, nemá zájem se předvádět a dokazovat, že je něco extra; člověk, který je jako růžový květ nebo kapka rosy na lotosovém listu; kdo se stal součástí nekonečna; kdo roztál, splynul a sjednotil se s oceánem a je pouhou jeho vlnou; kdo nemá ani potuchy o "Já". Nevinnost je zmizení "Já".

2. Mraky (mysl): Schizofrenie

Postava na této kartě přináší nový nečekaný význam starého přirovnání "cítit se jako mezi dvěma mýnskými kameny". My se však ocitáme přesně v téže situaci, když se zasekneme ve své nerozhodné a dualistické mysli. Mám se pustit rukama a padat hlavou dolů, nebo uvolnit nohy a padat po nohách? Mám jít sem nebo tam? Mám říct ano nebo ne? Ať už se rozhodneme jakkoli, vždy začneme přemýšlet jestli jsme se neměli rozhodnout jinak.

Jediným východiskem z tohoto dilematu je, bohužel, pustit se na obou koncích najednou. Z této situace se se nedostaneš tím, že ji vyřešíš psaním seznamů pro a proti nebo přivoláním své mysli na pomoc. Raději následuj své srdce, jestli ho najdeš. A když ho nemůžeš najít, prostě skoč - tvé srdce začne tlouci tak rycle, že nebude pochyb, kde ho máš.

Člověk je rozdělený. Schozofrenie je normální stav člověka - alespoň nyní. V primitivní společnosti tomu možná bylo jinak, ale stovky let výchovy, civilizace, kultury a náboženství udělaly z člověka dav - rozpolcený, rozdělený, neslučitelný... Ale protože tato rozpolcenost je proti jeho přirozenosti, jednota stále přežívá ukryta kdesi hluboko. Protože lidská duše je jenom jedna, může celá výchova narušit jen okraj člověka. Střed zůstává nedotčen - tak člověk pokračuje v životě. Jenomže jeho život se stal peklem.

Veškerým úsilím zenu je zvavit člověka této schizofrenie, zbavit ho rozdvojené osobnosti, rozpolcené mysli, stát se nerozděleným, sjednoceným, soustředěným, vykrystalizovaným. Tak, jak teď jsi, nemůžeš říct, že jsi. Nemáš žádné bytí. Jsi jako tržiště - spousta hlasů. Když chceš říct "ano", je u toho hned "ne". Nemůžeš ani plně zašeptat "ano"... Takto není možné být šťastný; zoufalství je přirozený následek rozdvojené osobnosti.