XVII. Ticho

Tichá, zrcadlová vnímavost noci za úplňku plné hvězd se zrcadlí dole v mlžném jezeře. Tvář bohyně noci, která přináší hloubku mír a porozumění je na obloze hluboce ponořena v meditaci.

Nastal vzácný okamžik. Bude pro tebe snadné spočinout ve svém nitru a zkoumat hlubky tvého vnitřního ticha až do bodu, kde se setkává s tichem universa.

Není co dělat, není kam jít a tvé vnitřní ticho proniká vším, co uděláš. Lidem, kteří jsou zvyklí na všechen ten hluk a dění světa, to může být nepohodlné. Nevadí. Vyhledej ty, kteří dokáží souznít s tvým tichem nebo si vychutnej svou samotu. Je na čase jít domů k sobě. Poznání a porozumění, kterých se ti nyní dostane, se projeví později, až se tvůj život zase dostane do aktivnější fáze.

Ovládla tě energie celku. Opanovala Tě, Ty už nejsi, je jen celek.

V tomto okamžiku, kdy do tebe proniká ticho, můžeš pochopit jeho význam, protože je to stejné ticho, které prožíval Gautama Buddha. Stejné ticho jež prožíval Čuang-c, Bodhidharma nebo Nan Sen ... Chutná pořád stejně.

Časy se mění, svět se neustále proměňuje, ale prožitek ticha, ta radost z něj zůstávají stejné. Je to jediné, na co se můžeš spolehnout, jediné co nikdy nezanikne. Je to jediná věc, kterou můžeš nazvat svým bytím.

2. Duhy (Hmota - tělo): Tady a teď

Člověk, jež se pohybuje po kamenech, našlapuje lehkovážně a zvesela, zároveň je i vyrovnaný a bdělý. Za rozvířenou, věčně proměnlivou vodou vykukují obrysy budov; zdá se, že v pozadí je město. Ten muž je na tržišti, ale zároveň mimo něj - udržuje rovnováhu a dokáže vše pozorovat z vyšší perspektivy.

Tato karta nás vyzývá, abychom se uvlonili od předsudků, které jsme získali jindy a jinde a bděle vnímali, co se děje tady a teď. Život je obrovský oceán, ve kterém si můžeš hrát - vzdáš-li se svého posuzování, preferencí, a lpění na detailech svých dlouhodobých plánů. Buď přístupná všemu, co k tobě v danou chvíli přichází. A neboj se, když klopýtneš nebo upadneš; pak prostě vstaň, opraš se, pořádně se zasměj a jdi dál.

Minulost už není a budoucnost ještě není; obojí se zbytečně pohybuje ve směru, který neexistuje. Jedno bylo, ale už není, druhé ještě ani nezačalo být. Proto povolaný žije od okamžiku k okamžiku a jeho šíp směřuje do přítomnosti, je vždy tady a teď; ať je kde je, celá jeho bytost je zaujata tím, co je tady a co je teď. To je jen jediný správný směr. Jen takový člověk může vstoupit do zlaté brány.
Zlatá brána je přítomnost.
Zlatá brána je tady a teď.
... a být v přítomnosti můžeš jen tehdy, když nejsi ctižádostivá - žádné uskutečnění, žádná touha po moci, penězích, prestiži, dokonce ani po osvícení, protože všechno chtění směřuje k budoucnosti. Pouze člověk bez ctižádosti může žít v přítomnosti.

Člověk, který chce žít v přítomnosti, nemůže myslet, musí jen vidět a vstoupit do brány. Zážitek se dostaví, ale nemůže být předem promyšlený.

Páže ohně: Hravost

Život je zřídkakdy tak vážný, jak si myslíme, a když tuto skutečnost objevíme, začne nám život nabízet stále více přílažitostí k hravosti. Žena na této kartě se raduje ze života jako motýl, který právě vylétl ze své kukly za příslibem světla. Připomíná nám chvíle našeho dětství, kdy jsme na pláži sbírali mušle a stavěli hrady z písku, bez ohledu nato, ze každou chvíli může přijít vlna a všechno zničit. Tato žena ví, že život je hra, a právě teď, bez ostychu a předstírání, hraje roli klauna.

Páže Ohně je znamením tvé připravenosti na všechno nové a svěží. Na obzoru je něco úžasného a ty máš zrovna tu správnou dětskou nevinnost a jasnost, abys to přivítal s otevřenou náručí.

V okamžiku, kdy začneš vidět život jako něco nevážného a hravého, všechna tíže z tvého srdce opadne. Všechen strach ze smrti, ze života, z lásky zmizí. Člověk začíná žít a cítí se velmi lehký, skoro bez tíhy. Tak beztížný, že se stává, že může vzlétnout k oblakům.

Největším přínosem zenu je, že ti nabízí náhradu vážnosti. Vážný člověk vytvořil všechna náboženství. Vytvořil všechny filozofie, kultury, morálky; vše kolem tebe je výtvorem vážného člověka. Zen z vážného světa vypadl. Vytvořil si svůj vlastní, velmi hravý svět plný smíchu, kde se velcí mistři chovají jako malé děti.

XII. Nové vidění

Postava na této kartě se znovu rodí, vyrůstá ze svých zemských kořenů do křídel, které jí ponesou do nespoutaného. Geometrické tvary kolem jejího těla vyzařují mnohost dimenzí života, jež jí jsou současně k dispozici. Čtverec představuje fyzické, projevené, to co je známo. Kruh představuje neprojevené, ducha, čistý prostor. Trojúhelník symbolizuje podstatu univerza: projevené, neprojevené a člověka, který obsahuje obojí.

Naskytla se ti příležitost vidět život ve všech jeho dimenzích, od těch nejhlubších po nejvyšší. Existují dohromady, a když zkušeností pochopíme, že temné a obtížné je stejně důležité jako světlé a snadné, získáme zcela nový pohled na svět. Tím, že se necháme proniknout všemi barvami života, se staneme celistvějšími.

Jakmile se otevřeš základní pravdě, okamžitě tebou začne proudit. Nejsi už obyčejným člověkem - přesáhla jsi jej. Tvůj vhled se stal vhledem do celé existence. Teď už nejsi oddělená, našla jsi své kořeny. Většina lidí se pohybuje bez kořenů, neví, kde jejich srdce nabírá sílu, neví kdo v nich dýchá, neví nic o životní šťávě, která v nich koluje.

Není to tělo ani mysl - je to něco přesahující všechnu dualitu a nazývá se to bhagavat - bhagavat deseti směrů...

Když se tvá vnitřní bytost otevře, vnímá zpočátku jen dva směry - výšku a hloubku. Tepve pak, pomaličku s tím, jak se sžíváš se situací, se začneš rozhlížet kolem sebe, do dalších osmi směrů.

A když dosáhneš bodu, ve kterém se tvé nahoře a dole setkávají, můžeš se rozhlížet po svém obvodu univerza. Pak se tvé vědomí začne rozvíjet všemi deseti směry, ale cesta je vždy jen jedna.

4. Oheň (činy): Účast

Každá z postav v mandale na této kartě má levou dlaň obrácenou vzhůru v poloze přijímání a pravou dlaň dolů v poloze dávání. Celý kruh vytváří obrovské energetické pole ve tvaru dvojitého dorje, tibetského symbolu blesku. Tuto mandalu můžeme přirovnat k energetickému poli, jež se vytváří kolem buddhy, kde každý jednotlivec v kruhu má svůj jedinečný podíl na vytváření jednotného a živého celku. Je jako květina, která je ve své celistvosti mnohem krásnější než souhrn jejích částí a zároveň dává vyniknout kráse každého okvětního lístku.

Naskytla se ti příležitost spolupracovat s druhými na vytvoření něčeho většího a krásnějšího, než co by zvládl udělat každý zvlášť. Tvoje účast neprospěje jen tobě, ale přinese něco cenného i celku.

Viděl jsi někdy, jak přichází noc? Jen málokdo si uvědomuje věci, které se dějí každý den. Viděl jsi někdy, jak přichází večer? Půlnoc se svou písní? Východ slunce a jeho krása? Chováme se skoro jako slepci. Tak krásný svět a my žijeme ve svých malých kalužích vlastní bídy. A už jsme si na to tak zvykli, že bojujeme s každým, kdo nás odtud chce vytáhnout. Nechcete být vytrženi ze své bídy, ze svého utrpení. Všude kolem je přece tolik radosti, jenom si to uvědomit a stát se účastníkem, ne divákem.

Filozofie je spekulace, zen je účast. Buď při tom, když noc odchází, buď při tom, když přichází večer, účastni se hvězd, oblaků; udělej ze své účasti životní styl a celá existence bude taková radost, taková extáze, že se ti o lepším universu nemohlo ani zdát.