XVII. Ticho

Tichá, zrcadlová vnímavost noci za úplňku plné hvězd se zrcadlí dole v mlžném jezeře. Tvář bohyně noci, která přináší hloubku mír a porozumění je na obloze hluboce ponořena v meditaci.

Nastal vzácný okamžik. Bude pro tebe snadné spočinout ve svém nitru a zkoumat hlubky tvého vnitřního ticha až do bodu, kde se setkává s tichem universa.

Není co dělat, není kam jít a tvé vnitřní ticho proniká vším, co uděláš. Lidem, kteří jsou zvyklí na všechen ten hluk a dění světa, to může být nepohodlné. Nevadí. Vyhledej ty, kteří dokáží souznít s tvým tichem nebo si vychutnej svou samotu. Je na čase jít domů k sobě. Poznání a porozumění, kterých se ti nyní dostane, se projeví později, až se tvůj život zase dostane do aktivnější fáze.

Ovládla tě energie celku. Opanovala Tě, Ty už nejsi, je jen celek.

V tomto okamžiku, kdy do tebe proniká ticho, můžeš pochopit jeho význam, protože je to stejné ticho, které prožíval Gautama Buddha. Stejné ticho jež prožíval Čuang-c, Bodhidharma nebo Nan Sen ... Chutná pořád stejně.

Časy se mění, svět se neustále proměňuje, ale prožitek ticha, ta radost z něj zůstávají stejné. Je to jediné, na co se můžeš spolehnout, jediné co nikdy nezanikne. Je to jediná věc, kterou můžeš nazvat svým bytím.

2. Duhy (Hmota - tělo): Tady a teď

Člověk, jež se pohybuje po kamenech, našlapuje lehkovážně a zvesela, zároveň je i vyrovnaný a bdělý. Za rozvířenou, věčně proměnlivou vodou vykukují obrysy budov; zdá se, že v pozadí je město. Ten muž je na tržišti, ale zároveň mimo něj - udržuje rovnováhu a dokáže vše pozorovat z vyšší perspektivy.

Tato karta nás vyzývá, abychom se uvlonili od předsudků, které jsme získali jindy a jinde a bděle vnímali, co se děje tady a teď. Život je obrovský oceán, ve kterém si můžeš hrát - vzdáš-li se svého posuzování, preferencí, a lpění na detailech svých dlouhodobých plánů. Buď přístupná všemu, co k tobě v danou chvíli přichází. A neboj se, když klopýtneš nebo upadneš; pak prostě vstaň, opraš se, pořádně se zasměj a jdi dál.

Minulost už není a budoucnost ještě není; obojí se zbytečně pohybuje ve směru, který neexistuje. Jedno bylo, ale už není, druhé ještě ani nezačalo být. Proto povolaný žije od okamžiku k okamžiku a jeho šíp směřuje do přítomnosti, je vždy tady a teď; ať je kde je, celá jeho bytost je zaujata tím, co je tady a co je teď. To je jen jediný správný směr. Jen takový člověk může vstoupit do zlaté brány.
Zlatá brána je přítomnost.
Zlatá brána je tady a teď.
... a být v přítomnosti můžeš jen tehdy, když nejsi ctižádostivá - žádné uskutečnění, žádná touha po moci, penězích, prestiži, dokonce ani po osvícení, protože všechno chtění směřuje k budoucnosti. Pouze člověk bez ctižádosti může žít v přítomnosti.

Člověk, který chce žít v přítomnosti, nemůže myslet, musí jen vidět a vstoupit do brány. Zážitek se dostaví, ale nemůže být předem promyšlený.

Páže mraků: Mysl

Přesně to se stane, když zapomeneme, že mysl má být naším sluhou, a necháme jí řídit celý náš život. Hlava plná mechanismů, pusa vztekle a nepříčetně mele a celá okolní atmosféra je znečištěná zplodinami z této továrny názorů a argumentů. "Počkat," říkáte, "mysl z nás přece dělá lidi, je zdrojem celého pokroku, všech velkých pravd". Jestli tomu věříte, udělejte následující pokus: Zavřete dveře svého pokoje, zapněte diktafon a dejte si totální souhlas říci cokoli, co vám právě přijde "na mysl". Když opravdu necháte vyjít ven vše bez jakékoli cenzury a úprav, budete udiveni, kolik smetí z vás vypadne.

Páže mraků ti naznačuje, že se někdo zasekl "někde v hlavě". Ujisti se, že to nejsi ty.

Tak takhle to vypadá v tvé hlavě, kladky a páky a spousta dalších podivných věcí, které jsi posbíral všude možně. Tak malá hlava... a nezbývá ani kousek místa k žití! A to smetí se ti tam neustále převaluje, hlava se ti točí a zamotává - zaměstnává tě. Jen si pomysli, jaké myšlenky se ti honí v hlavě.

Jednou se na to posaď, zavři za sebou dveře a půl hodiny piš, cokoli ti projde myslí, a pochopíš, co tím myslím, že budeš děním ve své mysli překvapen. Zůstává to v pozadí, je to všudypřítomné, obklopuje tě to jako mrak. S takovým mrakem nemůžeš poznat realitu: nemůžeš dosáhnout duchovního vnímání. Ten mrak musí pryč. A zmizí jen na základě tvého rozhodnutí zbavit se ho. Ty na něm lpíš - ten mrak se o tebe nezajímá, to si zapamatuj.

4. Oheň (činy): Účast

Každá z postav v mandale na této kartě má levou dlaň obrácenou vzhůru v poloze přijímání a pravou dlaň dolů v poloze dávání. Celý kruh vytváří obrovské energetické pole ve tvaru dvojitého dorje, tibetského symbolu blesku. Tuto mandalu můžeme přirovnat k energetickému poli, jež se vytváří kolem buddhy, kde každý jednotlivec v kruhu má svůj jedinečný podíl na vytváření jednotného a živého celku. Je jako květina, která je ve své celistvosti mnohem krásnější než souhrn jejích částí a zároveň dává vyniknout kráse každého okvětního lístku.

Naskytla se ti příležitost spolupracovat s druhými na vytvoření něčeho většího a krásnějšího, než co by zvládl udělat každý zvlášť. Tvoje účast neprospěje jen tobě, ale přinese něco cenného i celku.

Viděl jsi někdy, jak přichází noc? Jen málokdo si uvědomuje věci, které se dějí každý den. Viděl jsi někdy, jak přichází večer? Půlnoc se svou písní? Východ slunce a jeho krása? Chováme se skoro jako slepci. Tak krásný svět a my žijeme ve svých malých kalužích vlastní bídy. A už jsme si na to tak zvykli, že bojujeme s každým, kdo nás odtud chce vytáhnout. Nechcete být vytrženi ze své bídy, ze svého utrpení. Všude kolem je přece tolik radosti, jenom si to uvědomit a stát se účastníkem, ne divákem.

Filozofie je spekulace, zen je účast. Buď při tom, když noc odchází, buď při tom, když přichází večer, účastni se hvězd, oblaků; udělej ze své účasti životní styl a celá existence bude taková radost, taková extáze, že se ti o lepším universu nemohlo ani zdát.

Královna duhy: Rozkvět

Královna duhy je fantastická květina, jež dosáhla vrcholu svého rozkvětu a svých barev. Je velmi sexuální, velmi živá a plná možností. Luská prsty do rytmu hudby lásky, na krku má náhrdelník zvěrokruhu tak, že jí na srdci leží venuše. Rukávy jejího oděvu ukrývají velké množství semen. Vítr je roznáší do všech stran, aby se zachytila všude, kde to půjde. Nezajímá ji, jestli dopadnou na úrodnou půdu nebo mezi kamení - pouze je z čiré radostí ze života a lásky rozhazuje kolem. Shora na ni, v harmonii s jejím vlastním rozkvětem padají květy a kolem květu, na kterém sedí, jsou hravě rozvířeny vody emocí.

Právě teď se možná cítíš jako zahrada květin, zavlažovaná ze všech stran požehnáním. Přivítej včely, pozvi ptáky napít se ze svého nektaru. Rozšiřuj svou radost kolem, poděl se o ni se všemi.

Zem chce, abys žila v hojnosti, totálně a intenzivně - ne na minimum, jak to chce křesťanství, ale na maximum. Tvůj život by se měl dotknout druhých. Tvá blaženost, blahořečenost, tvá extáze by v tobě neměla zůstat ukryta jako semínko. Měla by se rozevřít jako květina a šířit svou vůni kolem pro všechny - nejen pro přátele, ale i pro cizí.

To je skutečný soucit, opravdová láska: sdílení tvého osvícení, sdílení tvého božského tance.