XVII. Ticho

Tichá, zrcadlová vnímavost noci za úplňku plné hvězd se zrcadlí dole v mlžném jezeře. Tvář bohyně noci, která přináší hloubku mír a porozumění je na obloze hluboce ponořena v meditaci.

Nastal vzácný okamžik. Bude pro tebe snadné spočinout ve svém nitru a zkoumat hlubky tvého vnitřního ticha až do bodu, kde se setkává s tichem universa.

Není co dělat, není kam jít a tvé vnitřní ticho proniká vším, co uděláš. Lidem, kteří jsou zvyklí na všechen ten hluk a dění světa, to může být nepohodlné. Nevadí. Vyhledej ty, kteří dokáží souznít s tvým tichem nebo si vychutnej svou samotu. Je na čase jít domů k sobě. Poznání a porozumění, kterých se ti nyní dostane, se projeví později, až se tvůj život zase dostane do aktivnější fáze.

Ovládla tě energie celku. Opanovala Tě, Ty už nejsi, je jen celek.

V tomto okamžiku, kdy do tebe proniká ticho, můžeš pochopit jeho význam, protože je to stejné ticho, které prožíval Gautama Buddha. Stejné ticho jež prožíval Čuang-c, Bodhidharma nebo Nan Sen ... Chutná pořád stejně.

Časy se mění, svět se neustále proměňuje, ale prožitek ticha, ta radost z něj zůstávají stejné. Je to jediné, na co se můžeš spolehnout, jediné co nikdy nezanikne. Je to jediná věc, kterou můžeš nazvat svým bytím.

5. Hmota (tělo): Outsider

Malé dítě stojí na tomto obrázku za branou a dívá se za ni. Je tak malé a tak pevně přesvědčené, že se tudy nedá projít, že si ani nevšimlo odemčeného zámku; bránu stačí jen otevřít.

Kdykoli si připadáme "vynecháni", nebo vyloučeni, začínáme se cítit jako malé, bezbranné dítě. Není na tom nic zvláštního, neboť tyto pocity jsou hluboce zakořeněné v našich zkušenostech z dětství. Problém je v tom, že právě proto, že jsou tak hluboce zakořeněné, odehrávají se v našem životě znovu a znovu jako kazeta. Nyní máš příležitost tu kazetu zastavit, přestat se trýznit myšlenkami, že nějak nejsi "dost dobrá" k tomu, aby tě druzí přijali a vzali mezi sebe. Uvědom si kořeny těchto pocitů v minulosti a pusť se staré bolesti. Uvidíš pak zcela jasně, jak můžeš otevřít bránu a vstoupit do toho, čím se tolik toužíš stát.

Připadáš si tedy jako outsider. To je dobře. Je to přechodné období. Musíš být bdělá a nepropadnout zoufalství a bolesti. Kdo Tě utěší, když už tady ani Bůh není? Nepotřebuješ žádnou útěchu. Z toho už lidstvo vyrostlo. Buď žena, buď muž a postav se na vlastní nohy.

Jediný způsob, jak se spojit s existencí, je jít dovnitř, protože tam, ve svém středu jsi s ní ve spojení vždy. Byla jsi fyzicky odpojena od své matky. To odpojení bylo naprosto nezbytné, aby ses mohla stát sama sebou. Ale od univerza odpojená nejsi. Tvoje spojení s univerzem spočívá ve vědomí. Nemůžeš jej vidět, takže je nutné jít s velkým uvědoměním, pozorností a svědectím hluboko dovnitř, tam to spojení najdeš. Buddha je tvým spojením!

III. Tvořivost

Od alchymického spojení ohně a vody dole až k božskému světlu linoucímu se shůry je postava na této kartě doslova "opojena" tvořivou silou. Zážitek tvořivosti je vskutku vstupem do tajemna. Technika, expertýzy a vědomosti jsou pouhými nástroji. Důležité je oddat se té energii, z níž s vše rodí. Sama tato energie nemá žádnou formu ani strukturu, přesto z ní ale všechny ostatní formy a struktury pocházejí.

Nezáleží na tom, jakou podobu na sebe tvá tvořivost vezme - ať je to zpívání, práce na zahradě nebo vaření. Důležité je být otevřený tomu, co se chce tvým prostřednictvím projevit. Pamatuj si, že své výtvory nevlastníme, nepatří nám. Opravdová tvořivost vzniká z jednoty s božským, mystickým a nepoznatelným. Opravdová tvořivost je radostí pro tvůrce a požehnáním pro druhé.

Tvořivost je kvalita, kterou vkládáš do své činnosti. Je to Tvůj postoj, tvůj vnitřní přístup ke světu... Každý nemůže být malířem, to není třeba. Kdyby byl každý malířem, byl by svět ošklivý a život těžký. Každý nemůže být ani tanečníkem, ani to není třeba. Úplně každý však může být tvořivý.

Cokoliv, co děláš s radostí a s láskou, cokoliv, co neděláš jen pro zisk, je tvořivé. Jestliže z toho v tobě něco vyrůstá, jestliže s tím vyrosteš ty sám, pak je to duchovní, tvořivé a božské. Čím víc budeš tvořivý, tím víc budeš i božský. Všechna náboženství světa říkají, že Bůh je stvořitel. Nevím, jestli je stvořitel, nebo ne, ale jednu věc vím: nakolik se staneš tvořivým, natolik budeš i božským. Až tvá tvořivost vyvrcholí, až se celý tvůj život stane tvořivým, bude to život v Bohu. Bůh musí být stvořitel, protože lidé, kteří byli tvořiví, k němu měli nejblíž.

Miluj to, co děláš. Medituj při tom, ať děláš cokoli.

XI. Průlom

Převaha červené na této kartě jasně naznačuje, že jde o energii, sílu a moc. Ze solárníh plexu - centra moci - postavy na obrázku, vychází proud průzračného světla a její postoj vypovídá o bujnosti a rozhodnosti. Každý z nás se někdy dostane do takové situace, kdy už má všeho dost. V tu chvíli máme pocit, že něco musíme udělat, cokoliv, i když se později může ukázat že jsme udělali chybu - abychom odhodili vše, co nás tíží, svazuje a omezuje. Když nic neuděláme, hrozí, že to vše zadusí a zmrzačí samotnou naši životní energii.

Jestliže máš pocit, že máš všeho dost, dovol si riskovat a rozbít ty staré konstrukce a omezení, co bránily tvé životní energii, aby volně proudila. Až to uděláš, budeš překvapen, kolik síly a vitality může tento průlom přinést tvému životu.

Jedinou úlohou mistra je proměnit kolapsy do průlomů. Psychoterapeut tě jednoduše zazáplatuje. To je jeho úloha. Není zde, aby tě změnil. Ty ale potřebuješ meta psychologii, psychologii buddhů.

Tím největším životním dobrodružstvím je vědomý průchod kolapsem. Je to extrémě riskantní, protože nemáš nejmenší záruku, že se kolaps stane i průlomem. Stane se to, ale tyhle věci nejsou nikdy jisté. Tvůj chaos je odvěký - mnoho, mnoho životů jsi žil v chaosu. Je hustý, beznadějný a neproniknutelný. Je to téměř jako universum samo. Když do něj vstoupíš se svými omezenými možnostmi, je to samozřejmě nebezpečné. Ten, kdo se však neutkal s tímto nebezpečím, se nikdy nestane celistvým, nikdy se nestane nerozdělitelnou bytostí.

Zen, nebo meditace, je metoda, která ti chaosem, temnou nocí duše, pomůže projít vyrovnaně, ukázněně a s bdělostí.

Úsvit není daleko, ale než začně svítat, musíš přečkat temnou noc. Čím blíž bude svítání, tím temnější bude noc.

Královna mraků: Morálka

Morálka natlačila všechnu životní mízu a energii do úzkých hranic své mysli. Nemůže v ní proudit,takže se z ní opravdu stala vyschlá haluz. Celé její chování je vždy řádné, škrobené a upjaté, vždy je připravena vidět každou situace černobíle, stejnou má brož i na krku. Královna mraků číhá v mysli každého, kdo byl vychováván ve strnulých názorech o dobrém a špatném, hříchu a ctnosti, přijatelném a nepřijatelném, morálním a nemorálním. Je důležité mít na paměti, že všechny tyto rozsudky naší mysli jsou výsledkem naší podmíněnosti. A ať se jejich očima díváme na sebe či na druhé, vždy nás oddělují od zážitku krásy a božství uvnitř.

Teprve tehdy, když se osvobodíme z klece naší výchovy a dosáhneme pravdy vlastního srdce, můžeme začít vidět život takový, jaký doopravdy je.

BODHIDHARMA... dalece přesahuje moralisty, puritány, takzvané dobré lidi, dobráky. Dotkl se jádra tohoto problému. Dokud nejsi vědomá, je veškerá tvoje morálka faleš, celá tvoje kultura je jen tenká vrstva, kterou může kdokoli zničit. Ale když tvá morálka vzejde z tvého uvědomění, ne z nějaké disciplíny, pak půjde o něco docela jiného. Potom budeš v každé situaci reagovat na základě svého uvědomění. A cokoli uděláš, bude dobré.

Uvědomění nemůže udělat nic špatného. V tom je ta nejvyšší krása uvědomění, že cokoli z něj vzejde, je jednoduše krásné a správné bez jakéhokoli úsilí a nacvičování. Takže spíš než listí a větve usekni nejdříve kořen. Je jen jediný způsob, jak useknout kořen: být bdělá, vědomá a uvědomělá.