XVII. Ticho

Tichá, zrcadlová vnímavost noci za úplňku plné hvězd se zrcadlí dole v mlžném jezeře. Tvář bohyně noci, která přináší hloubku mír a porozumění je na obloze hluboce ponořena v meditaci.

Nastal vzácný okamžik. Bude pro tebe snadné spočinout ve svém nitru a zkoumat hlubky tvého vnitřního ticha až do bodu, kde se setkává s tichem universa.

Není co dělat, není kam jít a tvé vnitřní ticho proniká vším, co uděláš. Lidem, kteří jsou zvyklí na všechen ten hluk a dění světa, to může být nepohodlné. Nevadí. Vyhledej ty, kteří dokáží souznít s tvým tichem nebo si vychutnej svou samotu. Je na čase jít domů k sobě. Poznání a porozumění, kterých se ti nyní dostane, se projeví později, až se tvůj život zase dostane do aktivnější fáze.

Ovládla tě energie celku. Opanovala Tě, Ty už nejsi, je jen celek.

V tomto okamžiku, kdy do tebe proniká ticho, můžeš pochopit jeho význam, protože je to stejné ticho, které prožíval Gautama Buddha. Stejné ticho jež prožíval Čuang-c, Bodhidharma nebo Nan Sen ... Chutná pořád stejně.

Časy se mění, svět se neustále proměňuje, ale prožitek ticha, ta radost z něj zůstávají stejné. Je to jediné, na co se můžeš spolehnout, jediné co nikdy nezanikne. Je to jediná věc, kterou můžeš nazvat svým bytím.

5. Hmota (tělo): Outsider

Malé dítě stojí na tomto obrázku za branou a dívá se za ni. Je tak malé a tak pevně přesvědčené, že se tudy nedá projít, že si ani nevšimlo odemčeného zámku; bránu stačí jen otevřít.

Kdykoli si připadáme "vynecháni", nebo vyloučeni, začínáme se cítit jako malé, bezbranné dítě. Není na tom nic zvláštního, neboť tyto pocity jsou hluboce zakořeněné v našich zkušenostech z dětství. Problém je v tom, že právě proto, že jsou tak hluboce zakořeněné, odehrávají se v našem životě znovu a znovu jako kazeta. Nyní máš příležitost tu kazetu zastavit, přestat se trýznit myšlenkami, že nějak nejsi "dost dobrá" k tomu, aby tě druzí přijali a vzali mezi sebe. Uvědom si kořeny těchto pocitů v minulosti a pusť se staré bolesti. Uvidíš pak zcela jasně, jak můžeš otevřít bránu a vstoupit do toho, čím se tolik toužíš stát.

Připadáš si tedy jako outsider. To je dobře. Je to přechodné období. Musíš být bdělá a nepropadnout zoufalství a bolesti. Kdo Tě utěší, když už tady ani Bůh není? Nepotřebuješ žádnou útěchu. Z toho už lidstvo vyrostlo. Buď žena, buď muž a postav se na vlastní nohy.

Jediný způsob, jak se spojit s existencí, je jít dovnitř, protože tam, ve svém středu jsi s ní ve spojení vždy. Byla jsi fyzicky odpojena od své matky. To odpojení bylo naprosto nezbytné, aby ses mohla stát sama sebou. Ale od univerza odpojená nejsi. Tvoje spojení s univerzem spočívá ve vědomí. Nemůžeš jej vidět, takže je nutné jít s velkým uvědoměním, pozorností a svědectím hluboko dovnitř, tam to spojení najdeš. Buddha je tvým spojením!

8. Oheň (činy): Cesta

Nepatrné postavě pohybující se na této kartě překrásnou krajinou nezáleží na cíli. Ví, že cílem je cesta sama, že samo putování už je svatým místem a že důležitý je každý krok.

Ve výkladu tato karta ukazuje na období pohybu a změn. Může jít fyzické přemisťování z místa na místo nebo o vnitřní pohyb od jednoho způsobu bytí k druhému. V každém případě však tato karta slibuje, že cestování bude snadné a přinese s sebou pocit dobrodružství a růstu; není třeba příliš bojovat a plánovat. Cesta nám rozvněž může připomínat, abychom přijali a přivítali vše nové, jako když cestujeme do cizí země, na jejíž kulturu a společnost nejsme zvyklí. Tento postoj otevřenosti a přijetí přiláká do našeho života nové přátele i zkušenosti.
Život je neustále se měnící kontinuum. Nemá žádného konečného cíle, ke kterému by směřoval. Život je jen putování, život je cesta sama o sobě, ne dosažení nějakého bodu, nějakého cíle - jen tanec a pouť a radostný pohyb bez starosti o cíl. Co budeš dělat, když dojdeš k cíli? Na to se nikdo neptá, protože každý se snaží mít v životě nějaký cíl.

Ale ty následky... Jestliže v životě opravdu dosáhneš cíle, co potom? Budeš z toho celý nesvůj. Není už kam jít... Dosáhl jsi konečného cíle - a během cesty jsi všechno ztratil. Musel jsi všechno ztratit. Potom budeš stát v cíli nahý a rozhlížet se kolem sebe jako idiot: k čemu ti to všechno bylo? Tolik jsi spěchal, tolik obav jsi měl a tohle je výsledek.

Eso hmoty (těla): Dospělost

Postava na kartě ja sama, tichá, a přesto bdělá. Její vnitřní bytost ja naplňována květy, jež nesou jarní svěžest a regeneraci, ať už se nacházejí kdekoli. Vnitřní rozkvět a celistvost, jež cítí, jí umožňují pohyb bez hranic. Může se vydat kterýmkoli směrem - není pro ní rozdílu mezi vnitřkem a vnějškem, a její vyspělost a radost nemůže být ničím vnějším oslabena. Vstoupila do období spojení s vlastním středem a expanze, bílá záře kolem postavy, je její ochranou a světlem. Všechny její životní zkušenosti ji přivedly k tomuto období dokonalosti.

Když jsi vytáhla tuto kartu, věz, že v tobě tento okamžik přináší dar - za dobře vykonanou tvrdou práci. Tvé základy jsou teď pevné a všechen úspěch a štěstí jsou výsledkem toho, co už jsi prožila uvnitř.

Rozdíl nezi stonkem s květem je stejný, jako mezi tebou, když nevíš, že jsi Buddha, a okamžikem, kdy poznáš, že jsi Buddha. Ve skutečnosti ani ničím jiným být nemůžeš. Buddha je plně rozkvetlý, plně otevřený. Jeho lotosy, okvětní lístky dosáhly dokončení...

Být plný jara je samozřejmě mnohem krásnější, než když na lotosové listy dopadá podzimní rosa. To je zase jedna z nejkrásnějších věcí na pohled: když na lotosové listy padá podzimní rosa a září na ranním slunci jako opravdové perly. Samozřejmě je to však chvilkový zážitek. Slunce vychází a podzimní rosa se začíná vypařovat... Tuto dočasnou krásu jistě nelze srovnávat s věčným jarem uvniř tvé bytosti. Když se ohlédneš zpět, jak daleko jen můžeš, vždy tam bylo. Podíváš se dopředu jak daleko jen dohlédneš a budeš překvapena: je to samo tvé bytí. Ať jsi kdekoli, vždy tam bude a květy na tebe nikdy nepřestanou padat. To je duchovní jaro.

7. Mraky (mysl): Politika

Poznáváš tohoto muže? Všichni, ale zejména nevinní a upřímní, mají ve své mysli cosi z politiků ukryto. Ve skutečnosti sama mysl jedná jako politik. Je pro ni přirozené plánovat, budovat schémata a pokoušet se manipulovat situace a osoby tak, aby dostala to co chce. Zde je mysl představována hadem, pokrytým mraky a "mluvícím rozeklaným jazykem". Důležitým faktem v projevu této karty je fakt, že obě tváře jsou falešné. Sladká, nevinná maska říkající "důvěřuj mi", stejně jako nepřátelská, jedovatá maska tvrdící "mám s tebou své záměry". Politikové nemají skutečnou tvář. Celá ta hra je lež.

Dobře se na sebe podívej, zda také nehraješ tuto hru. To, co uvidíš, může být bolestné, nikoli však natolik bolestné jako pokračování hry. Tato hra neprospívá zájmům žádné osoby, nejméně pak tvým zájmům. Cokoli, čeho dosáhneš touto cestou, se ti může v rukou rozpadnout na prach.

Každý pokrytec, který dokáže dobře předstírat, se může stát vaším politickým vůdcem, může se stát i vaším knězem. Vše co potřebuje je pokrytectví, mazanost a fasádu, za kterou skrývá svou tvář. Vaši politici žijí dva životy, vaši kněží žijí dva životy - jeden přede dveřmi, druhý za dveřmi. A život za dveřmi je jejich reálný život. Jejich úsměvy přede dveřmi jsou falešné, jejich tváře vyhlížející tak nevinně jsou pouze předstírané. Pokud chcete vidět realitu jejich života, musíte je vidět z jejich strany dveří. Tam ukazují svou nahotu, stejně jako kněží.

Jsou to dva druhy mazaných lidí, kteří ovládají společnost. Rychle zjistíme, jak ovládají lidstvo - činí je slabým, vnucují mu pocit viny a neschopnosti. Ničí lidskou důstojnost, obírají je o všechnu slávu, ponižují je. Nacházejí jemné cestičky ponížení - nutí lidi, aby se ponižovali sami, sami ničili svou důstojnost. Učí je jistému druhu pomalé sebevraždy.