XVII. Ticho

Tichá, zrcadlová vnímavost noci za úplňku plné hvězd se zrcadlí dole v mlžném jezeře. Tvář bohyně noci, která přináší hloubku mír a porozumění je na obloze hluboce ponořena v meditaci.

Nastal vzácný okamžik. Bude pro tebe snadné spočinout ve svém nitru a zkoumat hlubky tvého vnitřního ticha až do bodu, kde se setkává s tichem universa.

Není co dělat, není kam jít a tvé vnitřní ticho proniká vším, co uděláš. Lidem, kteří jsou zvyklí na všechen ten hluk a dění světa, to může být nepohodlné. Nevadí. Vyhledej ty, kteří dokáží souznít s tvým tichem nebo si vychutnej svou samotu. Je na čase jít domů k sobě. Poznání a porozumění, kterých se ti nyní dostane, se projeví později, až se tvůj život zase dostane do aktivnější fáze.

Ovládla tě energie celku. Opanovala Tě, Ty už nejsi, je jen celek.

V tomto okamžiku, kdy do tebe proniká ticho, můžeš pochopit jeho význam, protože je to stejné ticho, které prožíval Gautama Buddha. Stejné ticho jež prožíval Čuang-c, Bodhidharma nebo Nan Sen ... Chutná pořád stejně.

Časy se mění, svět se neustále proměňuje, ale prožitek ticha, ta radost z něj zůstávají stejné. Je to jediné, na co se můžeš spolehnout, jediné co nikdy nezanikne. Je to jediná věc, kterou můžeš nazvat svým bytím.

5. Hmota (tělo): Outsider

Malé dítě stojí na tomto obrázku za branou a dívá se za ni. Je tak malé a tak pevně přesvědčené, že se tudy nedá projít, že si ani nevšimlo odemčeného zámku; bránu stačí jen otevřít.

Kdykoli si připadáme "vynecháni", nebo vyloučeni, začínáme se cítit jako malé, bezbranné dítě. Není na tom nic zvláštního, neboť tyto pocity jsou hluboce zakořeněné v našich zkušenostech z dětství. Problém je v tom, že právě proto, že jsou tak hluboce zakořeněné, odehrávají se v našem životě znovu a znovu jako kazeta. Nyní máš příležitost tu kazetu zastavit, přestat se trýznit myšlenkami, že nějak nejsi "dost dobrá" k tomu, aby tě druzí přijali a vzali mezi sebe. Uvědom si kořeny těchto pocitů v minulosti a pusť se staré bolesti. Uvidíš pak zcela jasně, jak můžeš otevřít bránu a vstoupit do toho, čím se tolik toužíš stát.

Připadáš si tedy jako outsider. To je dobře. Je to přechodné období. Musíš být bdělá a nepropadnout zoufalství a bolesti. Kdo Tě utěší, když už tady ani Bůh není? Nepotřebuješ žádnou útěchu. Z toho už lidstvo vyrostlo. Buď žena, buď muž a postav se na vlastní nohy.

Jediný způsob, jak se spojit s existencí, je jít dovnitř, protože tam, ve svém středu jsi s ní ve spojení vždy. Byla jsi fyzicky odpojena od své matky. To odpojení bylo naprosto nezbytné, aby ses mohla stát sama sebou. Ale od univerza odpojená nejsi. Tvoje spojení s univerzem spočívá ve vědomí. Nemůžeš jej vidět, takže je nutné jít s velkým uvědoměním, pozorností a svědectím hluboko dovnitř, tam to spojení najdeš. Buddha je tvým spojením!

8. Mraky (mysl): Vina

Vina je jednou z nejdestruktivnějších emocí, které se nás mohou zmocnit. Když někomu ublížíme nebo půjdeme proti své vlastní pravdě, budeme se samozřejmě cítit zle. Ale nechat se přemoci vinou je jako pozvat si na návštěvu migrénu. Skončíme natolik obklopeni sužujícími mraky pochybností o sobě a pocitů bezcennosti, že už neuvidíme žádnou krásu a radost, kterou se nám život snaží nabídnout.

Všichni toužíme po tom být lepší - víc milující, víc bdělí, víc pravdiví sami k sobě. Ale budeme-li se trestat za každý nezdar pocitem viny, skončíme zajati v kruhu zoufalství a beznaděje, jež nás zbaví jakékoli jasnosti ohledně sebe a situací, s nimiž se setkáme. Tak, jak jsi, jsi absolutně v pořádku a stejně tak je absolutně přirozené když občas sejdeš z cesty. Vezmi si z toho ponaučení a jdi dál, využij tuto lekci k tomu, abys neudělala stejnou chybu znovu.

Tento okamžik... tady a teď... je zapomenuto, jakmile začneš přemýšlet o svém výkonu. Když se probudí mysl, toužící po úspěchu, ztrácíš kontakt s rájem, ve kterém jsi. Je to jeden z nejvíce osvobozujících přístupů: osvobodí tě hned teď! Zapomeň vše o hříchu, zapomeň vše o svatosti; obojí je hloupost; obojí zničilo všechny radosti lidstva. Hříšník se cítí být vinen, takže je jeho radost ztracena. Jak se můžeš radovat ze života, když máš neustále pocity viny? Když se pořád chodíš do kostela zpovídat, že jsi tohle a tamto udělala špatně a zase špatně... zdá se, že se celý tvůj život skládá jen z hříchů.

Jak pak můžeš mít radost ze života? Není přece možné mít ze života potěšení. Staneš se těžkou, zatíženou. Za krkem máš jako kámen uvázanou vinu, drtí tě, nenechá tě tančit. Může snad vina tancovat, zpívat? Může snad vina milovat? Může vůbec vina žít? Ta, která si myslí, že něco dělá špatně je vinna, zatížena, mrtvá aniž zemřela, vkročila již do svého hrobu.

4. Voda (emoce): Do nitra

Žena vyobrazená na této kartě má na tváři náznak úsměvu. Ve skutečnosti jen pozoruje šprýmy, které vytváří její mysl - nesoudí, nezkouší je zastavit, neztotožňuje se s nimi, jenom je pozoruje jako by tom byl provoz na silnici, nebo vlnky na hladině rybníka. A kousky tvé mysli jsou trochu zábavné, jak skáčou nahoru a dolů, otáčejí se sem a tam a snaží se přilákat tvou pozornost a svést tě ke hře.

Vypěstovat si schopnost udržet odstup od své mysli je jedním z největších požehnání. Ve skutečnosti v tom také spočívá celá meditace - ne odříkávání manter nebo opakování afirmací, ale jen pozorování, jako kdyby mysl patřila někomu jinému. Jsi teď připravena zaujmout odstup a pozorovat představení, aniž by ses do něj zaplétala. Oddej se jednoduše té svobodě jit DO NITRA kdykoli můžeš a tvá meditační schopnost v tobě bude růst a prohlubovat se.

Obrátit se do nitra není žádný obrat. Jít dovnitř neznamená vůbec žádný pohyb. Do nitra jednoduše znamená, že jsi se tak dlouho honila za svými touhami, znovu a znovu - a pokaždé jsi znovu jen došla ke zklamání. Do nitra znamená, že každá touha přináší utrpení, že touha nepřináší naplnění. Že nikdy ničeho nedosáhneš, protože uspokojení je nemožné. Uvidíš tuto pravdu - že hnána touhou nikam nedojdeš - a zastavíš se. Ne, že vyvineš úsilí, aby ses zastavila. Když vyvineš úsilí, už to znovu běží, jemnějším způsobem. Stále po něčem toužíš - teď možná po tom, abys po ničem netoužila.

Jestliže vyvineš jakékoliv úsilí dostat se dovnitř, míříš stále ven. Jakákoliv snaha tě může vést jedině ven. Každá cesta je vnější cestou, není vnitřních cest. Jak můžeš cestovat dovnitř? Už jsi tam, nemá smysl nikam jít. Až nikam nepůjdeš, cestování zmizí; když tvá mysl není zakalena touhou, jsi tam. Tomu se říká obrácení do nitra. Ale žádné obrácení to vůbec není, jednoduše se nejde ven.

4. Oheň (činy): Účast

Každá z postav v mandale na této kartě má levou dlaň obrácenou vzhůru v poloze přijímání a pravou dlaň dolů v poloze dávání. Celý kruh vytváří obrovské energetické pole ve tvaru dvojitého dorje, tibetského symbolu blesku. Tuto mandalu můžeme přirovnat k energetickému poli, jež se vytváří kolem buddhy, kde každý jednotlivec v kruhu má svůj jedinečný podíl na vytváření jednotného a živého celku. Je jako květina, která je ve své celistvosti mnohem krásnější než souhrn jejích částí a zároveň dává vyniknout kráse každého okvětního lístku.

Naskytla se ti příležitost spolupracovat s druhými na vytvoření něčeho většího a krásnějšího, než co by zvládl udělat každý zvlášť. Tvoje účast neprospěje jen tobě, ale přinese něco cenného i celku.

Viděl jsi někdy, jak přichází noc? Jen málokdo si uvědomuje věci, které se dějí každý den. Viděl jsi někdy, jak přichází večer? Půlnoc se svou písní? Východ slunce a jeho krása? Chováme se skoro jako slepci. Tak krásný svět a my žijeme ve svých malých kalužích vlastní bídy. A už jsme si na to tak zvykli, že bojujeme s každým, kdo nás odtud chce vytáhnout. Nechcete být vytrženi ze své bídy, ze svého utrpení. Všude kolem je přece tolik radosti, jenom si to uvědomit a stát se účastníkem, ne divákem.

Filozofie je spekulace, zen je účast. Buď při tom, když noc odchází, buď při tom, když přichází večer, účastni se hvězd, oblaků; udělej ze své účasti životní styl a celá existence bude taková radost, taková extáze, že se ti o lepším universu nemohlo ani zdát.