10. Duhy (Hmota - tělo): My jsme svět

Lidstvo je na této kartě zobrazeno jako duha bytostí, jež tančí kolem mandaly země a drží se za ruce v radosti a vděčnosti za dar života. Tato karta představuje období komunikace, sdílení bohatství, které do celku přináší každý z nás. Není zde žádné lpění, žádná chamtivost. Je to kruh bez strachu a pocitů nadřízenosti nebo podřízenosti.

Když poznáme společný zdroj celého lidstva, společný původ našich snů a tužeb, nadějí a strachu, vidíme najednou, že jsme všichni spojeni ve velkém zázraku existence.

Když dokážeme spojit své nezměrné vnitřní bohatství k vytvoření pokladu lásky a moudrosti přístupné všem, budeme spojeni v nádherném obrazci věčného stvoření.

Když tisíce a tisíce lidí na celé zemi oslavuje, tančí, zpívá, jsou v extázi, opilí božským, neexistuje možnost žádné globální sebevraždy. Může snad být v takovém veselí a s takovým množstvím smíchu, s takovým psychickým i fyzickým zdravím, s takovou přirozeností a spontánností válka...?

Dostali jsme život k tomu, abychom tvořili, radovali se a oslavovali. Když pláčete a naříkáte, když jste zoufalí, jste sami. Když oslavujete, podílí se na tom celá existence. Pouze v oslavování může dojít k setkání s nejvyšším, s věčným. Pouze oslavováním můžeme přesáhnout kruh zrození a smrti.

5. Mraky (mysl): Srovnávání

dutý jako bambus? Žárlí sned bambus na dub, protže je větší a na podzim mění barvu listí? Samotná myšlnka, že by se dva stromy vzájemně srovnávaly, je směšná, ale pro nás lidi je vymanění se z tohoto starého zvyku velmi obtížné.

Přiznejme si, že vždycky bude někdo, kdo je krásnější, nadanější, silnější, nebo zdánlivě šťastnější než ty. Zároveň tu také vždycky budou ti, kteří na tom ve všech směrech budou ještě hůř než ty. Cesta k nalezení sebe sama nespočívá v tom, že se budeš srovnávat s druhými, ale v naplňování tvého potenciálu tím nejlepším možným způsobem.

Srovnávání s sebou přináší podřízenost a nadřízenost. Kdy ž nebudeš srovnávat, všechna podřízenost a nadřízenost mizí. Pak jsi, jednoduše tady jsi. Malý keř, nebo velký strom - na tom nezáleží; ty jsi sama sebou. Ty jsi potřebná. Každé stéblo trávy je stejně potřebné jako ta největší hvězda. Bez toho stébla by byl Bůh míň, než je. Kukání je stejně důležité jako Buddha; svět by byl méně, byl by chudší, kdyby kukačka zmizela.

Stačí se rozhlédnout kolem sebe. Všechno je potřebné a všechno do sebe zapadá. Je to organická jednota: nikdo není výš a nikdo není níž, nadřazený ani podřízený. Všichni jsou nesrovnatelně jedineční.

Královna mraků: Morálka

Morálka natlačila všechnu životní mízu a energii do úzkých hranic své mysli. Nemůže v ní proudit,takže se z ní opravdu stala vyschlá haluz. Celé její chování je vždy řádné, škrobené a upjaté, vždy je připravena vidět každou situace černobíle, stejnou má brož i na krku. Královna mraků číhá v mysli každého, kdo byl vychováván ve strnulých názorech o dobrém a špatném, hříchu a ctnosti, přijatelném a nepřijatelném, morálním a nemorálním. Je důležité mít na paměti, že všechny tyto rozsudky naší mysli jsou výsledkem naší podmíněnosti. A ať se jejich očima díváme na sebe či na druhé, vždy nás oddělují od zážitku krásy a božství uvnitř.

Teprve tehdy, když se osvobodíme z klece naší výchovy a dosáhneme pravdy vlastního srdce, můžeme začít vidět život takový, jaký doopravdy je.

BODHIDHARMA... dalece přesahuje moralisty, puritány, takzvané dobré lidi, dobráky. Dotkl se jádra tohoto problému. Dokud nejsi vědomá, je veškerá tvoje morálka faleš, celá tvoje kultura je jen tenká vrstva, kterou může kdokoli zničit. Ale když tvá morálka vzejde z tvého uvědomění, ne z nějaké disciplíny, pak půjde o něco docela jiného. Potom budeš v každé situaci reagovat na základě svého uvědomění. A cokoli uděláš, bude dobré.

Uvědomění nemůže udělat nic špatného. V tom je ta nejvyšší krása uvědomění, že cokoli z něj vzejde, je jednoduše krásné a správné bez jakéhokoli úsilí a nacvičování. Takže spíš než listí a větve usekni nejdříve kořen. Je jen jediný způsob, jak useknout kořen: být bdělá, vědomá a uvědomělá.

XII. Nové vidění

Postava na této kartě se znovu rodí, vyrůstá ze svých zemských kořenů do křídel, které jí ponesou do nespoutaného. Geometrické tvary kolem jejího těla vyzařují mnohost dimenzí života, jež jí jsou současně k dispozici. Čtverec představuje fyzické, projevené, to co je známo. Kruh představuje neprojevené, ducha, čistý prostor. Trojúhelník symbolizuje podstatu univerza: projevené, neprojevené a člověka, který obsahuje obojí.

Naskytla se ti příležitost vidět život ve všech jeho dimenzích, od těch nejhlubších po nejvyšší. Existují dohromady, a když zkušeností pochopíme, že temné a obtížné je stejně důležité jako světlé a snadné, získáme zcela nový pohled na svět. Tím, že se necháme proniknout všemi barvami života, se staneme celistvějšími.

Jakmile se otevřeš základní pravdě, okamžitě tebou začne proudit. Nejsi už obyčejným člověkem - přesáhla jsi jej. Tvůj vhled se stal vhledem do celé existence. Teď už nejsi oddělená, našla jsi své kořeny. Většina lidí se pohybuje bez kořenů, neví, kde jejich srdce nabírá sílu, neví kdo v nich dýchá, neví nic o životní šťávě, která v nich koluje.

Není to tělo ani mysl - je to něco přesahující všechnu dualitu a nazývá se to bhagavat - bhagavat deseti směrů...

Když se tvá vnitřní bytost otevře, vnímá zpočátku jen dva směry - výšku a hloubku. Tepve pak, pomaličku s tím, jak se sžíváš se situací, se začneš rozhlížet kolem sebe, do dalších osmi směrů.

A když dosáhneš bodu, ve kterém se tvé nahoře a dole setkávají, můžeš se rozhlížet po svém obvodu univerza. Pak se tvé vědomí začne rozvíjet všemi deseti směry, ale cesta je vždy jen jedna.

9. Oheň (činy): Vyčerpání

Na této kartě vydíme potrét člověka, který vyplýtval veškerou svou životní energii ve snaze o udržení chodu ohromné a směšné mašinérie vlastní důležitosti a produktivity. Byl tak zaměstnán dohlížením na to, aby všechno "drželo pohromadě", a "probíhalo hladce", že úplně zapomněl na skutečný odpočinek. Nepochybně si nemůže dovolit být hravý. A kdyby dal přednost výletu na pláž před povinnostmi, mohla by se celá konstrukce zhroutit.

Tato karta nám nicméně neříká jen to, abychom nebyli workoholiky. Ukazuje na způsoby, jak si do života zavádíme bezpečné, ale nepřirozené rutiny a tak se vyhýbáme všemu, chaotickému spontánnímu. Život není obchod, který bychom měli řídit, je to zázrak, který se žije. Je na čase roztrhat diář, vypadnout z továrny, vydat se na malý výlet do neznáma. S odpočatou myslí ti půjde všechno snáz.

Ten, kdo se v životě řídí svou svědomitostí, zatvrdne. Ten, kdo se v životě řídí svým vědomím, zůstane měkký. Proč? - protože člověk, který má nějaké představy o tom, jaký by měl život být, přirozeně musí ztvrdnout. Musí si s sebou neustále nosit svůj charakter. Jeho charakter je něco jako brnění: jeho ochrana, jeho bezpečí; do svého chrakteru investoval celý svůj život. Na každou situaci reaguje vždy svým charakterem, nikdy přímo. Když se ho zeptáš na nějakou otázku, je jeho odpověď už předem hotová. To je známkou tvrdého člověka - je nudný, hloupý a mechanický. Možná je to dobrý počítač, ale není člověk. Něco uděláš a on zareaguje svým zažitým způsobem. Jeho reakci lze předvídat, je to robot.

Opravdový člověk reaguje spontánně. Když mu položíš otázku, dostaneš odpověď, a ne reakci. Otevře tvé otázce své srdce, vystaví se tvé otázce, odpoví ti na ni.