XIII. Transformace

Klíčová postava této karty sedí na obrovské květině prázdnoty a drží v rukou symboly transformace - meč, který prosekává iluze, hada, jenž se omlazuje svlékáním kůže, přetržená pouta omezení a jin-jang symbol transcendentální duality. Jedna z rukou spočívá v klíně, otevřená a přijímající. Druhá ruka směřuje dolů a dotýká se úst spící tváře, symbolizující ticho které přichází, když jsme v klidu.

Přišel okamžik pro hluboké odpoutání. Pusť se a přijmi přítomnost jakékoliv bolesti, smutku nebo problémů jako fakt. Je to podobná zkušenost, jakou měl Gautama Buddha, který po letech hledání nakonec došel k tomu, že už není nic, co by mohl udělat, a vzdal to. Ještě té noci dosáhl osvícení. Stejně tak jako smrt, má i transformace svůj čas. A jako smrt, i ona tě přenese z jedné dimenze do druhé.

Zenový mistr není jen učitel. Všechna náboženství mají pouze učitele. Učí tě věci, které neznáš, a chtějí po tobě, abys jim věřil, protože neexistuje žádný způsob jak tyto skutečnosti převést do objektivní reality. Ani učitel však tyto věci nepoznal - pouze jim uvěřil a svou víru předává druhým. Svět zenu není světem věřících. Není pro pravověrné; je jen pro ty odvážné duše, které se dokáží zbavit své víry, nevíry, pochybností, svých proč, rozumů, mysli, a jednoduše vstoupit do čistého bytí bez hranic.

S tím však přichází nesmírná transformace. Proto mě nech říci, že zatímco jsou ostatní zaujati filozofií, je zen zaujat metamorfózou, transformací. Je to ta pravá alchymie: proměňuje tě z obyčejného kovu ve zlato. Její jazyk však musíte pochopit svým milujícím srdcem, ne svými argumenty a intelektuální myslí, ani prostým nasloucháním bez ohledu na její pravdivost. A pak najednou přijde ten okamžik, kdy uvidíš to, čemu ses celý život vyhýbal. Náhle se, jak říkal Gautama Buddha, "osmdesát čtyři tisíc dveří" otevře.

V. Nic

Ocitnout se "v díře" může být matoucí, ba i děsivé. Není čeho se držet, nikam nás to neláká, není tu ani náznak volby nebo možností, které bychom měli před sebou. Právě tento stav čistého potenciálu zde však byl ještě před stvořením světa. Jediné, co ti zbývá, je uvolnit se do této nicoty... padat do ticha mezi slovy... sledovat propast mezi výdechem a nádechem. A uchovat si každý okamžik této zkušenosti. Rodí se tu něco posvátného.

Buddha si vybral slovo, které v sobě obsahuje obrovský potenciál - shunyata. Anglické slovo, anglický ekvivalent "nothingness" není tak krásným slovem. Proto bych z něj raději udělal "no-thingness" - protože nic není jenom nic, je to všechno. Vibruje všemi možnostmi. Je plné možností, absolutně plné. Není ještě projevené, ale obsahuje všechno.

Na počátku stojí příroda, na konci stojí také příroda, tak proč děláte tolik povyku uprostřed. Proč tolik starostí, strachu, úzkosti a ambicí - proč vytváříte to zoufalství? Celá cesta vede od ničeho k ničemu.

XXI. Dokončení

Poslední část skládanky zapadla na své místo, do třetího oka, místa vnitřního vnímání. I v tom neustále se měnícím toku života se najdou okamžiky, ve kterých něco dokončíme. V těchto chvílích jsme pak schopni vnímat celý obraz, složený za všech těch kousků, jimž jsme věnovali svou pozornost tak dlouho. Nakonec můžeme buď být zoufalí, protože nechceme, aby daná situace skončila, nebo být vděční a přijmout skutečnost, že život je plný konců a nových začátků.

Cokoli, co dosud pohlcovalo tvůj čas a energii, je u konce. Dokončením uvolníš prostor pro začátek něčeho nového. Využij toto období a oslavuj obojí - konec toho starého a začátek nového.

Cesta zenu znamená nedoříci věci až do konce. Je to velmi důležitá metoda, musíme jí dobře porozumět. Nedoříci něco do konce znamená dát posluchači příležitost, aby si zbytek doplnil. Všechny odpovědi jsou nedokončené. Mistr tě jenom nasměroval určitým směrem... A než dosáhneš hranic, poznáš, co ti zůstane.

Takže, když se někdo snaží pochopit zen intelektem, propadne. Zen není jen odpověď na otázku, je něco víc. Vyjadřuje skutečnost samotnou... Podstata buddhy není nic vzdáleného - podstata buddhy leží ve tvém vědomí. A tvé vědomí může též sledovat věci, ze kterých je svět složen. Svět skončí, ale zrcadlo zůstane prázdné.

XIV. Integrace

Obrazem integrace je unio mystica, splynutí protikladů. Je to doba komunikace mezi protikladnými životními zkušenostmi z minula. Spíše, než aby noc stála proti dnu a temnota potlačovala světlo, spolupracují na vytváření sjednoceného celku, neustále se přelévajíce jeden ve druhý a každý ve své nejhlubší podstatě obsahuje zárodek toho druhého.

Orel a labuť jsou bytosti rozletu a vznešenosti. Orel je vtělením síly a samoty. Labuť, která představuje prostor a čistotu, ladně proplouvá mezi emocemi a jejich nitrem, je ve své dokonalosti a kráse nekonečně spokojená a celistvá.

Jsme spojením orla a labutě: muže a ženy, ohně a vody, života a smrti. Karta integrace je symbolem sebestvoření, nového života, mystické jednoty, známých pod pojmem alchymie.

Konflikt je v člověku. Dokud není vyřešen tam, nemůže být vyřešen nikde jinde. Je v tobě politikaření, rozpor mezi dvěma částmi mysli.

Existuje tu něco jako můstek. Když je ten můstek nějakou nehodou či fyziologickým defektem nebo jinakl zlomen, stane se člověk rozpolceným a z jednoho člověka se stanou dva - fenomén schizofrenie neboli rozpolcenosti je na světě. Když se můstek prolomí - a ten můstek je velmi křehký, jsou z tebe dva lidé, chováš se jako dva rozdílní lidé. Ráno jsi plná lásky a krásná, večer zuříš a jsi úplně jiná. Nepamatuješ se na své ráno... jak bys také mohla? Fungovala v tobě jiná mysl, stali se z tebe dva lidé. Jestliže se můstek zpevní natolik, aby zmizely dvě mysli, přichází integrace, krystalizace. To, čemu George Gurdjieff říkal krystalizace bytosti, není nic jiného než proces splývání těchto dvou myslí, setkání mužského a ženského uvnitř, setkání jin a jang, levé a pravé, setkání logického a nelogického, Platona a Aristotela.