II. Vnitřní hlas

Vnitřní hlas nemluví slovy, ale jazykem srdce, jazykem beze slov. Je jako orákulum, které říká vždy jen pravdu. Kdyby měl tvář, vypadala by jako tvář uprostřed této karty: bdělá, pozorná, a schopná přijmout jak temnotu, tak světlo, jež symbolizují dvě ruce držící krystal. Krystal sám symnbolizuje jasnost, přicházející po přesažení všech protikladů. Vnitřní hlas může být i hravý - potápí se hluboko do emocí, a pak se znova objevuje a vznáší do oblak jako dva delfíni tančící ve vodách života. Měsíční korunou spojený s kosmem, zelenými lístky na kimonu se zemí.

Někdy se nám zdá, že slyšíme příliš mnoho hlasů najednou a každý z nich se nás snaží ovlivnit. Zmatek, který v těcho situacích zažíváme nám připomíná, abychom ve svém nitru vyhledali ticho a svůj střed. Jen tak můžeme uslyšet svou pravdu.

Jestliže jsi nalezl pravdu uvnitř sebe, není již v této existenci nic, co bys ještě mohla nalézt. Pravda teď přichází tvým prostřednictvím. Když otevřeš oči, otevírá své oči i pravda. Když zavřeš oči, zavře je i pravda sama. V tom je nesmírná meditace. Když jednou pochopíš, ten trik, nemusíš už nic dělat; ať děláš cokoliv, dělá to pravda; jsi potichu a je to pravda, kdo je potichu. Je to jedna z nejjednodušších meditačních technik. Pomalu, velmi pomalu se podle tohoto jednoduchého receptu všechno usadí, a pak už žádné techniky není potřeba.

Až se uzdravíš, odhodíš meditaci, odhodíš léky. Pak budeš žít jako pravda - zářivá, živoucí, spokojená, blažená, píseň sobě samé. Celý tvůj život se stane modlitbou beze slov, modlitbou samou, milostí, krásou, jež nenáleží tomuto pozemskému světu, paprskem světla odjinud ozařujícím náš temný svět.

XIII. Transformace

Klíčová postava této karty sedí na obrovské květině prázdnoty a drží v rukou symboly transformace - meč, který prosekává iluze, hada, jenž se omlazuje svlékáním kůže, přetržená pouta omezení a jin-jang symbol transcendentální duality. Jedna z rukou spočívá v klíně, otevřená a přijímající. Druhá ruka směřuje dolů a dotýká se úst spící tváře, symbolizující ticho které přichází, když jsme v klidu.

Přišel okamžik pro hluboké odpoutání. Pusť se a přijmi přítomnost jakékoliv bolesti, smutku nebo problémů jako fakt. Je to podobná zkušenost, jakou měl Gautama Buddha, který po letech hledání nakonec došel k tomu, že už není nic, co by mohl udělat, a vzdal to. Ještě té noci dosáhl osvícení. Stejně tak jako smrt, má i transformace svůj čas. A jako smrt, i ona tě přenese z jedné dimenze do druhé.

Zenový mistr není jen učitel. Všechna náboženství mají pouze učitele. Učí tě věci, které neznáš, a chtějí po tobě, abys jim věřil, protože neexistuje žádný způsob jak tyto skutečnosti převést do objektivní reality. Ani učitel však tyto věci nepoznal - pouze jim uvěřil a svou víru předává druhým. Svět zenu není světem věřících. Není pro pravověrné; je jen pro ty odvážné duše, které se dokáží zbavit své víry, nevíry, pochybností, svých proč, rozumů, mysli, a jednoduše vstoupit do čistého bytí bez hranic.

S tím však přichází nesmírná transformace. Proto mě nech říci, že zatímco jsou ostatní zaujati filozofií, je zen zaujat metamorfózou, transformací. Je to ta pravá alchymie: proměňuje tě z obyčejného kovu ve zlato. Její jazyk však musíte pochopit svým milujícím srdcem, ne svými argumenty a intelektuální myslí, ani prostým nasloucháním bez ohledu na její pravdivost. A pak najednou přijde ten okamžik, kdy uvidíš to, čemu ses celý život vyhýbal. Náhle se, jak říkal Gautama Buddha, "osmdesát čtyři tisíc dveří" otevře.

Král vody: Uzdravování

Jde o období, kdy hluboko pohřbená zranění minulosti vyplouvají na povrch, aby mohla být uzdravena. Postava na obrázku je nahá a zranitelná, otevřená láskyplným dotekům existence. Aura kolem jejího těla je plná světla. Uvolněnost, péče a láska, které ji obklopují rozpouští boje a utrpení. Na jejím fyzickém těle i na jemných energetických tělech, která podle léčitelů obklopují každého z nás, jsou rozesety lotosy světla. V každé z těchto vrstev je vidět léčivý krystal nebo obrazec.

Když se jednou ocitneme v léčivém vlivu Krále Vody, nemusíme se už více skrývat před ostatními ani před sebou. S přístupem plným otevřenosti a přijetí můžeme být uzdraveni a k uzdravení a celistvosti pomoci i druhým.

Ne, ty si svoje zranění nosíš pořád s sebou. Když máš ego, pak je celá tvá bytost jednou velkou ranou. A ty si ji nosíš s sebou. Nikdo ti nechce ubližovat, nikdo na tebe nečíhá, aby tě ranil; každý je zaměstnaný tím, aby si uchránil své vlastní zranění. Kdo by měl energii? Přesto se to děje, protože jsi tak nakloněný každému poranění, tak připravený a čekáš na pokraji čehokoli.

Člověka Tao se není možno dotknout. Proč? - protože se není koho dotknout. Nemá žádné zranění. Je zdravý, uzdravený, celý. V angličtině je slovo whole (celý) krásné. Slovo heal (uzdravovat) vychází ze stejného základu. Slovo holy, svatý, vychází také ze stejného základu. Whole, healed, holy - zdravý, uzdravený, celý. Uvědom si své zranění. Nepomáhej mu růst, dopřej mu uzdravení - a uzdravit se můžeš jen tehdy, když se dostaneš ke kořenům. Čím méně hlavy, tím menší bude zranění. Kde není hlava, není zranění. Žij bezhlavě. Pohybuj se jako totální bytost a přijímej věci kolem sebe. ZKUS TO ALESPOŇ NA ČTYŘIADVACET HODIN - TOTÁLNÍ PŘIJETÍ, COKOLIV SE STANE. Někdo Tě urazí, přijmi to, nereaguj a pozoruj, co se stane. Najednou v sobě ucítíš proudit energii jako nikdy předtím.

3. Voda (emoce): Oslava

Tři ženy, jež na této kartě tančí ve větru a dešti nám připomínají, že oslavování není nikdy závislé na vnějších okolnostech. Není potřeba čekat na nějaký zvláštní svátek nebo oficiální příležitost, na slunečný den bez mráčku. Skutečná oslava vychází z radosti prožívané hluboko uvnitř a přetékající ven, přetéká písní, tancem a smíchem - a slzami vděčnosti.

Když vytáhneš tuto kartu, ukazuje to, že se stále více otevíráš mnoha příležitostem oslavovat život a šířit tuto nákazu i na jiné. Nezdržuj se plánováním večírku do svého kalendáře. Rozpusť si vlasy, sundej si boty a začni se cákat v kalužích právě teď. Ten večírek je všude kolem tebe v každičkém okamžiku.

Život je chvíle k oslavě, pro radost. Udělěj si z něj legraci, slavnost a vstoupíš do chrámu. Chrám není pro lidi s protáhlými obličeji a nikdy pro ně ani nebyl. Podívej se na život - vidíš snad někdy smutek? Viděla jsi někdy strom v depresi? Viděla jsi někdy ptáka spoutaného úzkostí? Viděla jsi snad někdy neurotické zvíře?

Ne, život vůbec není takový. To jenom člověk někde sešel z cesty, a sešel z ní proto, že si myslí, že je velmi moudrý, velmi chytrý. Tvoje chytrost je tvá nemoc. Nesnaž se být tak moudrá. Nezapomeň se zastavit, nechoď do extrému. Trocha hlouposti a trocha moudrosti je tak akorát, a ta správná kombinace z tebe udělá buddhu.