II. Vnitřní hlas

Vnitřní hlas nemluví slovy, ale jazykem srdce, jazykem beze slov. Je jako orákulum, které říká vždy jen pravdu. Kdyby měl tvář, vypadala by jako tvář uprostřed této karty: bdělá, pozorná, a schopná přijmout jak temnotu, tak světlo, jež symbolizují dvě ruce držící krystal. Krystal sám symnbolizuje jasnost, přicházející po přesažení všech protikladů. Vnitřní hlas může být i hravý - potápí se hluboko do emocí, a pak se znova objevuje a vznáší do oblak jako dva delfíni tančící ve vodách života. Měsíční korunou spojený s kosmem, zelenými lístky na kimonu se zemí.

Někdy se nám zdá, že slyšíme příliš mnoho hlasů najednou a každý z nich se nás snaží ovlivnit. Zmatek, který v těcho situacích zažíváme nám připomíná, abychom ve svém nitru vyhledali ticho a svůj střed. Jen tak můžeme uslyšet svou pravdu.

Jestliže jsi nalezl pravdu uvnitř sebe, není již v této existenci nic, co bys ještě mohla nalézt. Pravda teď přichází tvým prostřednictvím. Když otevřeš oči, otevírá své oči i pravda. Když zavřeš oči, zavře je i pravda sama. V tom je nesmírná meditace. Když jednou pochopíš, ten trik, nemusíš už nic dělat; ať děláš cokoliv, dělá to pravda; jsi potichu a je to pravda, kdo je potichu. Je to jedna z nejjednodušších meditačních technik. Pomalu, velmi pomalu se podle tohoto jednoduchého receptu všechno usadí, a pak už žádné techniky není potřeba.

Až se uzdravíš, odhodíš meditaci, odhodíš léky. Pak budeš žít jako pravda - zářivá, živoucí, spokojená, blažená, píseň sobě samé. Celý tvůj život se stane modlitbou beze slov, modlitbou samou, milostí, krásou, jež nenáleží tomuto pozemskému světu, paprskem světla odjinud ozařujícím náš temný svět.

Eso hmoty (těla): Dospělost

Postava na kartě ja sama, tichá, a přesto bdělá. Její vnitřní bytost ja naplňována květy, jež nesou jarní svěžest a regeneraci, ať už se nacházejí kdekoli. Vnitřní rozkvět a celistvost, jež cítí, jí umožňují pohyb bez hranic. Může se vydat kterýmkoli směrem - není pro ní rozdílu mezi vnitřkem a vnějškem, a její vyspělost a radost nemůže být ničím vnějším oslabena. Vstoupila do období spojení s vlastním středem a expanze, bílá záře kolem postavy, je její ochranou a světlem. Všechny její životní zkušenosti ji přivedly k tomuto období dokonalosti.

Když jsi vytáhla tuto kartu, věz, že v tobě tento okamžik přináší dar - za dobře vykonanou tvrdou práci. Tvé základy jsou teď pevné a všechen úspěch a štěstí jsou výsledkem toho, co už jsi prožila uvnitř.

Rozdíl nezi stonkem s květem je stejný, jako mezi tebou, když nevíš, že jsi Buddha, a okamžikem, kdy poznáš, že jsi Buddha. Ve skutečnosti ani ničím jiným být nemůžeš. Buddha je plně rozkvetlý, plně otevřený. Jeho lotosy, okvětní lístky dosáhly dokončení...

Být plný jara je samozřejmě mnohem krásnější, než když na lotosové listy dopadá podzimní rosa. To je zase jedna z nejkrásnějších věcí na pohled: když na lotosové listy padá podzimní rosa a září na ranním slunci jako opravdové perly. Samozřejmě je to však chvilkový zážitek. Slunce vychází a podzimní rosa se začíná vypařovat... Tuto dočasnou krásu jistě nelze srovnávat s věčným jarem uvniř tvé bytosti. Když se ohlédneš zpět, jak daleko jen můžeš, vždy tam bylo. Podíváš se dopředu jak daleko jen dohlédneš a budeš překvapena: je to samo tvé bytí. Ať jsi kdekoli, vždy tam bude a květy na tebe nikdy nepřestanou padat. To je duchovní jaro.

Eso mraků (mysl): Vědomí

Na většině karet této barvy jsou postavy buď utrápené nebo jsou to karikatury, vliv mysli v našem životě je celkově buď utlačující, nebo zesměšňující. Avšak tato karta Vědomí zobrazuje obrovskou postavu Buddhy. Je tak obrovský, že přesáhl i hvězdy, a nad jeho hlavou je čistá prázdnota. Představuje stupeň vědomí, který je dosažitelný všem, kdo ovládnou svou mysl tak, že se stane naším služebníkem, tak, jak to má být.

Vytáhnout si tuto kartu znamená, že se ti nabízí krystalická jasnost osamoceně vyrůstající z hlubokého klidu v jádru tvé bytosti. Nesnažíš se již chápat věci rozumem - pochopení, které teď máš je existenciální, celistvé, v souladu s pulsem života samého. Přijmi ten velký dar a poděl se o něj.

Z neznáma přicházíme a do neznáma jdeme. Přijdeme znovu; byli jsme tu už tisíckrát a ještě tisíckrát tu budeme. Naše podstata je nesmrtelná, ale naše tělo, naše vtělení je smrtelné. Rámec, ve kterém se nacházíme, náš dům, tělo, mysl, to všechno jsou hmotné věci. Unaví se, zestárnou, zemřou. Avšak tvé vědomí, které Bodhidharma nazývá "ne-myslí" - Gautama Buddha také používal termín "ne-mysl" - je čímsi za tělem i myslí, je za vším; taková ne-mysl je věčná. Přijde, aby se vyjádřila, a zase odchází do neznáma.

Tento pohyb z neznáma do známého a ze známého do neznáma pokračuje věčně, dokud se někdo nestane osvíceným. Pak je tento život jeho posledním životem; pak se tato květina už zpátky nevrátí. Květina, která si uvědomila sebe sama se už nepotřebuje vrátit zpět do života, protože život není ničím jiným než školou, kde se učíme. Vyřešila svůj úkol, přesáhla sebeklam. Poprvé nepůjde ze známého do neznáma, ale do nepoznatelného.

3. Mraky (mysl): Izolace

V naší společnosti bylo obzvlášť mužům vtloukáno do hlavy, aby neplakali, aby se tvářili hrdinsky, když je něco raní, a nedávali najevo svou bolest. Do této pasti se však mohou chtit i ženy a každý z nás může mít tu a tam pocit, že jediný způsob, jak přežít je uzavřít se vůči všem pocitům a emocím, abychom nebyli znovu zraněni. Když je naše bolest obzvlášť hluboká můžeme se ji dokonce pokoušet ukrýt i před sebou samými. Stáváme se přimrzlí a rigidní, protože hluboko uvnitř víme, že k tomu, aby se bolest znovu uvolnila a začala námi proudit, stačí jedna malá trhlinka v ledu.

Duhově zbarvené slzy na plačící tváři člověka na této kartě jsou klíčem k průlomu z této izolace. Jedině slzy mají sílu rozpustit led. Plakat je v pořádku a vy nemáte nejmenší důvod, abyste se za své slzy styděli. Pláč nám pomáhá pustit se vaší bolesti, umožňuje nám být citliví k sobě a podporuje uzdravování.

Jsme zoufalí, protože jsme příliš ve své osobnosti. Co to znamená, když řeknu, že jsme příliš ve své osobnosti? A co se přesně děje, když jsme příliš ve své osobnosti? Můžete být buď v existenci anebo v osobnosti - obojí najednou není možné. Být v osobnosti znamená být stranou, být oddělený. Být v osobnosti znamená být ostrovem. Být v osobnosti znamená nakreslit kolem sebe hraniční čáru. Být v osobnosti znamená dělat rozdíly mezi "tohle jsem" a "tohle nejsem".

Osobnost je právě tato definice, hranice mezi "já" a "ne-já" - osobnost izoluje. A zmrazuje tě - už neplyneš. Když plyneš, osobnost nemůže existovat. Proto se z lidí téměř staly kostky ledu. Nemají žádné teplo, žádnou lásku - láska je teplo a oni se lásky bojí. Když se jich dotkne teplo, začnou se rozpouštět a hranice zmizí. V lásce hranice mizí; zmizí i v radosti, protože ani radost není chladná.