VIII. Odvaha

Na obrázku je malá divoká květina, která se na své cestě za denním světlem setkala s výzvou v podobě skal a kamení. Obklopuje ji jasná aura zlatého světla, vyzařuje z ní její něžný majestát. Bez hanby se vyrovná nejjasnějšímu slunci.

Když se v životě dostaneme do nějaké obtížné situace, máme dvě možnosti: můžeme se naštvat a hledat něco nebo někoho koho by chom za své obtíže obvinili, nebo se můžeme výzvě postavit tváří v tvář a povyrůst. Květina z této karty nám ukazuje cestu: její nadšení životem ji vede ze tmy ke světlu. Bojovat s životními výzvami, snažit se jim vyhnout nebo je popírat nemá smysl. Jsou tady, a má-li se ze semínka stát kětina, musíme jimi projít. Měj dost odvahy k tomu, abys rostl do květu, jimž ve skutečnosti jsi.

Smínko nemůže vědět, co se bude dít, semínko nikdy nepoznalo květinu. A nemůža ani věřiz, že může vyrůst v krásnou květinu.

cesta je dlouhá, a je vždy bezpečnější se na ni nevydávat, protože nevíme kudy vede a nic není jisté. Nic nemůže být jisté. Na cestě čeká ticíc a jedna nástrah a rizika - a semínko je v bezpečí, schované uvnitř tvrdé slupky. Semínko to ale zkouší, snaží se; odhazuje tvrdou skořápku, která je jeho bezpečím, a začíná se pohybovat. V tom okamžiku též začíná boj: zápas s hlínou, kamením, skalami. Semínko bylo tvrdé, výhonek bude velmi, velmi jemný, a nebezpečí mnoho.

Semínku žádneé nebezpečí nehrozilo, mohlo přečkat tisíciletí, na výhonek však nebezpečí číhá mnoho. Ale výhonek raší do neznáma, ke slunci, zdroji světla, neví kam, ani proč. Semínko ponese těžký kříž, teď je však opojeno snem a jde kupředu.

Snad je i cesta pro člověka. Je obtížná a mnoho odvahy je třeba.

8. Voda (emoce):

Na obrázku lotosových listů za časného jitra si můžeme podle kruhů na hladině všimnout, že jedna krůpěj právě ukápla dolů do vody. Je to vzácný okamžik, okamžik plný naléhavosti. Když se kapka poddá gravitaci a sklouzne z listu dolů, ztrácí svou předchozí identitu a splývá s nekonečnou vodní hladinou. Můžeme si představit, že dříve než spadla, musela se pěkně třást, na hranici mezi známým a nepoznatelným.

Vytažení této karty znamená, že něco je u konce, něco je dokončováno. Ať už je to cokoli - práce, vztah, domov, který jsi miloval, cokoli, co ti pomáhalo definovat sebe sama - je na čase se od toho odpoutat, přijmout smutek s tím spojený, ale nepokoušet se nic zadržovat. Čeká na tebe něco většího, na objevení čekají nové dimenze. Překročil jsi dod, od kterého už není návratu, a gravitace dělá svoje. Pusť se - představuje to osvobození.

V existenci nikdo není nadřazený a nikdo podřazený. Stéblo trávy a ta největší hvězda jsou si absolutně rovny...

Ale člověk chce stát výš než ostatní, chce dobýt přírodu, proto musí neustále bojovat. Z tohoto boje se odvíjí celá složitost. Nevinný člověk je ten, kdo se vzdal boje; už ho víc nezajímá, jestli je výš, nemá zájem se předvádět a dokazovat, že je něco extra; člověk, který je jako růžový květ nebo kapka rosy na lotosovém listu; kdo se stal součástí nekonečna; kdo roztál, splynul a sjednotil se s oceánem a je pouhou jeho vlnou; kdo nemá ani potuchy o "Já". Nevinnost je zmizení "Já".

5. Mraky (mysl): Srovnávání

dutý jako bambus? Žárlí sned bambus na dub, protže je větší a na podzim mění barvu listí? Samotná myšlnka, že by se dva stromy vzájemně srovnávaly, je směšná, ale pro nás lidi je vymanění se z tohoto starého zvyku velmi obtížné.

Přiznejme si, že vždycky bude někdo, kdo je krásnější, nadanější, silnější, nebo zdánlivě šťastnější než ty. Zároveň tu také vždycky budou ti, kteří na tom ve všech směrech budou ještě hůř než ty. Cesta k nalezení sebe sama nespočívá v tom, že se budeš srovnávat s druhými, ale v naplňování tvého potenciálu tím nejlepším možným způsobem.

Srovnávání s sebou přináší podřízenost a nadřízenost. Kdy ž nebudeš srovnávat, všechna podřízenost a nadřízenost mizí. Pak jsi, jednoduše tady jsi. Malý keř, nebo velký strom - na tom nezáleží; ty jsi sama sebou. Ty jsi potřebná. Každé stéblo trávy je stejně potřebné jako ta největší hvězda. Bez toho stébla by byl Bůh míň, než je. Kukání je stejně důležité jako Buddha; svět by byl méně, byl by chudší, kdyby kukačka zmizela.

Stačí se rozhlédnout kolem sebe. Všechno je potřebné a všechno do sebe zapadá. Je to organická jednota: nikdo není výš a nikdo není níž, nadřazený ani podřízený. Všichni jsou nesrovnatelně jedineční.

XX. Procitnutí

Motýl na této kartě je představitelem vnějšího, toho, co je neustále v pohybu, toho co není skutečné, nýbrž je jen stvořenou iluzí. Za motýlem se rýsuje tvář vědomí, jejíž pohled směřuje dovnitř, k tomu, co je věčné. Mezi očima je otevřené místo, ve kterém se objevuje lotos duchovního vývoje a vycházející slunce vědomí. S východem tohoto vnitřního slunce se rodí meditace.

Tato karta nám připomíná, abychom to, co je skutečné nehledali venku, ale uvnitř. Když se zaměříme na okolní svět, zamotáme se až příliš často do svého posuzování - tohle je dobré a tamto je špatné, tohle chci a tamto nechci. Tyto soudy nás drží v síti našich iluzí, ospalosti, našich starých návyků a modelů jednání. Zahoď svou mysl plnou názorů a podívej se dovnitř. Tam můžeš spočinout ve své vlastní hluboké pravdě, kde rozdíl mezi sny a realitou už dávno znáš.

To je jediný rozdíl mezi snem a skutečností: skutečnost vám na rozdíl od snu umožňuje pochybovat.

Pro mě znamená schopnost pochybovat to největší požehnání, jakého se lidstvu dostalo. Náboženství bylo vždy nepřátelské, protože se snažilo vykořenit sebemenší pochybnost - a to z jednoho prostého důvodu: chtělo, aby lidé věřili určitým iluzím, které jim kázalo...

Proč asi lidé, jako byl Gautama Buddha tak trvali na tom, že celá existence - vyjma tvého vnitřního svědka, tvého vědomí - je pomíjivost utkaná ze stejných vláken jako naše sny? Neříkají nám, že stromy neexistují. Netvrdí, že tu nejsou ani ty sloupy. Nenechte se zmýlit slovem "iluze"... Bylo přeloženo jako inluze, ale iluze není to pravé slovo. Iluze neexistuje. Skutečnost existuje. Májá je neco mezi - téměř existuje. Pokud jde o naše každodenní činnosti, může být považována za realitu. Pouze v tom nejvyšším smyslu, z vrcholku tvého osvícení, se stává neskutečným, iluzorním.