VIII. Odvaha

Na obrázku je malá divoká květina, která se na své cestě za denním světlem setkala s výzvou v podobě skal a kamení. Obklopuje ji jasná aura zlatého světla, vyzařuje z ní její něžný majestát. Bez hanby se vyrovná nejjasnějšímu slunci.

Když se v životě dostaneme do nějaké obtížné situace, máme dvě možnosti: můžeme se naštvat a hledat něco nebo někoho koho by chom za své obtíže obvinili, nebo se můžeme výzvě postavit tváří v tvář a povyrůst. Květina z této karty nám ukazuje cestu: její nadšení životem ji vede ze tmy ke světlu. Bojovat s životními výzvami, snažit se jim vyhnout nebo je popírat nemá smysl. Jsou tady, a má-li se ze semínka stát kětina, musíme jimi projít. Měj dost odvahy k tomu, abys rostl do květu, jimž ve skutečnosti jsi.

Smínko nemůže vědět, co se bude dít, semínko nikdy nepoznalo květinu. A nemůža ani věřiz, že může vyrůst v krásnou květinu.

cesta je dlouhá, a je vždy bezpečnější se na ni nevydávat, protože nevíme kudy vede a nic není jisté. Nic nemůže být jisté. Na cestě čeká ticíc a jedna nástrah a rizika - a semínko je v bezpečí, schované uvnitř tvrdé slupky. Semínko to ale zkouší, snaží se; odhazuje tvrdou skořápku, která je jeho bezpečím, a začíná se pohybovat. V tom okamžiku též začíná boj: zápas s hlínou, kamením, skalami. Semínko bylo tvrdé, výhonek bude velmi, velmi jemný, a nebezpečí mnoho.

Semínku žádneé nebezpečí nehrozilo, mohlo přečkat tisíciletí, na výhonek však nebezpečí číhá mnoho. Ale výhonek raší do neznáma, ke slunci, zdroji světla, neví kam, ani proč. Semínko ponese těžký kříž, teď je však opojeno snem a jde kupředu.

Snad je i cesta pro člověka. Je obtížná a mnoho odvahy je třeba.

9. Voda (emoce): Lenost

Tento džentlmen se zřejmě domnívá, že má hotovo. Sedí si ve svém vypolstrovaném křesle, na očích své sluneční brýle, ukryt pod slunečníkem, ve svých růžových trepkách a s drinkem v ruce. Nemá sílu vstát a cokoli udělat, protože si myslí, že už všechno udělal. Ještě se neotočil, aby uviděl rozpraskané zrcadlo po jeho pravice, které je jistým znamením, že celé to místo, kam konečně dorazil, se mu co nevidět rozplyne přímo před očima.

Poselstvím této karty je, že tahle bazénová idyla není tvým konečným cílem. Cesta ještě není u konce, což se Ti snaží neznačit bílý pták, letící širou oblohou. Tvoje samolibost možná vzešla ze skutečného pocitu úspěchu, ale je načase jít dál. Co na tom, jak měkoučké jsou trepky a jak lahodný je drink, nové obzory nad obzory stále čekají na své objevení.

Lenost chutná špatně: jednoduše cítíš, že nemáš žádnou energii, jednoduše jsi otupělý, jednoduše ospalý, jednoduše si připadáš jako mrtvý. Když jsi ve stavu ne-dělání jsi energie plný - a chutná to moc dobře. Máš spousty energie, překypuješ jí. Vyzařuješ, přetékáš, vibruješ jí. Nejsi ospalý, jsi dokonale uvědomělý. Nejsi mrtvý - jsi děsivě živý... Mysl Tě však může oklamat, může lenost odůvodnit jako ne-dělání.

Může říct: "Stal se ze mě zenový mistr", nebo "Věřím v Tao" - neoklameš tím nikoho jiného než sebe. Takže buď bdělý.

Páže mraků: Mysl

Přesně to se stane, když zapomeneme, že mysl má být naším sluhou, a necháme jí řídit celý náš život. Hlava plná mechanismů, pusa vztekle a nepříčetně mele a celá okolní atmosféra je znečištěná zplodinami z této továrny názorů a argumentů. "Počkat," říkáte, "mysl z nás přece dělá lidi, je zdrojem celého pokroku, všech velkých pravd". Jestli tomu věříte, udělejte následující pokus: Zavřete dveře svého pokoje, zapněte diktafon a dejte si totální souhlas říci cokoli, co vám právě přijde "na mysl". Když opravdu necháte vyjít ven vše bez jakékoli cenzury a úprav, budete udiveni, kolik smetí z vás vypadne.

Páže mraků ti naznačuje, že se někdo zasekl "někde v hlavě". Ujisti se, že to nejsi ty.

Tak takhle to vypadá v tvé hlavě, kladky a páky a spousta dalších podivných věcí, které jsi posbíral všude možně. Tak malá hlava... a nezbývá ani kousek místa k žití! A to smetí se ti tam neustále převaluje, hlava se ti točí a zamotává - zaměstnává tě. Jen si pomysli, jaké myšlenky se ti honí v hlavě.

Jednou se na to posaď, zavři za sebou dveře a půl hodiny piš, cokoli ti projde myslí, a pochopíš, co tím myslím, že budeš děním ve své mysli překvapen. Zůstává to v pozadí, je to všudypřítomné, obklopuje tě to jako mrak. S takovým mrakem nemůžeš poznat realitu: nemůžeš dosáhnout duchovního vnímání. Ten mrak musí pryč. A zmizí jen na základě tvého rozhodnutí zbavit se ho. Ty na něm lpíš - ten mrak se o tebe nezajímá, to si zapamatuj.

8. Hmota (tělo): Každodennost

Postava, jež se na této kartě, prochází v přírodě, nám připomíná , že krásu můžeme najít i v prostých každodenních věcech. Ten krásný svět, ve kterém žijeme však velmi snadno pokládáme za samozřejmost. Úklid domu, práce na zahradě, příprava jídla - i ty nejpozemštější záležitosti se stávají posvátnými, když jim věnujeme plné zaujetí, lásku a když je děláme jen pro ně samé, bez myšlenky na uznání nebo odměnu.

Je před tebou období, kdy tento jednoduchý, přirozený a úplně obyčejný postoj přinese mnohem lepší výsledky, než jakákoliv snaha být skvělá, chytrá nebo jinak mimořádná. Zapomeň na to, jak se dostat na titulní stranu novin, vymyslet další zbytečnost nebo oslnit své kolegy a přátele svými jedinečnými hvězdnými vlastnostmi. Zvláštní dar, který můžeš nabídnout nyní, spočívá v jednoduchosti a prostotě, krok za krokem.

Někdy se stává, že se sjednotíš; v nějaké vzácné chvíli. Díváš se na oceán, na tu jeho nesmírnou divokost - a náhle zapomeneš na svou rozpolcenost, na svou schizofrenii; uvolníš se. Nebo pochoduješ Himálajemi, díváš se na panensky čistý sníh na vrcholcích hor a najednou tě obklopí chlad a ty nemusíš nic předstírat, protože není před kým. Spojíš se. Nebo se spojíš posloucháním krásné hudby.

Kdykoli, v jakékoli situaci, kdy se staneš jedním, tě prostoupí a obklopí mír a klid a radost a blaženost. Jsi naplněná. Na tyto okamžiky není třeba čekat - mohou se stát tvým přirozeným způsobem života. Tyto mimořádné okamžiky se mohou stát docela normálními - to je jediné, o co se snaží zen. Můžeš žít mimořádným životem v docela normálním životě: kácet stromy , štípat dříví, nosit vodu ze studny, všechno můžeš dělat velmi nenuceně. Umývat podlahu, vařit jídlo, prát prádlo, ve všem můžeš být úžasně nenucená - důležité je jen to, zda to, co děláš, děláš totálně, s radostí a nadšením.