VIII. Odvaha

Na obrázku je malá divoká květina, která se na své cestě za denním světlem setkala s výzvou v podobě skal a kamení. Obklopuje ji jasná aura zlatého světla, vyzařuje z ní její něžný majestát. Bez hanby se vyrovná nejjasnějšímu slunci.

Když se v životě dostaneme do nějaké obtížné situace, máme dvě možnosti: můžeme se naštvat a hledat něco nebo někoho koho by chom za své obtíže obvinili, nebo se můžeme výzvě postavit tváří v tvář a povyrůst. Květina z této karty nám ukazuje cestu: její nadšení životem ji vede ze tmy ke světlu. Bojovat s životními výzvami, snažit se jim vyhnout nebo je popírat nemá smysl. Jsou tady, a má-li se ze semínka stát kětina, musíme jimi projít. Měj dost odvahy k tomu, abys rostl do květu, jimž ve skutečnosti jsi.

Smínko nemůže vědět, co se bude dít, semínko nikdy nepoznalo květinu. A nemůža ani věřiz, že může vyrůst v krásnou květinu.

cesta je dlouhá, a je vždy bezpečnější se na ni nevydávat, protože nevíme kudy vede a nic není jisté. Nic nemůže být jisté. Na cestě čeká ticíc a jedna nástrah a rizika - a semínko je v bezpečí, schované uvnitř tvrdé slupky. Semínko to ale zkouší, snaží se; odhazuje tvrdou skořápku, která je jeho bezpečím, a začíná se pohybovat. V tom okamžiku též začíná boj: zápas s hlínou, kamením, skalami. Semínko bylo tvrdé, výhonek bude velmi, velmi jemný, a nebezpečí mnoho.

Semínku žádneé nebezpečí nehrozilo, mohlo přečkat tisíciletí, na výhonek však nebezpečí číhá mnoho. Ale výhonek raší do neznáma, ke slunci, zdroji světla, neví kam, ani proč. Semínko ponese těžký kříž, teď je však opojeno snem a jde kupředu.

Snad je i cesta pro člověka. Je obtížná a mnoho odvahy je třeba.

9. Voda (emoce): Lenost

Tento džentlmen se zřejmě domnívá, že má hotovo. Sedí si ve svém vypolstrovaném křesle, na očích své sluneční brýle, ukryt pod slunečníkem, ve svých růžových trepkách a s drinkem v ruce. Nemá sílu vstát a cokoli udělat, protože si myslí, že už všechno udělal. Ještě se neotočil, aby uviděl rozpraskané zrcadlo po jeho pravice, které je jistým znamením, že celé to místo, kam konečně dorazil, se mu co nevidět rozplyne přímo před očima.

Poselstvím této karty je, že tahle bazénová idyla není tvým konečným cílem. Cesta ještě není u konce, což se Ti snaží neznačit bílý pták, letící širou oblohou. Tvoje samolibost možná vzešla ze skutečného pocitu úspěchu, ale je načase jít dál. Co na tom, jak měkoučké jsou trepky a jak lahodný je drink, nové obzory nad obzory stále čekají na své objevení.

Lenost chutná špatně: jednoduše cítíš, že nemáš žádnou energii, jednoduše jsi otupělý, jednoduše ospalý, jednoduše si připadáš jako mrtvý. Když jsi ve stavu ne-dělání jsi energie plný - a chutná to moc dobře. Máš spousty energie, překypuješ jí. Vyzařuješ, přetékáš, vibruješ jí. Nejsi ospalý, jsi dokonale uvědomělý. Nejsi mrtvý - jsi děsivě živý... Mysl Tě však může oklamat, může lenost odůvodnit jako ne-dělání.

Může říct: "Stal se ze mě zenový mistr", nebo "Věřím v Tao" - neoklameš tím nikoho jiného než sebe. Takže buď bdělý.

7. Mraky (mysl): Politika

Poznáváš tohoto muže? Všichni, ale zejména nevinní a upřímní, mají ve své mysli cosi z politiků ukryto. Ve skutečnosti sama mysl jedná jako politik. Je pro ni přirozené plánovat, budovat schémata a pokoušet se manipulovat situace a osoby tak, aby dostala to co chce. Zde je mysl představována hadem, pokrytým mraky a "mluvícím rozeklaným jazykem". Důležitým faktem v projevu této karty je fakt, že obě tváře jsou falešné. Sladká, nevinná maska říkající "důvěřuj mi", stejně jako nepřátelská, jedovatá maska tvrdící "mám s tebou své záměry". Politikové nemají skutečnou tvář. Celá ta hra je lež.

Dobře se na sebe podívej, zda také nehraješ tuto hru. To, co uvidíš, může být bolestné, nikoli však natolik bolestné jako pokračování hry. Tato hra neprospívá zájmům žádné osoby, nejméně pak tvým zájmům. Cokoli, čeho dosáhneš touto cestou, se ti může v rukou rozpadnout na prach.

Každý pokrytec, který dokáže dobře předstírat, se může stát vaším politickým vůdcem, může se stát i vaším knězem. Vše co potřebuje je pokrytectví, mazanost a fasádu, za kterou skrývá svou tvář. Vaši politici žijí dva životy, vaši kněží žijí dva životy - jeden přede dveřmi, druhý za dveřmi. A život za dveřmi je jejich reálný život. Jejich úsměvy přede dveřmi jsou falešné, jejich tváře vyhlížející tak nevinně jsou pouze předstírané. Pokud chcete vidět realitu jejich života, musíte je vidět z jejich strany dveří. Tam ukazují svou nahotu, stejně jako kněží.

Jsou to dva druhy mazaných lidí, kteří ovládají společnost. Rychle zjistíme, jak ovládají lidstvo - činí je slabým, vnucují mu pocit viny a neschopnosti. Ničí lidskou důstojnost, obírají je o všechnu slávu, ponižují je. Nacházejí jemné cestičky ponížení - nutí lidi, aby se ponižovali sami, sami ničili svou důstojnost. Učí je jistému druhu pomalé sebevraždy.

VI. Milenci

Láskou nazýváme ve skutečnosti celé spektrum vztahů mezi nebem a zemí. Na té nejpozemštější úrovni je láskou sexuální přitažlivost. Tady se mnoho z nás zasekne, protože naše podmíněnost zatížila naší sexualitu všemi druhy očekávání a potlačování. Ve skutečnosti je největším "problémem" naší sexuální lásky to, že nevydrží moc dlouho. Tepve tehdy, když jsme schopni tento fakt přijmout, ji můžeme skutečně oslavovat takovou, jaká je - uvítat ji, když je tady, a s vděčností se s ní rozloučit, když odejde. S tím, jak budeme dozrávat, můžeme začít ochutnávat lásku, která je za sexualitou a která respektuje jedinečnost toho druhého. Začneme chápat, že nám náš partner často složí jako zrcadlo, odrážející nepoznané aspekty našeho hlubšího já, a tak nám pomáhá stát se celistvými. Taková láska je založena na svobodě - ne na očekávání nebo potřebě. Její křídla nás nesou stále výš, k univerzální lásce, která vnímá vše jako jediný celek.

Všimněte si těchto tří věcí: nejnižší, fyzická láska je sex, nejjemnější láskou je soucit. Sex je níž než láska, soucit je výš než láska, láska je přesně uprostřed. Co je láska, ví jen málokdo. Devadesát devět procent lidí si myslí, že láska je sexualita - není. Sexualita je velmi zvířecí; zajisté v sobě skrývá potenciál v lásku vyrůst, ale není to skutečná láska, pouze potenciální. Když se staneš vědomým a bdělým, meditativním, může být sex proměněn v lásku. Dosáhne-li tvoje meditativnost totálnosti, absolutna, může být láska proměněna v soucit. Sex je semenem, láska květinou, soucit vůní. Buddha definoval soucit jako "láska plus meditace". Když tvá láska není jen touhou po druhém, když tvá láska není jen potřebou, když tvá láska je sdílná, když tvá láska není žebrácká, královská, když tvá láska nic nežádá a chce jen dávat - dávat pro pouhou radost z dávání - přidej k ní meditaci a uvolní se čistá vůně. To je soucit. A soucit je ten nejvyšší jev.