VIII. Odvaha

Na obrázku je malá divoká květina, která se na své cestě za denním světlem setkala s výzvou v podobě skal a kamení. Obklopuje ji jasná aura zlatého světla, vyzařuje z ní její něžný majestát. Bez hanby se vyrovná nejjasnějšímu slunci.

Když se v životě dostaneme do nějaké obtížné situace, máme dvě možnosti: můžeme se naštvat a hledat něco nebo někoho koho by chom za své obtíže obvinili, nebo se můžeme výzvě postavit tváří v tvář a povyrůst. Květina z této karty nám ukazuje cestu: její nadšení životem ji vede ze tmy ke světlu. Bojovat s životními výzvami, snažit se jim vyhnout nebo je popírat nemá smysl. Jsou tady, a má-li se ze semínka stát kětina, musíme jimi projít. Měj dost odvahy k tomu, abys rostl do květu, jimž ve skutečnosti jsi.

Smínko nemůže vědět, co se bude dít, semínko nikdy nepoznalo květinu. A nemůža ani věřiz, že může vyrůst v krásnou květinu.

cesta je dlouhá, a je vždy bezpečnější se na ni nevydávat, protože nevíme kudy vede a nic není jisté. Nic nemůže být jisté. Na cestě čeká ticíc a jedna nástrah a rizika - a semínko je v bezpečí, schované uvnitř tvrdé slupky. Semínko to ale zkouší, snaží se; odhazuje tvrdou skořápku, která je jeho bezpečím, a začíná se pohybovat. V tom okamžiku též začíná boj: zápas s hlínou, kamením, skalami. Semínko bylo tvrdé, výhonek bude velmi, velmi jemný, a nebezpečí mnoho.

Semínku žádneé nebezpečí nehrozilo, mohlo přečkat tisíciletí, na výhonek však nebezpečí číhá mnoho. Ale výhonek raší do neznáma, ke slunci, zdroji světla, neví kam, ani proč. Semínko ponese těžký kříž, teď je však opojeno snem a jde kupředu.

Snad je i cesta pro člověka. Je obtížná a mnoho odvahy je třeba.

Eso mraků (mysl): Vědomí

Na většině karet této barvy jsou postavy buď utrápené nebo jsou to karikatury, vliv mysli v našem životě je celkově buď utlačující, nebo zesměšňující. Avšak tato karta Vědomí zobrazuje obrovskou postavu Buddhy. Je tak obrovský, že přesáhl i hvězdy, a nad jeho hlavou je čistá prázdnota. Představuje stupeň vědomí, který je dosažitelný všem, kdo ovládnou svou mysl tak, že se stane naším služebníkem, tak, jak to má být.

Vytáhnout si tuto kartu znamená, že se ti nabízí krystalická jasnost osamoceně vyrůstající z hlubokého klidu v jádru tvé bytosti. Nesnažíš se již chápat věci rozumem - pochopení, které teď máš je existenciální, celistvé, v souladu s pulsem života samého. Přijmi ten velký dar a poděl se o něj.

Z neznáma přicházíme a do neznáma jdeme. Přijdeme znovu; byli jsme tu už tisíckrát a ještě tisíckrát tu budeme. Naše podstata je nesmrtelná, ale naše tělo, naše vtělení je smrtelné. Rámec, ve kterém se nacházíme, náš dům, tělo, mysl, to všechno jsou hmotné věci. Unaví se, zestárnou, zemřou. Avšak tvé vědomí, které Bodhidharma nazývá "ne-myslí" - Gautama Buddha také používal termín "ne-mysl" - je čímsi za tělem i myslí, je za vším; taková ne-mysl je věčná. Přijde, aby se vyjádřila, a zase odchází do neznáma.

Tento pohyb z neznáma do známého a ze známého do neznáma pokračuje věčně, dokud se někdo nestane osvíceným. Pak je tento život jeho posledním životem; pak se tato květina už zpátky nevrátí. Květina, která si uvědomila sebe sama se už nepotřebuje vrátit zpět do života, protože život není ničím jiným než školou, kde se učíme. Vyřešila svůj úkol, přesáhla sebeklam. Poprvé nepůjde ze známého do neznáma, ale do nepoznatelného.

XX. Procitnutí

Motýl na této kartě je představitelem vnějšího, toho, co je neustále v pohybu, toho co není skutečné, nýbrž je jen stvořenou iluzí. Za motýlem se rýsuje tvář vědomí, jejíž pohled směřuje dovnitř, k tomu, co je věčné. Mezi očima je otevřené místo, ve kterém se objevuje lotos duchovního vývoje a vycházející slunce vědomí. S východem tohoto vnitřního slunce se rodí meditace.

Tato karta nám připomíná, abychom to, co je skutečné nehledali venku, ale uvnitř. Když se zaměříme na okolní svět, zamotáme se až příliš často do svého posuzování - tohle je dobré a tamto je špatné, tohle chci a tamto nechci. Tyto soudy nás drží v síti našich iluzí, ospalosti, našich starých návyků a modelů jednání. Zahoď svou mysl plnou názorů a podívej se dovnitř. Tam můžeš spočinout ve své vlastní hluboké pravdě, kde rozdíl mezi sny a realitou už dávno znáš.

To je jediný rozdíl mezi snem a skutečností: skutečnost vám na rozdíl od snu umožňuje pochybovat.

Pro mě znamená schopnost pochybovat to největší požehnání, jakého se lidstvu dostalo. Náboženství bylo vždy nepřátelské, protože se snažilo vykořenit sebemenší pochybnost - a to z jednoho prostého důvodu: chtělo, aby lidé věřili určitým iluzím, které jim kázalo...

Proč asi lidé, jako byl Gautama Buddha tak trvali na tom, že celá existence - vyjma tvého vnitřního svědka, tvého vědomí - je pomíjivost utkaná ze stejných vláken jako naše sny? Neříkají nám, že stromy neexistují. Netvrdí, že tu nejsou ani ty sloupy. Nenechte se zmýlit slovem "iluze"... Bylo přeloženo jako inluze, ale iluze není to pravé slovo. Iluze neexistuje. Skutečnost existuje. Májá je neco mezi - téměř existuje. Pokud jde o naše každodenní činnosti, může být považována za realitu. Pouze v tom nejvyšším smyslu, z vrcholku tvého osvícení, se stává neskutečným, iluzorním.

7. Voda (emoce): Projekce

Muž a žena na této kartě si vzájemně hledí do tváře, a přitom nejsou schopni jeden druhého vidět jasně. Každý si promítá představu, kterou si utvořil ve své mysli a která nyní překrývá skutečnou tvář osoby, na niž se dívá.

Každý se někdy může zamotat do promítání celých filmů podle vlastního scénáře na lidi a události kolem. Stává se to tehdy, když si nejsme plně vědomi našich očekávání, tužeb a soudů; místo abychom za ně převzali zodpovědnost a přijali je, zkoušíme je přisoudit jiným. Projekce může být ďábelská nebo božská, rušivá nebo příjemná, ale pořád je to projekce - mrak, který nám brání vidět realitu takovou, jaká je. Jediné východisko je pochopit, o jakou hru se zde jedná. Až zase budete někoho posuzovat, otočte to naopak: Opravdu to, co vidíš v druhých patří tobě? Je tvá vize jasná anebo zastřená tím, co právě chceš vidět?.

Když sedíte v kině, vždy se díváte na plátno, nikdy se nedíváte dozadu - vzdadu je promítačka. Ve skutečnosti ten film na plátně vůbec není; je to jen projekce světla a stínu. Film existuje jen tam vzadu, jenomže tam se ty nikdy nedíváš. Je tam promítačka. Tvá mysl stojí vzadu za celou touhle věcí, tvá mysl je také ta promítačka. Ale ty se vždycky díváš na druhé, protože tím plátnem jsou ti oni. Když jsi zamilovaný, zdá se ti osoba nesrovnatelně krásná. Když nenávidíš, je ten samý člověk nejpošklivější za všech, a přitom si ani neuvědomíš, jak může být jeden a ten samý člověk tím nejošklivějším i tím nejkrásnějším zároveň...

Jediný způsob, jak dojít k pravdě je naučit se, jak být bezprostředně přítomen ve svém vnímání, jak odstranit výpomoc mysli. Toto zasahování mysli je problém, protože mysl může vytvářet jenom sny... A díky tvému nadšení začínají sny vypadat jako realita. Když jsi nadšený příliš, pak jsi omámený, jsi mimo své smysly. Pak cokoli, co vidíš, je jen tvá projekce. A existuje právě tolik světů, kolik je myslí, protože každá mysl žije ve svém vlastním světě.