IX. Samota

Když v našem životě není nikdo "důležitý", můžeme být buď osamělí, anebo si užívat svobody, kterou samota přináší. Když u druhých nenalézáme žádnou podporu pro naše hluboce cítěné pravdy, můžeme se buď cítit izolovaně a zahořkle, nebo se radovat ze skutečnosti, že je naše vize tak silná, že přežije i mocnou lidskou potřebu souhlasu rodiny, přátel nebo kolegů. Jestliže před takovou situací stojíš, dobře si uvědom, jak jsi se rozhodla pohlížet na svou "samotu", a za své rozhodnutí přijmi zodpovědnost.

Pokorná postava na této kartě září světllo, které vychází zevnitř. Jedním z nejvýznamějších příspěvků Gautamy Buddhy duchovnímu životu lidstva bylo to, že svým žákům nepřestával opakovat: "Buďte světlem sami sobě." Konečně, každý z nás v sobě musí rozvinout schopnost projít temnotou bez společníků, map a průvodců.

Když jsi sám, tak nejsi sám, jsi jednoduše osamšlý - a mezi osamělostí a samotou je obrovský rozdíl. Když jsi osamělý, pak myslíš na druhé, chybí ti. Osamělost je negativní stav. Máš pocit, že by to bylo lepší, kdyby tu někdo byl s tebou - tvůj kamarád, manžel, matka, tvůj milý, tvoje manželka. Bylo by lepší, kdyby tu někdo byl, jenomže není.

Osamělost je absence druhých. Samota je přítomnost sebe samého. Samota je velmi pozitivní. Je to přítomnost, přetékající přítomnost. Jsi tak naplněna přítomností, že jí můžeš naplnit celý svět a nikoho jiného nepotřebuješ.

Rytíř mraků (ovládnutí mysli): Bojování

Postava na této kartě je zcela zakrytá brněním. Je vidět jenom zuřivý ppohled a zbělané klouby na zaťatých pěstích. Když se na brnění podíváme zblízka, uvidíme nespočet tlačítek - jen vybuchnout, sotva se jich někdo dotkne. V pozadí vidíme stínové divadlo, které se odehrává v mysli muže - dvě postavy, bojující o zámek. Výbušná nálada nebo doutnající zuřivost často maskují hluboký pocit bolesti. Myslíme si, že když lidi zastrašíme, můžeme se vyhnout ještě horšímu zranění. Ve skutečnosti je to přesně naopak. Tím, že svá znamení skrýváme pod brněním, bráníme jejich zahojení.

Tím, že útočíme na druhé se bráníme přijímání tolik potřebné lásky a výživy. Jestliže na vás tento popis sedí, je na čase složit zbraně. Máte k dispozici tolik lásky, jenom ji nechat vstoupit. Začněte tím, že odpustíte sami sobě: stojíte ze to.

Chvíli je to tady a hded zase pryč. Chvíli jsme tady a hned zase nejsme. A kvůli té chvíli naděláme tolik povyku, tolik násilí, ambicí, boje , konfliktů, zloby, nenávisti. Jen kvůli té chvilce! V čekárně na nádraží - a tolik povyku: bojujeme, ubližujeme si, snažíme se vlastnit a ovládat a dominovat - manipulovat lidmi. A pak přijede vlak a ty navždy zmizíš.

10. Voda (emoce): Harmonie

Tiché spočinutí v srdci v meditaci je zážitek, který nelze ani uchopit, ani vynutit. Přichází sám od sebe s tím, jak rosteme stále víc naladěni na rytmus našeho vlastního ticha. Postava na této kartě odráží sladkost a jemnost tohoto zážitku. Delfíni, kteří vyskakují ze srdce a obloukem se vracejí k třetímu oku, symbolizují hravost a inteligenci, která přichází, když se dokážeme spojit se svým srdcem a vyjít z něj do světa.

Zkus teď být měkčí a otevřenější. Za rohem na tebe čeká nevyjádřitelná radost. Nikdo jiný než ty ti jí nedokáže popsat a až ji najdeš, ztěží nalezneš slova, abys ji sdělil druhým. Ale je tam, hluboko v tvém srdci, zralá a připravená, jen ji objevit.

Naslouchej svému srdci, jednej podle svého srdce, ať už je v sázce cokoli: Stav naprosté jednoduchosti, který nestojí nic míň než všechno...

Být jednoduchý je svízelné, protože být jednoduchý stojí všechno, co máš. Abys mohl být jednoduchým, musíš všechno ztratit. Proto se lidé rozhodli být složití, a zapomněli, jak být jednodušší. Pouze jednoduché srdce však bije zároveň s Bohem, ruku v ruce. Jenom jednoduché srdce zpívá s Bohem v hlubokém souladu. K dosažení tohoto bodu budeš muset nalézt svůj vlastní tep, svůj vlastní tlukot.

6. Mraky (mysl): Břemeno

Když neseme ten náklad všeho, co bychom měli nebo neměli dělat, který nám naložili druzí, budeme za chvíli jako tato otrhaná postava, jež se všemi silami snaží vydrápat nahoru. "Rychleji, zaber, ať už jsi nahoře!", pokřikuje na něj pomatený tyran s panovačným kohoutem na hlavě, kterého nese na ramenou.

Jestli ti v těchto dnech život připadá jako jeden velký zápas od kolébky do hrobu, pak možná přišla vhodná doba pokrčit rameny a zkusit, jaké je chodit bez těch dvou na zádech. Máš své vlastní hory k dobývání, své vlastní sny ke splnění, ale nikdy nebudeš mít dost energie k jejich dosažení, dokud se neuvolníš ode všech očekávání, kterými tě zahrnuli druzí a ty je teď považuješ za své. Je možné, že existují jen v tvé mysli, ale to neznamená, že tě nemohou strhnout k zemi. Je na čase si odlehčit a poslat je jejich vlastní cestou.

Opravdový život člověka je cesta, na níž se zbavuje lží, jež mu vnutili druzí. Vysvlečený, nahý, přirozený, je člověk tím, čím je. Je to záležitost bytí, ne stávání se. Lež se nemůže stát pravdou, osobnost se nemůže stát tvou duší. Neexistuje žádný způsob, jak z nepodstatného udělat podstatné. Nepodstatné zůstane nepodstatným, podstatné zůstane podstatným, nelze je zaměňovat. A úsilí dosáhnout pravdy není nic jiného, než vytváření ještě většího zmatku. Pravdy nemůže být dosaženo. Nelze jí dosáhnout, ona už tady je. Stačí, když se zbavíme lží. Veškeré úsilí a účely a ideály a cíle a ideologie, náboženství a nápravné a zlepšovací systémy jsou lži. Dej si na ně pozor. Uvědom si skutečnost, že to, jak jsi, je lež. Zmanipulovaný, zkultivovaný ostatními. Usilování o pravdu jen rozptyluje a něco odsouvá. Je to způsob, jak se lži skrývají.

Podívej se na tu lež, pozorně se podívej na lživost své osobnosti. Protože uvidět lež znamená ji zastavit. Přestat lhát znamená přestat hledat jakoukoli pravdu - není proč. V okamžiku, kdy lež zmizí, je tu pravda v celé své kráse a zářivosti. Lži zmizí, jakmile je uvidíme, a to, co zbyde, je pravda.