IX. Samota

Když v našem životě není nikdo "důležitý", můžeme být buď osamělí, anebo si užívat svobody, kterou samota přináší. Když u druhých nenalézáme žádnou podporu pro naše hluboce cítěné pravdy, můžeme se buď cítit izolovaně a zahořkle, nebo se radovat ze skutečnosti, že je naše vize tak silná, že přežije i mocnou lidskou potřebu souhlasu rodiny, přátel nebo kolegů. Jestliže před takovou situací stojíš, dobře si uvědom, jak jsi se rozhodla pohlížet na svou "samotu", a za své rozhodnutí přijmi zodpovědnost.

Pokorná postava na této kartě září světllo, které vychází zevnitř. Jedním z nejvýznamějších příspěvků Gautamy Buddhy duchovnímu životu lidstva bylo to, že svým žákům nepřestával opakovat: "Buďte světlem sami sobě." Konečně, každý z nás v sobě musí rozvinout schopnost projít temnotou bez společníků, map a průvodců.

Když jsi sám, tak nejsi sám, jsi jednoduše osamšlý - a mezi osamělostí a samotou je obrovský rozdíl. Když jsi osamělý, pak myslíš na druhé, chybí ti. Osamělost je negativní stav. Máš pocit, že by to bylo lepší, kdyby tu někdo byl s tebou - tvůj kamarád, manžel, matka, tvůj milý, tvoje manželka. Bylo by lepší, kdyby tu někdo byl, jenomže není.

Osamělost je absence druhých. Samota je přítomnost sebe samého. Samota je velmi pozitivní. Je to přítomnost, přetékající přítomnost. Jsi tak naplněna přítomností, že jí můžeš naplnit celý svět a nikoho jiného nepotřebuješ.

Rytíř mraků (ovládnutí mysli): Bojování

Postava na této kartě je zcela zakrytá brněním. Je vidět jenom zuřivý ppohled a zbělané klouby na zaťatých pěstích. Když se na brnění podíváme zblízka, uvidíme nespočet tlačítek - jen vybuchnout, sotva se jich někdo dotkne. V pozadí vidíme stínové divadlo, které se odehrává v mysli muže - dvě postavy, bojující o zámek. Výbušná nálada nebo doutnající zuřivost často maskují hluboký pocit bolesti. Myslíme si, že když lidi zastrašíme, můžeme se vyhnout ještě horšímu zranění. Ve skutečnosti je to přesně naopak. Tím, že svá znamení skrýváme pod brněním, bráníme jejich zahojení.

Tím, že útočíme na druhé se bráníme přijímání tolik potřebné lásky a výživy. Jestliže na vás tento popis sedí, je na čase složit zbraně. Máte k dispozici tolik lásky, jenom ji nechat vstoupit. Začněte tím, že odpustíte sami sobě: stojíte ze to.

Chvíli je to tady a hded zase pryč. Chvíli jsme tady a hned zase nejsme. A kvůli té chvíli naděláme tolik povyku, tolik násilí, ambicí, boje , konfliktů, zloby, nenávisti. Jen kvůli té chvilce! V čekárně na nádraží - a tolik povyku: bojujeme, ubližujeme si, snažíme se vlastnit a ovládat a dominovat - manipulovat lidmi. A pak přijede vlak a ty navždy zmizíš.

10. Voda (emoce): Harmonie

Tiché spočinutí v srdci v meditaci je zážitek, který nelze ani uchopit, ani vynutit. Přichází sám od sebe s tím, jak rosteme stále víc naladěni na rytmus našeho vlastního ticha. Postava na této kartě odráží sladkost a jemnost tohoto zážitku. Delfíni, kteří vyskakují ze srdce a obloukem se vracejí k třetímu oku, symbolizují hravost a inteligenci, která přichází, když se dokážeme spojit se svým srdcem a vyjít z něj do světa.

Zkus teď být měkčí a otevřenější. Za rohem na tebe čeká nevyjádřitelná radost. Nikdo jiný než ty ti jí nedokáže popsat a až ji najdeš, ztěží nalezneš slova, abys ji sdělil druhým. Ale je tam, hluboko v tvém srdci, zralá a připravená, jen ji objevit.

Naslouchej svému srdci, jednej podle svého srdce, ať už je v sázce cokoli: Stav naprosté jednoduchosti, který nestojí nic míň než všechno...

Být jednoduchý je svízelné, protože být jednoduchý stojí všechno, co máš. Abys mohl být jednoduchým, musíš všechno ztratit. Proto se lidé rozhodli být složití, a zapomněli, jak být jednodušší. Pouze jednoduché srdce však bije zároveň s Bohem, ruku v ruce. Jenom jednoduché srdce zpívá s Bohem v hlubokém souladu. K dosažení tohoto bodu budeš muset nalézt svůj vlastní tep, svůj vlastní tlukot.

8. Mraky (mysl): Vina

Vina je jednou z nejdestruktivnějších emocí, které se nás mohou zmocnit. Když někomu ublížíme nebo půjdeme proti své vlastní pravdě, budeme se samozřejmě cítit zle. Ale nechat se přemoci vinou je jako pozvat si na návštěvu migrénu. Skončíme natolik obklopeni sužujícími mraky pochybností o sobě a pocitů bezcennosti, že už neuvidíme žádnou krásu a radost, kterou se nám život snaží nabídnout.

Všichni toužíme po tom být lepší - víc milující, víc bdělí, víc pravdiví sami k sobě. Ale budeme-li se trestat za každý nezdar pocitem viny, skončíme zajati v kruhu zoufalství a beznaděje, jež nás zbaví jakékoli jasnosti ohledně sebe a situací, s nimiž se setkáme. Tak, jak jsi, jsi absolutně v pořádku a stejně tak je absolutně přirozené když občas sejdeš z cesty. Vezmi si z toho ponaučení a jdi dál, využij tuto lekci k tomu, abys neudělala stejnou chybu znovu.

Tento okamžik... tady a teď... je zapomenuto, jakmile začneš přemýšlet o svém výkonu. Když se probudí mysl, toužící po úspěchu, ztrácíš kontakt s rájem, ve kterém jsi. Je to jeden z nejvíce osvobozujících přístupů: osvobodí tě hned teď! Zapomeň vše o hříchu, zapomeň vše o svatosti; obojí je hloupost; obojí zničilo všechny radosti lidstva. Hříšník se cítí být vinen, takže je jeho radost ztracena. Jak se můžeš radovat ze života, když máš neustále pocity viny? Když se pořád chodíš do kostela zpovídat, že jsi tohle a tamto udělala špatně a zase špatně... zdá se, že se celý tvůj život skládá jen z hříchů.

Jak pak můžeš mít radost ze života? Není přece možné mít ze života potěšení. Staneš se těžkou, zatíženou. Za krkem máš jako kámen uvázanou vinu, drtí tě, nenechá tě tančit. Může snad vina tancovat, zpívat? Může snad vina milovat? Může vůbec vina žít? Ta, která si myslí, že něco dělá špatně je vinna, zatížena, mrtvá aniž zemřela, vkročila již do svého hrobu.