IX. Samota

Když v našem životě není nikdo "důležitý", můžeme být buď osamělí, anebo si užívat svobody, kterou samota přináší. Když u druhých nenalézáme žádnou podporu pro naše hluboce cítěné pravdy, můžeme se buď cítit izolovaně a zahořkle, nebo se radovat ze skutečnosti, že je naše vize tak silná, že přežije i mocnou lidskou potřebu souhlasu rodiny, přátel nebo kolegů. Jestliže před takovou situací stojíš, dobře si uvědom, jak jsi se rozhodla pohlížet na svou "samotu", a za své rozhodnutí přijmi zodpovědnost.

Pokorná postava na této kartě září světllo, které vychází zevnitř. Jedním z nejvýznamějších příspěvků Gautamy Buddhy duchovnímu životu lidstva bylo to, že svým žákům nepřestával opakovat: "Buďte světlem sami sobě." Konečně, každý z nás v sobě musí rozvinout schopnost projít temnotou bez společníků, map a průvodců.

Když jsi sám, tak nejsi sám, jsi jednoduše osamšlý - a mezi osamělostí a samotou je obrovský rozdíl. Když jsi osamělý, pak myslíš na druhé, chybí ti. Osamělost je negativní stav. Máš pocit, že by to bylo lepší, kdyby tu někdo byl s tebou - tvůj kamarád, manžel, matka, tvůj milý, tvoje manželka. Bylo by lepší, kdyby tu někdo byl, jenomže není.

Osamělost je absence druhých. Samota je přítomnost sebe samého. Samota je velmi pozitivní. Je to přítomnost, přetékající přítomnost. Jsi tak naplněna přítomností, že jí můžeš naplnit celý svět a nikoho jiného nepotřebuješ.

Královna duhy: Rozkvět

Královna duhy je fantastická květina, jež dosáhla vrcholu svého rozkvětu a svých barev. Je velmi sexuální, velmi živá a plná možností. Luská prsty do rytmu hudby lásky, na krku má náhrdelník zvěrokruhu tak, že jí na srdci leží venuše. Rukávy jejího oděvu ukrývají velké množství semen. Vítr je roznáší do všech stran, aby se zachytila všude, kde to půjde. Nezajímá ji, jestli dopadnou na úrodnou půdu nebo mezi kamení - pouze je z čiré radostí ze života a lásky rozhazuje kolem. Shora na ni, v harmonii s jejím vlastním rozkvětem padají květy a kolem květu, na kterém sedí, jsou hravě rozvířeny vody emocí.

Právě teď se možná cítíš jako zahrada květin, zavlažovaná ze všech stran požehnáním. Přivítej včely, pozvi ptáky napít se ze svého nektaru. Rozšiřuj svou radost kolem, poděl se o ni se všemi.

Zem chce, abys žila v hojnosti, totálně a intenzivně - ne na minimum, jak to chce křesťanství, ale na maximum. Tvůj život by se měl dotknout druhých. Tvá blaženost, blahořečenost, tvá extáze by v tobě neměla zůstat ukryta jako semínko. Měla by se rozevřít jako květina a šířit svou vůni kolem pro všechny - nejen pro přátele, ale i pro cizí.

To je skutečný soucit, opravdová láska: sdílení tvého osvícení, sdílení tvého božského tance.

IV. Rebel

Autoritativní a mocná postava na této kartě jasně drží svůj osud ve svých rukou. Na rameni má sluneční znamení a pochodeň, kterou drží v pravé ruce, symbolizuje světlo tvrdě vybojované pravdy. Ať je chudý nebo bohatý, je rebel skutečným vládcem protože se osvobodil z řetězů společenského útlaku a názorové podmíněnosti. Vytvaroval sám sebe tak, že přijel všechny barvy duhy, vystoupil z temnoty beztvarých kořenů své nevědomé minulosti a nechal si narůst křídla, aby mohl letět do oblak. Již samotná podstata jeho bytí je vzpurná - ne proto, že by chtěl s někým bojovat, ale proto, že našel svou pravou přirozenost a je odhodlán žít v souladu s ní. Jeho duchovním zvířetem je orel jako posel mezi nebem a zemí.

Rebel nás vyzývá, abychom byli odvážní a převzali zodpovědnost za to, kdo jsme a žili svou vlastní pravdu.

Lidé se bojí těch, kdo znají sami sebe, mají z nich strach. Ti, kdo zaní sami sebe, mají totiž určitou sílu, auru a přitažlivost, charisma, které může vytáhnout živé mladé lidi z vězení tradic...

Osvíceného člověka nelze zotročit, nelze ho uvěznit... Každý génius, který ví něco o nitru člověka je odsouzen k tomu, aby vyčníval, aby se stal rušivou silou. Stádo nechce být vyrušováno, přestože je na tom bídně. Stádo si na tu bídu už zvyklo. A kdokoli, kdo na tom bídně není, vypadá jako vetřelec.

Osvícený člověk je ten největší cizinec na světě; zdá se, že nikomu nepatří. Neomezuje ho žádná komunita, žádná společnost, žádný národ.

7. Hmota (tělo): Trpělivost

Někdy nám nezbývá nic jiného, než čekat. Semeno bylo zasazeno do země, dítě roste v lůně, ústřice obaluje zrno písku a přeměňuje ho v perlu.

Tato karta nám připomíná, že máme být bdělí, trpěliví a vyčkávat. Přesně to také dělá žena na obrázku. Spokojeně, bez jediného náznaku úzkosti, jednoduše čeká. Zůstává trpělivá v průběhu všech fází měsíce, měnících se jí nad hlavou, je tak sladěna s rytmy měsíce, že se téměř staly jedním. Ví, že nyní je čas být pasívní a nechat přírodu vykonat svoje dílo. Není však ospalá ani netečná; ví, že je čas připravit se na něco důležitého. Je to období, plné tajemna, podobně jako hodiny těsně před úsvitem. Doba, kdy jediné, co můžeme dělat je čekat.

Zapomněli jsme, jak čekat; čekání je téměř opuštěný prostor. Přitom je to náš nejvzácnější poklad - umět počkat na správný okamžik. Celá existence čeká na pravou chvíli. I stromy to vědí - kdy je čas vykvést a kdy je čas vzdát se všeho listí a stát nahý proti obloze. Ve své nahotě jsou stále krásné a s bezmeznou důvěrou, že staré odešlo a nové brzy přijde, čekají, až jim naroste nové listoví. Zapomněli jsme čekat, všechno chceme hned, ve spěchu. To je pro lidstvo velká ztráta.

V tichosti a očekávání uvnitř tebe cosi vyrůstá - tvoje ryzí bytost. A jednoho dne vyskočí a vzplane, otřese celou tvou osobností; staneš se novým člověkem. Novým člověkem, který ví, co je to obřad, novým člověkem, který zná věčné životní šťávy.