IX. Samota

Když v našem životě není nikdo "důležitý", můžeme být buď osamělí, anebo si užívat svobody, kterou samota přináší. Když u druhých nenalézáme žádnou podporu pro naše hluboce cítěné pravdy, můžeme se buď cítit izolovaně a zahořkle, nebo se radovat ze skutečnosti, že je naše vize tak silná, že přežije i mocnou lidskou potřebu souhlasu rodiny, přátel nebo kolegů. Jestliže před takovou situací stojíš, dobře si uvědom, jak jsi se rozhodla pohlížet na svou "samotu", a za své rozhodnutí přijmi zodpovědnost.

Pokorná postava na této kartě září světllo, které vychází zevnitř. Jedním z nejvýznamějších příspěvků Gautamy Buddhy duchovnímu životu lidstva bylo to, že svým žákům nepřestával opakovat: "Buďte světlem sami sobě." Konečně, každý z nás v sobě musí rozvinout schopnost projít temnotou bez společníků, map a průvodců.

Když jsi sám, tak nejsi sám, jsi jednoduše osamšlý - a mezi osamělostí a samotou je obrovský rozdíl. Když jsi osamělý, pak myslíš na druhé, chybí ti. Osamělost je negativní stav. Máš pocit, že by to bylo lepší, kdyby tu někdo byl s tebou - tvůj kamarád, manžel, matka, tvůj milý, tvoje manželka. Bylo by lepší, kdyby tu někdo byl, jenomže není.

Osamělost je absence druhých. Samota je přítomnost sebe samého. Samota je velmi pozitivní. Je to přítomnost, přetékající přítomnost. Jsi tak naplněna přítomností, že jí můžeš naplnit celý svět a nikoho jiného nepotřebuješ.

Královna duhy: Rozkvět

Královna duhy je fantastická květina, jež dosáhla vrcholu svého rozkvětu a svých barev. Je velmi sexuální, velmi živá a plná možností. Luská prsty do rytmu hudby lásky, na krku má náhrdelník zvěrokruhu tak, že jí na srdci leží venuše. Rukávy jejího oděvu ukrývají velké množství semen. Vítr je roznáší do všech stran, aby se zachytila všude, kde to půjde. Nezajímá ji, jestli dopadnou na úrodnou půdu nebo mezi kamení - pouze je z čiré radostí ze života a lásky rozhazuje kolem. Shora na ni, v harmonii s jejím vlastním rozkvětem padají květy a kolem květu, na kterém sedí, jsou hravě rozvířeny vody emocí.

Právě teď se možná cítíš jako zahrada květin, zavlažovaná ze všech stran požehnáním. Přivítej včely, pozvi ptáky napít se ze svého nektaru. Rozšiřuj svou radost kolem, poděl se o ni se všemi.

Zem chce, abys žila v hojnosti, totálně a intenzivně - ne na minimum, jak to chce křesťanství, ale na maximum. Tvůj život by se měl dotknout druhých. Tvá blaženost, blahořečenost, tvá extáze by v tobě neměla zůstat ukryta jako semínko. Měla by se rozevřít jako květina a šířit svou vůni kolem pro všechny - nejen pro přátele, ale i pro cizí.

To je skutečný soucit, opravdová láska: sdílení tvého osvícení, sdílení tvého božského tance.

6. Oheň (činy): Úspěch

Tato osobnost je očividně právě na vrcholu slávy, a celý svět oslavuje její úspěch. Díky své ochotě přijmout současné výzvy tvého života, těšíš se nyní (nebo mohla bys) z opojné jízdy na tygru úspěchu. Vítej ji, těš se z ní, rozděl se o svou radost s ostatními - a pamatuj, že všechna sláva má začátek a konec.

Když na to nezapomeneš, vychutnáš si každý okamžik právě prožívaného štěstí a budeš schopná přijmout budoucí události bez lítosti. Nepokoušej se udržet okamžiky hojnosti za každou cenu, uložit je do schránky, aby vydržely věčně. Největší moudrostí je udržet v mysli vědomí, že všechno pomíjí i přes všechny okamžiky slávy, ať už jsi na vrcholu nebo v údolí. Pak můžeš oslavovat a užívat si jízdy na tygru.

Podívej se na vlny oceánu. Velké vlny se ženou vpřed, z údolí povstávají nové vlny, aby je následovaly. V jednom okamžitou jsi vlnou, v dalším okamžiku jsi prohlubní připravenou následovat vlnu. Těš se z obého - neoddávej se pouze jednomu. Neříkej: Vždy bych byla ráda na vrcholu. To není možné.

Zkus přijmout ten prostý fakt - není to možné. Nikdy se to nestalo, a nikdo se to nestane. Je to proti přirozenosti všech věcí. Co tedy dělat? Těš ze z pobytu na vrcholku dokud trvá - a pak se těš z údolí, když přijde. Co je špatného na údolí? Co je špatného na pobytu dole? Je to relaxace. Vrchol je vzrušení, a nikdo nemůže existovat v trvalém vzrušení

Král mraků: Sebeovládání

Sebeovládání a kontrola mají zajisté své místo i čas, ale když je necháme řídit náš život, skončíme zcela ztuhlí. Postava na kartě je ze všech stran sevřená úhly pyramidových útvarů. Světlo se na lesklých plochách blyští a odráží, ale neproniká dovnitř. Vypadá, jako kdyby byl téměř mumifikovaný uvnitř struktury, kterou si kolem sebe vystavěl. Zaťaté pěsti a prázdný, takřka slepý pohled. Spodní část jeho těla pod stolem tvoří špičku nože, ostří, které řeže a odděluje. Jeho svět je uspořádaný a dokonalý, ale není živý - nemůže do něj vstoupit žádný projev spontánnosti nebo zranitelnosti.

Král mraků nám připomíná, abychom se zhluboka nadechli, povolili kravatu a brali věci s nadhledem. Když uděláme chybu, je to pořádku. Když se nám věci trochu vymykají z rukou, pravděpodobně nám to naordinoval lékař. Život je přece mnohem víc, než mít vše pod kontrolou.

Lidé, kteří se ovládají, jsou stále nervózní, protože hluboko v nich se stále ukrývá zmatek. Když se nekontroluješ, jsi volně plynoucí a živý, pak nejsi nervózní. O nervozitě nemůže být ani řeč - ať se děje, co se děje. Od budoucnosti nic neočekáváš, nebereš na sebe žádné role. Tak proč bys měl být nervózní? K tomu, abychom udrželi naši mysl pd kontrolou, musíme být neustále tak chladní a zmrazení, aby do našich končetin, do našeho těla nemohla proudit žádná životní energie. Kdyby energie mohla volně proudit, vyplavalo by všechno potlačování na povrch. Proto se lidé naučili, jak být chladnými, jak se dotýkat druhých, aniž by se jich dotkli, jak vidět druhé a přesto je nevidět.

Lidé žijí v otřelých frázích - "Ahoj! Jak se máš?" Nikdo tím doopravdy nic nemyslí. Používáme tyto fráze, abychom se vyhnuli opravdovému setkání. Lidé se nedívají druhým do očí, nedrží se za ruce, nesnaží se vnímat energii druhého, nedovolí si její výměnu - moc se bojí, jen se to vše nějak snaží zvládnout, studeně a mrtvě, jako ve svěrací kazajce.