IX. Samota

Když v našem životě není nikdo "důležitý", můžeme být buď osamělí, anebo si užívat svobody, kterou samota přináší. Když u druhých nenalézáme žádnou podporu pro naše hluboce cítěné pravdy, můžeme se buď cítit izolovaně a zahořkle, nebo se radovat ze skutečnosti, že je naše vize tak silná, že přežije i mocnou lidskou potřebu souhlasu rodiny, přátel nebo kolegů. Jestliže před takovou situací stojíš, dobře si uvědom, jak jsi se rozhodla pohlížet na svou "samotu", a za své rozhodnutí přijmi zodpovědnost.

Pokorná postava na této kartě září světllo, které vychází zevnitř. Jedním z nejvýznamějších příspěvků Gautamy Buddhy duchovnímu životu lidstva bylo to, že svým žákům nepřestával opakovat: "Buďte světlem sami sobě." Konečně, každý z nás v sobě musí rozvinout schopnost projít temnotou bez společníků, map a průvodců.

Když jsi sám, tak nejsi sám, jsi jednoduše osamšlý - a mezi osamělostí a samotou je obrovský rozdíl. Když jsi osamělý, pak myslíš na druhé, chybí ti. Osamělost je negativní stav. Máš pocit, že by to bylo lepší, kdyby tu někdo byl s tebou - tvůj kamarád, manžel, matka, tvůj milý, tvoje manželka. Bylo by lepší, kdyby tu někdo byl, jenomže není.

Osamělost je absence druhých. Samota je přítomnost sebe samého. Samota je velmi pozitivní. Je to přítomnost, přetékající přítomnost. Jsi tak naplněna přítomností, že jí můžeš naplnit celý svět a nikoho jiného nepotřebuješ.

Královna duhy: Rozkvět

Královna duhy je fantastická květina, jež dosáhla vrcholu svého rozkvětu a svých barev. Je velmi sexuální, velmi živá a plná možností. Luská prsty do rytmu hudby lásky, na krku má náhrdelník zvěrokruhu tak, že jí na srdci leží venuše. Rukávy jejího oděvu ukrývají velké množství semen. Vítr je roznáší do všech stran, aby se zachytila všude, kde to půjde. Nezajímá ji, jestli dopadnou na úrodnou půdu nebo mezi kamení - pouze je z čiré radostí ze života a lásky rozhazuje kolem. Shora na ni, v harmonii s jejím vlastním rozkvětem padají květy a kolem květu, na kterém sedí, jsou hravě rozvířeny vody emocí.

Právě teď se možná cítíš jako zahrada květin, zavlažovaná ze všech stran požehnáním. Přivítej včely, pozvi ptáky napít se ze svého nektaru. Rozšiřuj svou radost kolem, poděl se o ni se všemi.

Zem chce, abys žila v hojnosti, totálně a intenzivně - ne na minimum, jak to chce křesťanství, ale na maximum. Tvůj život by se měl dotknout druhých. Tvá blaženost, blahořečenost, tvá extáze by v tobě neměla zůstat ukryta jako semínko. Měla by se rozevřít jako květina a šířit svou vůni kolem pro všechny - nejen pro přátele, ale i pro cizí.

To je skutečný soucit, opravdová láska: sdílení tvého osvícení, sdílení tvého božského tance.

4. Mraky (mysl): Odkládání

Žena na tomto obrázku žije v šedivém světě pod neskutečnou, potrhanou oblohou. Oknem vidí všechny barvy, světlo a život, a ačkoli be se ráda protáhla rámem okna ven - jak naznačují duhové barvy na jejím límci - nedaří se jí to. V hlavě se jí honí příliš mnoho "co kdyby?"

Říká se, že zítřka se nikdy nedočkáš, ale ať se to říká sebečastěji, většina z nás má sklon zapomínat, v čem to doopravdy vězí. Ve skutečnosti je jediným výsledkem odkládání věcí dnešní nepříjemný a depresívní pocit, že jsme něco nedotáhli do konce a že jsme se někde "zasekli". Jakmile se zbavíš myšlenek, které ti brání něco udělat hned, pocítíš úlevu a expanzi a budeš se divit, na co jsi tak dlouho čekala.

Odkládání je zkrátka blbost. Zítra se také budeš muset rozhodovat, tak proč ne dnes? Myslíš, že zítra budeš o něco moudřejší, než jsi dnes? Myslíš, že zítra budeš živější, než jsi dnes? Myslíš si, že zítra budeš mladší než dnes, čerstvější než dnes? Zítra budeš starší, budeš mít míň odvahy; zítra budeš mít víc zkušeností a budeš se snažit víc chytračit, se zítřkem se také přiblíží tvá smrt - začneš klopýtat a víc se bát. Nikdy nic neodkládej na zítřek. Protože kdo ví? Zítřek možná přijde, možná ne. Když se máš rozhodnout, rozhodni se hned teď.
Zubní lékař právě dokončil prohlídku mladé, hezké pacientky. "Slečno", říká, "obávám se, že vám budu muset vytrhnout zub moudrosti!"
"Ach bože!" vykřikla dívka, "to bych radši měla dítě!"
"Dobrá" říká lékař, "rozhodněte se, abych podle toho mohl upravit křeslo".

Rozhodněte se, neodkládejte všechno donekonečna.

Eso mraků (mysl): Vědomí

Na většině karet této barvy jsou postavy buď utrápené nebo jsou to karikatury, vliv mysli v našem životě je celkově buď utlačující, nebo zesměšňující. Avšak tato karta Vědomí zobrazuje obrovskou postavu Buddhy. Je tak obrovský, že přesáhl i hvězdy, a nad jeho hlavou je čistá prázdnota. Představuje stupeň vědomí, který je dosažitelný všem, kdo ovládnou svou mysl tak, že se stane naším služebníkem, tak, jak to má být.

Vytáhnout si tuto kartu znamená, že se ti nabízí krystalická jasnost osamoceně vyrůstající z hlubokého klidu v jádru tvé bytosti. Nesnažíš se již chápat věci rozumem - pochopení, které teď máš je existenciální, celistvé, v souladu s pulsem života samého. Přijmi ten velký dar a poděl se o něj.

Z neznáma přicházíme a do neznáma jdeme. Přijdeme znovu; byli jsme tu už tisíckrát a ještě tisíckrát tu budeme. Naše podstata je nesmrtelná, ale naše tělo, naše vtělení je smrtelné. Rámec, ve kterém se nacházíme, náš dům, tělo, mysl, to všechno jsou hmotné věci. Unaví se, zestárnou, zemřou. Avšak tvé vědomí, které Bodhidharma nazývá "ne-myslí" - Gautama Buddha také používal termín "ne-mysl" - je čímsi za tělem i myslí, je za vším; taková ne-mysl je věčná. Přijde, aby se vyjádřila, a zase odchází do neznáma.

Tento pohyb z neznáma do známého a ze známého do neznáma pokračuje věčně, dokud se někdo nestane osvíceným. Pak je tento život jeho posledním životem; pak se tato květina už zpátky nevrátí. Květina, která si uvědomila sebe sama se už nepotřebuje vrátit zpět do života, protože život není ničím jiným než školou, kde se učíme. Vyřešila svůj úkol, přesáhla sebeklam. Poprvé nepůjde ze známého do neznáma, ale do nepoznatelného.