IX. Samota

Když v našem životě není nikdo "důležitý", můžeme být buď osamělí, anebo si užívat svobody, kterou samota přináší. Když u druhých nenalézáme žádnou podporu pro naše hluboce cítěné pravdy, můžeme se buď cítit izolovaně a zahořkle, nebo se radovat ze skutečnosti, že je naše vize tak silná, že přežije i mocnou lidskou potřebu souhlasu rodiny, přátel nebo kolegů. Jestliže před takovou situací stojíš, dobře si uvědom, jak jsi se rozhodla pohlížet na svou "samotu", a za své rozhodnutí přijmi zodpovědnost.

Pokorná postava na této kartě září světllo, které vychází zevnitř. Jedním z nejvýznamějších příspěvků Gautamy Buddhy duchovnímu životu lidstva bylo to, že svým žákům nepřestával opakovat: "Buďte světlem sami sobě." Konečně, každý z nás v sobě musí rozvinout schopnost projít temnotou bez společníků, map a průvodců.

Když jsi sám, tak nejsi sám, jsi jednoduše osamšlý - a mezi osamělostí a samotou je obrovský rozdíl. Když jsi osamělý, pak myslíš na druhé, chybí ti. Osamělost je negativní stav. Máš pocit, že by to bylo lepší, kdyby tu někdo byl s tebou - tvůj kamarád, manžel, matka, tvůj milý, tvoje manželka. Bylo by lepší, kdyby tu někdo byl, jenomže není.

Osamělost je absence druhých. Samota je přítomnost sebe samého. Samota je velmi pozitivní. Je to přítomnost, přetékající přítomnost. Jsi tak naplněna přítomností, že jí můžeš naplnit celý svět a nikoho jiného nepotřebuješ.

Královna duhy: Rozkvět

Královna duhy je fantastická květina, jež dosáhla vrcholu svého rozkvětu a svých barev. Je velmi sexuální, velmi živá a plná možností. Luská prsty do rytmu hudby lásky, na krku má náhrdelník zvěrokruhu tak, že jí na srdci leží venuše. Rukávy jejího oděvu ukrývají velké množství semen. Vítr je roznáší do všech stran, aby se zachytila všude, kde to půjde. Nezajímá ji, jestli dopadnou na úrodnou půdu nebo mezi kamení - pouze je z čiré radostí ze života a lásky rozhazuje kolem. Shora na ni, v harmonii s jejím vlastním rozkvětem padají květy a kolem květu, na kterém sedí, jsou hravě rozvířeny vody emocí.

Právě teď se možná cítíš jako zahrada květin, zavlažovaná ze všech stran požehnáním. Přivítej včely, pozvi ptáky napít se ze svého nektaru. Rozšiřuj svou radost kolem, poděl se o ni se všemi.

Zem chce, abys žila v hojnosti, totálně a intenzivně - ne na minimum, jak to chce křesťanství, ale na maximum. Tvůj život by se měl dotknout druhých. Tvá blaženost, blahořečenost, tvá extáze by v tobě neměla zůstat ukryta jako semínko. Měla by se rozevřít jako květina a šířit svou vůni kolem pro všechny - nejen pro přátele, ale i pro cizí.

To je skutečný soucit, opravdová láska: sdílení tvého osvícení, sdílení tvého božského tance.

3. Hmota (tělo): Vedení

Andělská postava s duhově zbarvenými křídly na této kartě představuje vnitřního vůdce, kterého má každý z nás v sobě. Stejně tak, jako druhá postava v pozadí se i my se můžeme někdy zdráhat uposlechnout jeho hlasu, když k nám přijde, protože jsme zvyklí reagovat spíš na podněty z vnějšku než zevnitř.

Pravda tvé nejniternější bytosti se ti nyní snaží ukázat, kam bys měl jít, a když se před tebou objeví tato karta, znamená to, že můžeš plně důvěřovat vnitřnímu vedení, jehož se ti dostává. Hovoří k nám šeptem, takže někdy můžeme být na pochybách zda jsme tomu porozuměli správně. Ale indikace jsou jasné: když budeš následovat své vnitřní vedení, budeš se - vycházeje ze samého středu své bytosti - cítit celistvější a sjednocenější. Když se necháš vést dovede, dovede tě tento paprsek přesně tam, kam potřebuješ.

Hledáš někoho, kdo by tě vedl, protože nevíš, že tvůj vnitřní vůdce je ukryt v tvém nitru. Musíš svého vnitřního vůdce najít, to je to, čemu se říká svědek. To, čemu říkám dharma, to, čemu říkám tvůj vnitřní buddha. Tohoto buddhu musíš probudit a tvůj život bude vyzařovat dobro a božskost víc, než sis dokázala představit.

Je to téměř jako světlo. Ve tvém pokoji je tma, stačí do něj přinést světlo. Jedna malá svíčka a tma zmizí. A jakmile máš svíčku, víš, kde jsou dveře. Je zbytečné o nich přemýšlet: "Kde jsou dveře?" O tom přemýšlejí jen slepci. Ti, co mají oči a světlo nepřemýšlejí. Napadla tě někdy otázka: "Kde jso ty dveře?" Ne, přece se jednoduše zvedneš a jdeš ven. Na to, kde jsou dveře ani nepomyslíš. Nezačneš tápat po dveřích a tlouct hlavou o zeď. Prostě je vidíš a není v tom ani zlomek myšlení. Jednoduše vyjdeš ven.

XIV. Integrace

Obrazem integrace je unio mystica, splynutí protikladů. Je to doba komunikace mezi protikladnými životními zkušenostmi z minula. Spíše, než aby noc stála proti dnu a temnota potlačovala světlo, spolupracují na vytváření sjednoceného celku, neustále se přelévajíce jeden ve druhý a každý ve své nejhlubší podstatě obsahuje zárodek toho druhého.

Orel a labuť jsou bytosti rozletu a vznešenosti. Orel je vtělením síly a samoty. Labuť, která představuje prostor a čistotu, ladně proplouvá mezi emocemi a jejich nitrem, je ve své dokonalosti a kráse nekonečně spokojená a celistvá.

Jsme spojením orla a labutě: muže a ženy, ohně a vody, života a smrti. Karta integrace je symbolem sebestvoření, nového života, mystické jednoty, známých pod pojmem alchymie.

Konflikt je v člověku. Dokud není vyřešen tam, nemůže být vyřešen nikde jinde. Je v tobě politikaření, rozpor mezi dvěma částmi mysli.

Existuje tu něco jako můstek. Když je ten můstek nějakou nehodou či fyziologickým defektem nebo jinakl zlomen, stane se člověk rozpolceným a z jednoho člověka se stanou dva - fenomén schizofrenie neboli rozpolcenosti je na světě. Když se můstek prolomí - a ten můstek je velmi křehký, jsou z tebe dva lidé, chováš se jako dva rozdílní lidé. Ráno jsi plná lásky a krásná, večer zuříš a jsi úplně jiná. Nepamatuješ se na své ráno... jak bys také mohla? Fungovala v tobě jiná mysl, stali se z tebe dva lidé. Jestliže se můstek zpevní natolik, aby zmizely dvě mysli, přichází integrace, krystalizace. To, čemu George Gurdjieff říkal krystalizace bytosti, není nic jiného než proces splývání těchto dvou myslí, setkání mužského a ženského uvnitř, setkání jin a jang, levé a pravé, setkání logického a nelogického, Platona a Aristotela.