XII. Nové vidění

Postava na této kartě se znovu rodí, vyrůstá ze svých zemských kořenů do křídel, které jí ponesou do nespoutaného. Geometrické tvary kolem jejího těla vyzařují mnohost dimenzí života, jež jí jsou současně k dispozici. Čtverec představuje fyzické, projevené, to co je známo. Kruh představuje neprojevené, ducha, čistý prostor. Trojúhelník symbolizuje podstatu univerza: projevené, neprojevené a člověka, který obsahuje obojí.

Naskytla se ti příležitost vidět život ve všech jeho dimenzích, od těch nejhlubších po nejvyšší. Existují dohromady, a když zkušeností pochopíme, že temné a obtížné je stejně důležité jako světlé a snadné, získáme zcela nový pohled na svět. Tím, že se necháme proniknout všemi barvami života, se staneme celistvějšími.

Jakmile se otevřeš základní pravdě, okamžitě tebou začne proudit. Nejsi už obyčejným člověkem - přesáhla jsi jej. Tvůj vhled se stal vhledem do celé existence. Teď už nejsi oddělená, našla jsi své kořeny. Většina lidí se pohybuje bez kořenů, neví, kde jejich srdce nabírá sílu, neví kdo v nich dýchá, neví nic o životní šťávě, která v nich koluje.

Není to tělo ani mysl - je to něco přesahující všechnu dualitu a nazývá se to bhagavat - bhagavat deseti směrů...

Když se tvá vnitřní bytost otevře, vnímá zpočátku jen dva směry - výšku a hloubku. Tepve pak, pomaličku s tím, jak se sžíváš se situací, se začneš rozhlížet kolem sebe, do dalších osmi směrů.

A když dosáhneš bodu, ve kterém se tvé nahoře a dole setkávají, můžeš se rozhlížet po svém obvodu univerza. Pak se tvé vědomí začne rozvíjet všemi deseti směry, ale cesta je vždy jen jedna.

10. Voda (emoce): Harmonie

Tiché spočinutí v srdci v meditaci je zážitek, který nelze ani uchopit, ani vynutit. Přichází sám od sebe s tím, jak rosteme stále víc naladěni na rytmus našeho vlastního ticha. Postava na této kartě odráží sladkost a jemnost tohoto zážitku. Delfíni, kteří vyskakují ze srdce a obloukem se vracejí k třetímu oku, symbolizují hravost a inteligenci, která přichází, když se dokážeme spojit se svým srdcem a vyjít z něj do světa.

Zkus teď být měkčí a otevřenější. Za rohem na tebe čeká nevyjádřitelná radost. Nikdo jiný než ty ti jí nedokáže popsat a až ji najdeš, ztěží nalezneš slova, abys ji sdělil druhým. Ale je tam, hluboko v tvém srdci, zralá a připravená, jen ji objevit.

Naslouchej svému srdci, jednej podle svého srdce, ať už je v sázce cokoli: Stav naprosté jednoduchosti, který nestojí nic míň než všechno...

Být jednoduchý je svízelné, protože být jednoduchý stojí všechno, co máš. Abys mohl být jednoduchým, musíš všechno ztratit. Proto se lidé rozhodli být složití, a zapomněli, jak být jednodušší. Pouze jednoduché srdce však bije zároveň s Bohem, ruku v ruce. Jenom jednoduché srdce zpívá s Bohem v hlubokém souladu. K dosažení tohoto bodu budeš muset nalézt svůj vlastní tep, svůj vlastní tlukot.

XIV. Integrace

Obrazem integrace je unio mystica, splynutí protikladů. Je to doba komunikace mezi protikladnými životními zkušenostmi z minula. Spíše, než aby noc stála proti dnu a temnota potlačovala světlo, spolupracují na vytváření sjednoceného celku, neustále se přelévajíce jeden ve druhý a každý ve své nejhlubší podstatě obsahuje zárodek toho druhého.

Orel a labuť jsou bytosti rozletu a vznešenosti. Orel je vtělením síly a samoty. Labuť, která představuje prostor a čistotu, ladně proplouvá mezi emocemi a jejich nitrem, je ve své dokonalosti a kráse nekonečně spokojená a celistvá.

Jsme spojením orla a labutě: muže a ženy, ohně a vody, života a smrti. Karta integrace je symbolem sebestvoření, nového života, mystické jednoty, známých pod pojmem alchymie.

Konflikt je v člověku. Dokud není vyřešen tam, nemůže být vyřešen nikde jinde. Je v tobě politikaření, rozpor mezi dvěma částmi mysli.

Existuje tu něco jako můstek. Když je ten můstek nějakou nehodou či fyziologickým defektem nebo jinakl zlomen, stane se člověk rozpolceným a z jednoho člověka se stanou dva - fenomén schizofrenie neboli rozpolcenosti je na světě. Když se můstek prolomí - a ten můstek je velmi křehký, jsou z tebe dva lidé, chováš se jako dva rozdílní lidé. Ráno jsi plná lásky a krásná, večer zuříš a jsi úplně jiná. Nepamatuješ se na své ráno... jak bys také mohla? Fungovala v tobě jiná mysl, stali se z tebe dva lidé. Jestliže se můstek zpevní natolik, aby zmizely dvě mysli, přichází integrace, krystalizace. To, čemu George Gurdjieff říkal krystalizace bytosti, není nic jiného než proces splývání těchto dvou myslí, setkání mužského a ženského uvnitř, setkání jin a jang, levé a pravé, setkání logického a nelogického, Platona a Aristotela.

VI. Milenci

Láskou nazýváme ve skutečnosti celé spektrum vztahů mezi nebem a zemí. Na té nejpozemštější úrovni je láskou sexuální přitažlivost. Tady se mnoho z nás zasekne, protože naše podmíněnost zatížila naší sexualitu všemi druhy očekávání a potlačování. Ve skutečnosti je největším "problémem" naší sexuální lásky to, že nevydrží moc dlouho. Tepve tehdy, když jsme schopni tento fakt přijmout, ji můžeme skutečně oslavovat takovou, jaká je - uvítat ji, když je tady, a s vděčností se s ní rozloučit, když odejde. S tím, jak budeme dozrávat, můžeme začít ochutnávat lásku, která je za sexualitou a která respektuje jedinečnost toho druhého. Začneme chápat, že nám náš partner často složí jako zrcadlo, odrážející nepoznané aspekty našeho hlubšího já, a tak nám pomáhá stát se celistvými. Taková láska je založena na svobodě - ne na očekávání nebo potřebě. Její křídla nás nesou stále výš, k univerzální lásce, která vnímá vše jako jediný celek.

Všimněte si těchto tří věcí: nejnižší, fyzická láska je sex, nejjemnější láskou je soucit. Sex je níž než láska, soucit je výš než láska, láska je přesně uprostřed. Co je láska, ví jen málokdo. Devadesát devět procent lidí si myslí, že láska je sexualita - není. Sexualita je velmi zvířecí; zajisté v sobě skrývá potenciál v lásku vyrůst, ale není to skutečná láska, pouze potenciální. Když se staneš vědomým a bdělým, meditativním, může být sex proměněn v lásku. Dosáhne-li tvoje meditativnost totálnosti, absolutna, může být láska proměněna v soucit. Sex je semenem, láska květinou, soucit vůní. Buddha definoval soucit jako "láska plus meditace". Když tvá láska není jen touhou po druhém, když tvá láska není jen potřebou, když tvá láska je sdílná, když tvá láska není žebrácká, královská, když tvá láska nic nežádá a chce jen dávat - dávat pro pouhou radost z dávání - přidej k ní meditaci a uvolní se čistá vůně. To je soucit. A soucit je ten nejvyšší jev.