XII. Nové vidění

Postava na této kartě se znovu rodí, vyrůstá ze svých zemských kořenů do křídel, které jí ponesou do nespoutaného. Geometrické tvary kolem jejího těla vyzařují mnohost dimenzí života, jež jí jsou současně k dispozici. Čtverec představuje fyzické, projevené, to co je známo. Kruh představuje neprojevené, ducha, čistý prostor. Trojúhelník symbolizuje podstatu univerza: projevené, neprojevené a člověka, který obsahuje obojí.

Naskytla se ti příležitost vidět život ve všech jeho dimenzích, od těch nejhlubších po nejvyšší. Existují dohromady, a když zkušeností pochopíme, že temné a obtížné je stejně důležité jako světlé a snadné, získáme zcela nový pohled na svět. Tím, že se necháme proniknout všemi barvami života, se staneme celistvějšími.

Jakmile se otevřeš základní pravdě, okamžitě tebou začne proudit. Nejsi už obyčejným člověkem - přesáhla jsi jej. Tvůj vhled se stal vhledem do celé existence. Teď už nejsi oddělená, našla jsi své kořeny. Většina lidí se pohybuje bez kořenů, neví, kde jejich srdce nabírá sílu, neví kdo v nich dýchá, neví nic o životní šťávě, která v nich koluje.

Není to tělo ani mysl - je to něco přesahující všechnu dualitu a nazývá se to bhagavat - bhagavat deseti směrů...

Když se tvá vnitřní bytost otevře, vnímá zpočátku jen dva směry - výšku a hloubku. Tepve pak, pomaličku s tím, jak se sžíváš se situací, se začneš rozhlížet kolem sebe, do dalších osmi směrů.

A když dosáhneš bodu, ve kterém se tvé nahoře a dole setkávají, můžeš se rozhlížet po svém obvodu univerza. Pak se tvé vědomí začne rozvíjet všemi deseti směry, ale cesta je vždy jen jedna.

7. Hmota (tělo): Trpělivost

Někdy nám nezbývá nic jiného, než čekat. Semeno bylo zasazeno do země, dítě roste v lůně, ústřice obaluje zrno písku a přeměňuje ho v perlu.

Tato karta nám připomíná, že máme být bdělí, trpěliví a vyčkávat. Přesně to také dělá žena na obrázku. Spokojeně, bez jediného náznaku úzkosti, jednoduše čeká. Zůstává trpělivá v průběhu všech fází měsíce, měnících se jí nad hlavou, je tak sladěna s rytmy měsíce, že se téměř staly jedním. Ví, že nyní je čas být pasívní a nechat přírodu vykonat svoje dílo. Není však ospalá ani netečná; ví, že je čas připravit se na něco důležitého. Je to období, plné tajemna, podobně jako hodiny těsně před úsvitem. Doba, kdy jediné, co můžeme dělat je čekat.

Zapomněli jsme, jak čekat; čekání je téměř opuštěný prostor. Přitom je to náš nejvzácnější poklad - umět počkat na správný okamžik. Celá existence čeká na pravou chvíli. I stromy to vědí - kdy je čas vykvést a kdy je čas vzdát se všeho listí a stát nahý proti obloze. Ve své nahotě jsou stále krásné a s bezmeznou důvěrou, že staré odešlo a nové brzy přijde, čekají, až jim naroste nové listoví. Zapomněli jsme čekat, všechno chceme hned, ve spěchu. To je pro lidstvo velká ztráta.

V tichosti a očekávání uvnitř tebe cosi vyrůstá - tvoje ryzí bytost. A jednoho dne vyskočí a vzplane, otřese celou tvou osobností; staneš se novým člověkem. Novým člověkem, který ví, co je to obřad, novým člověkem, který zná věčné životní šťávy.

6. Oheň (činy): Úspěch

Tato osobnost je očividně právě na vrcholu slávy, a celý svět oslavuje její úspěch. Díky své ochotě přijmout současné výzvy tvého života, těšíš se nyní (nebo mohla bys) z opojné jízdy na tygru úspěchu. Vítej ji, těš se z ní, rozděl se o svou radost s ostatními - a pamatuj, že všechna sláva má začátek a konec.

Když na to nezapomeneš, vychutnáš si každý okamžik právě prožívaného štěstí a budeš schopná přijmout budoucí události bez lítosti. Nepokoušej se udržet okamžiky hojnosti za každou cenu, uložit je do schránky, aby vydržely věčně. Největší moudrostí je udržet v mysli vědomí, že všechno pomíjí i přes všechny okamžiky slávy, ať už jsi na vrcholu nebo v údolí. Pak můžeš oslavovat a užívat si jízdy na tygru.

Podívej se na vlny oceánu. Velké vlny se ženou vpřed, z údolí povstávají nové vlny, aby je následovaly. V jednom okamžitou jsi vlnou, v dalším okamžiku jsi prohlubní připravenou následovat vlnu. Těš se z obého - neoddávej se pouze jednomu. Neříkej: Vždy bych byla ráda na vrcholu. To není možné.

Zkus přijmout ten prostý fakt - není to možné. Nikdy se to nestalo, a nikdo se to nestane. Je to proti přirozenosti všech věcí. Co tedy dělat? Těš ze z pobytu na vrcholku dokud trvá - a pak se těš z údolí, když přijde. Co je špatného na údolí? Co je špatného na pobytu dole? Je to relaxace. Vrchol je vzrušení, a nikdo nemůže existovat v trvalém vzrušení

5. Hmota (tělo): Outsider

Malé dítě stojí na tomto obrázku za branou a dívá se za ni. Je tak malé a tak pevně přesvědčené, že se tudy nedá projít, že si ani nevšimlo odemčeného zámku; bránu stačí jen otevřít.

Kdykoli si připadáme "vynecháni", nebo vyloučeni, začínáme se cítit jako malé, bezbranné dítě. Není na tom nic zvláštního, neboť tyto pocity jsou hluboce zakořeněné v našich zkušenostech z dětství. Problém je v tom, že právě proto, že jsou tak hluboce zakořeněné, odehrávají se v našem životě znovu a znovu jako kazeta. Nyní máš příležitost tu kazetu zastavit, přestat se trýznit myšlenkami, že nějak nejsi "dost dobrá" k tomu, aby tě druzí přijali a vzali mezi sebe. Uvědom si kořeny těchto pocitů v minulosti a pusť se staré bolesti. Uvidíš pak zcela jasně, jak můžeš otevřít bránu a vstoupit do toho, čím se tolik toužíš stát.

Připadáš si tedy jako outsider. To je dobře. Je to přechodné období. Musíš být bdělá a nepropadnout zoufalství a bolesti. Kdo Tě utěší, když už tady ani Bůh není? Nepotřebuješ žádnou útěchu. Z toho už lidstvo vyrostlo. Buď žena, buď muž a postav se na vlastní nohy.

Jediný způsob, jak se spojit s existencí, je jít dovnitř, protože tam, ve svém středu jsi s ní ve spojení vždy. Byla jsi fyzicky odpojena od své matky. To odpojení bylo naprosto nezbytné, aby ses mohla stát sama sebou. Ale od univerza odpojená nejsi. Tvoje spojení s univerzem spočívá ve vědomí. Nemůžeš jej vidět, takže je nutné jít s velkým uvědoměním, pozorností a svědectím hluboko dovnitř, tam to spojení najdeš. Buddha je tvým spojením!