XIX. Nevinnost

Ze starce na této kartě vyzařuje dětinská radost ze světa. Obklopuje ho přirozený půvab, jako kdyby se smířil sám se sebou i s tím, co mu život přinesl. Zdá se, že hravě komunikuje s kudlankou, která mu sedí na prstě, jako by to byli ti nejlepší přátelé. Kaskády růžových květů kolem něj symbolizují hluboké odpoutání, uvolnění a svěžest. Odpovídají na přítomnost starce, jsou odrazem jeho kvalit.

Nevinnost, jejímž průvodcem je hluboká životní zkušenost, je dětská, ale ne dětinská. Nevinnost dítěte je krásná, ale nevědomá. Jeho nevinnost nahradí nedůvěra a pochybnosti, jakmile povyroste a uvidí, že svět je nebezpečné a hrozivé místo. Nevinnost plně prožívaného života je naproti tomu moudrá a přijímá neustálé proměny zázračného života.

Zen říká, že když odhodíš všechny své vědomosti - patří mezi ně i tvé jméno, tvá identita, úplně všechno, co jsi dostala od svého okolí - když se zbavíš všeho, co ti dali druzí, nabyde tvůj život nové kvality, jíž je nevinnost.

Tak bude ukřižována tvá persona, tvá osobnost, a tvoje nevinnost dojde vzkříšení, staneš se znovu dítětem, znovuzrozeným.

5. Voda (emoce): Lpění na minulosti

Postava zachycená na této kartě k sobě tiskne krabici plnou vzpomínek a je jí zaujata natolik, že se otočila zády k blyštivé sklenici, plné požehnání, jež se nabízejí tady a teď. Její nostalgie z ní opravdu dělá hlupáka a žebračku k tomu, jak je vidět z jejích zašívaných a záplatovaných šatů. Samozřejmě nemusí být žebrákem - není však schopná se otevřít radosti, které se jí nabízejí v přítomnosti.

Je na čase postavit se čelem ke skutečnosti, že minulost už nikdo nevrátí a každá snaha o její opakování je jistý způsob, jak zůstat trčet ve starých stopách, které bys už dávno překročil, kdybys nebyl zaujat lpěním na tom, co už je dávno za tebou. Zhluboka se nadechni, odlož tu krabici a když to nepůjde bez toho, převaž jí červenou stuhou, a dej jí něžné a uctivé sbohem. Život tě míjí a tobě hrozí, že se z tebe předčasně stane vykopávka.

Minulost, přítomnost, budoucnost nejsou skutečným rozdělením času, jsou rozdělením naší mysli. To, co už není před naší myslí, se stává minulostí. To, co je před naší myslí, je přítomnost. A to, co bude před naší myslí je budoucnost.
Minulost je to, co už není před tebou.
Budoucnost je to, co ještě není před tebou.
A přítomnost je to, co je před tebou a vytrácí se z tvého dohledu. Brzo bude minulostí...

Když nebudeš lpět na minulosti... protože lpět na minulosti je absolutní blbost. Už tu není, takže pláčeš nad rozlitým mlékem. Co bylo, bylo! A neulpívej ani na přítomnosti, i ta běží a brzy bude minulostí. Neulpívej na budoucnosti - na nadějích, představách, plánech na zítřek - protože zítřek se stane dneškem, a pak i včerejškem. Všechno se stane včerejškem. Všechno se ti vymkne z rukou. Lpění přináší jen utrpení. Budeš se muset pustit.

XII. Nové vidění

Postava na této kartě se znovu rodí, vyrůstá ze svých zemských kořenů do křídel, které jí ponesou do nespoutaného. Geometrické tvary kolem jejího těla vyzařují mnohost dimenzí života, jež jí jsou současně k dispozici. Čtverec představuje fyzické, projevené, to co je známo. Kruh představuje neprojevené, ducha, čistý prostor. Trojúhelník symbolizuje podstatu univerza: projevené, neprojevené a člověka, který obsahuje obojí.

Naskytla se ti příležitost vidět život ve všech jeho dimenzích, od těch nejhlubších po nejvyšší. Existují dohromady, a když zkušeností pochopíme, že temné a obtížné je stejně důležité jako světlé a snadné, získáme zcela nový pohled na svět. Tím, že se necháme proniknout všemi barvami života, se staneme celistvějšími.

Jakmile se otevřeš základní pravdě, okamžitě tebou začne proudit. Nejsi už obyčejným člověkem - přesáhla jsi jej. Tvůj vhled se stal vhledem do celé existence. Teď už nejsi oddělená, našla jsi své kořeny. Většina lidí se pohybuje bez kořenů, neví, kde jejich srdce nabírá sílu, neví kdo v nich dýchá, neví nic o životní šťávě, která v nich koluje.

Není to tělo ani mysl - je to něco přesahující všechnu dualitu a nazývá se to bhagavat - bhagavat deseti směrů...

Když se tvá vnitřní bytost otevře, vnímá zpočátku jen dva směry - výšku a hloubku. Tepve pak, pomaličku s tím, jak se sžíváš se situací, se začneš rozhlížet kolem sebe, do dalších osmi směrů.

A když dosáhneš bodu, ve kterém se tvé nahoře a dole setkávají, můžeš se rozhlížet po svém obvodu univerza. Pak se tvé vědomí začne rozvíjet všemi deseti směry, ale cesta je vždy jen jedna.

4. Voda (emoce): Do nitra

Žena vyobrazená na této kartě má na tváři náznak úsměvu. Ve skutečnosti jen pozoruje šprýmy, které vytváří její mysl - nesoudí, nezkouší je zastavit, neztotožňuje se s nimi, jenom je pozoruje jako by tom byl provoz na silnici, nebo vlnky na hladině rybníka. A kousky tvé mysli jsou trochu zábavné, jak skáčou nahoru a dolů, otáčejí se sem a tam a snaží se přilákat tvou pozornost a svést tě ke hře.

Vypěstovat si schopnost udržet odstup od své mysli je jedním z největších požehnání. Ve skutečnosti v tom také spočívá celá meditace - ne odříkávání manter nebo opakování afirmací, ale jen pozorování, jako kdyby mysl patřila někomu jinému. Jsi teď připravena zaujmout odstup a pozorovat představení, aniž by ses do něj zaplétala. Oddej se jednoduše té svobodě jit DO NITRA kdykoli můžeš a tvá meditační schopnost v tobě bude růst a prohlubovat se.

Obrátit se do nitra není žádný obrat. Jít dovnitř neznamená vůbec žádný pohyb. Do nitra jednoduše znamená, že jsi se tak dlouho honila za svými touhami, znovu a znovu - a pokaždé jsi znovu jen došla ke zklamání. Do nitra znamená, že každá touha přináší utrpení, že touha nepřináší naplnění. Že nikdy ničeho nedosáhneš, protože uspokojení je nemožné. Uvidíš tuto pravdu - že hnána touhou nikam nedojdeš - a zastavíš se. Ne, že vyvineš úsilí, aby ses zastavila. Když vyvineš úsilí, už to znovu běží, jemnějším způsobem. Stále po něčem toužíš - teď možná po tom, abys po ničem netoužila.

Jestliže vyvineš jakékoliv úsilí dostat se dovnitř, míříš stále ven. Jakákoliv snaha tě může vést jedině ven. Každá cesta je vnější cestou, není vnitřních cest. Jak můžeš cestovat dovnitř? Už jsi tam, nemá smysl nikam jít. Až nikam nepůjdeš, cestování zmizí; když tvá mysl není zakalena touhou, jsi tam. Tomu se říká obrácení do nitra. Ale žádné obrácení to vůbec není, jednoduše se nejde ven.