XIX. Nevinnost

Ze starce na této kartě vyzařuje dětinská radost ze světa. Obklopuje ho přirozený půvab, jako kdyby se smířil sám se sebou i s tím, co mu život přinesl. Zdá se, že hravě komunikuje s kudlankou, která mu sedí na prstě, jako by to byli ti nejlepší přátelé. Kaskády růžových květů kolem něj symbolizují hluboké odpoutání, uvolnění a svěžest. Odpovídají na přítomnost starce, jsou odrazem jeho kvalit.

Nevinnost, jejímž průvodcem je hluboká životní zkušenost, je dětská, ale ne dětinská. Nevinnost dítěte je krásná, ale nevědomá. Jeho nevinnost nahradí nedůvěra a pochybnosti, jakmile povyroste a uvidí, že svět je nebezpečné a hrozivé místo. Nevinnost plně prožívaného života je naproti tomu moudrá a přijímá neustálé proměny zázračného života.

Zen říká, že když odhodíš všechny své vědomosti - patří mezi ně i tvé jméno, tvá identita, úplně všechno, co jsi dostala od svého okolí - když se zbavíš všeho, co ti dali druzí, nabyde tvůj život nové kvality, jíž je nevinnost.

Tak bude ukřižována tvá persona, tvá osobnost, a tvoje nevinnost dojde vzkříšení, staneš se znovu dítětem, znovuzrozeným.

5. Voda (emoce): Lpění na minulosti

Postava zachycená na této kartě k sobě tiskne krabici plnou vzpomínek a je jí zaujata natolik, že se otočila zády k blyštivé sklenici, plné požehnání, jež se nabízejí tady a teď. Její nostalgie z ní opravdu dělá hlupáka a žebračku k tomu, jak je vidět z jejích zašívaných a záplatovaných šatů. Samozřejmě nemusí být žebrákem - není však schopná se otevřít radosti, které se jí nabízejí v přítomnosti.

Je na čase postavit se čelem ke skutečnosti, že minulost už nikdo nevrátí a každá snaha o její opakování je jistý způsob, jak zůstat trčet ve starých stopách, které bys už dávno překročil, kdybys nebyl zaujat lpěním na tom, co už je dávno za tebou. Zhluboka se nadechni, odlož tu krabici a když to nepůjde bez toho, převaž jí červenou stuhou, a dej jí něžné a uctivé sbohem. Život tě míjí a tobě hrozí, že se z tebe předčasně stane vykopávka.

Minulost, přítomnost, budoucnost nejsou skutečným rozdělením času, jsou rozdělením naší mysli. To, co už není před naší myslí, se stává minulostí. To, co je před naší myslí, je přítomnost. A to, co bude před naší myslí je budoucnost.
Minulost je to, co už není před tebou.
Budoucnost je to, co ještě není před tebou.
A přítomnost je to, co je před tebou a vytrácí se z tvého dohledu. Brzo bude minulostí...

Když nebudeš lpět na minulosti... protože lpět na minulosti je absolutní blbost. Už tu není, takže pláčeš nad rozlitým mlékem. Co bylo, bylo! A neulpívej ani na přítomnosti, i ta běží a brzy bude minulostí. Neulpívej na budoucnosti - na nadějích, představách, plánech na zítřek - protože zítřek se stane dneškem, a pak i včerejškem. Všechno se stane včerejškem. Všechno se ti vymkne z rukou. Lpění přináší jen utrpení. Budeš se muset pustit.

8. Oheň (činy): Cesta

Nepatrné postavě pohybující se na této kartě překrásnou krajinou nezáleží na cíli. Ví, že cílem je cesta sama, že samo putování už je svatým místem a že důležitý je každý krok.

Ve výkladu tato karta ukazuje na období pohybu a změn. Může jít fyzické přemisťování z místa na místo nebo o vnitřní pohyb od jednoho způsobu bytí k druhému. V každém případě však tato karta slibuje, že cestování bude snadné a přinese s sebou pocit dobrodružství a růstu; není třeba příliš bojovat a plánovat. Cesta nám rozvněž může připomínat, abychom přijali a přivítali vše nové, jako když cestujeme do cizí země, na jejíž kulturu a společnost nejsme zvyklí. Tento postoj otevřenosti a přijetí přiláká do našeho života nové přátele i zkušenosti.
Život je neustále se měnící kontinuum. Nemá žádného konečného cíle, ke kterému by směřoval. Život je jen putování, život je cesta sama o sobě, ne dosažení nějakého bodu, nějakého cíle - jen tanec a pouť a radostný pohyb bez starosti o cíl. Co budeš dělat, když dojdeš k cíli? Na to se nikdo neptá, protože každý se snaží mít v životě nějaký cíl.

Ale ty následky... Jestliže v životě opravdu dosáhneš cíle, co potom? Budeš z toho celý nesvůj. Není už kam jít... Dosáhl jsi konečného cíle - a během cesty jsi všechno ztratil. Musel jsi všechno ztratit. Potom budeš stát v cíli nahý a rozhlížet se kolem sebe jako idiot: k čemu ti to všechno bylo? Tolik jsi spěchal, tolik obav jsi měl a tohle je výsledek.

VIII. Odvaha

Na obrázku je malá divoká květina, která se na své cestě za denním světlem setkala s výzvou v podobě skal a kamení. Obklopuje ji jasná aura zlatého světla, vyzařuje z ní její něžný majestát. Bez hanby se vyrovná nejjasnějšímu slunci.

Když se v životě dostaneme do nějaké obtížné situace, máme dvě možnosti: můžeme se naštvat a hledat něco nebo někoho koho by chom za své obtíže obvinili, nebo se můžeme výzvě postavit tváří v tvář a povyrůst. Květina z této karty nám ukazuje cestu: její nadšení životem ji vede ze tmy ke světlu. Bojovat s životními výzvami, snažit se jim vyhnout nebo je popírat nemá smysl. Jsou tady, a má-li se ze semínka stát kětina, musíme jimi projít. Měj dost odvahy k tomu, abys rostl do květu, jimž ve skutečnosti jsi.

Smínko nemůže vědět, co se bude dít, semínko nikdy nepoznalo květinu. A nemůža ani věřiz, že může vyrůst v krásnou květinu.

cesta je dlouhá, a je vždy bezpečnější se na ni nevydávat, protože nevíme kudy vede a nic není jisté. Nic nemůže být jisté. Na cestě čeká ticíc a jedna nástrah a rizika - a semínko je v bezpečí, schované uvnitř tvrdé slupky. Semínko to ale zkouší, snaží se; odhazuje tvrdou skořápku, která je jeho bezpečím, a začíná se pohybovat. V tom okamžiku též začíná boj: zápas s hlínou, kamením, skalami. Semínko bylo tvrdé, výhonek bude velmi, velmi jemný, a nebezpečí mnoho.

Semínku žádneé nebezpečí nehrozilo, mohlo přečkat tisíciletí, na výhonek však nebezpečí číhá mnoho. Ale výhonek raší do neznáma, ke slunci, zdroji světla, neví kam, ani proč. Semínko ponese těžký kříž, teď je však opojeno snem a jde kupředu.

Snad je i cesta pro člověka. Je obtížná a mnoho odvahy je třeba.