XIX. Nevinnost

Ze starce na této kartě vyzařuje dětinská radost ze světa. Obklopuje ho přirozený půvab, jako kdyby se smířil sám se sebou i s tím, co mu život přinesl. Zdá se, že hravě komunikuje s kudlankou, která mu sedí na prstě, jako by to byli ti nejlepší přátelé. Kaskády růžových květů kolem něj symbolizují hluboké odpoutání, uvolnění a svěžest. Odpovídají na přítomnost starce, jsou odrazem jeho kvalit.

Nevinnost, jejímž průvodcem je hluboká životní zkušenost, je dětská, ale ne dětinská. Nevinnost dítěte je krásná, ale nevědomá. Jeho nevinnost nahradí nedůvěra a pochybnosti, jakmile povyroste a uvidí, že svět je nebezpečné a hrozivé místo. Nevinnost plně prožívaného života je naproti tomu moudrá a přijímá neustálé proměny zázračného života.

Zen říká, že když odhodíš všechny své vědomosti - patří mezi ně i tvé jméno, tvá identita, úplně všechno, co jsi dostala od svého okolí - když se zbavíš všeho, co ti dali druzí, nabyde tvůj život nové kvality, jíž je nevinnost.

Tak bude ukřižována tvá persona, tvá osobnost, a tvoje nevinnost dojde vzkříšení, staneš se znovu dítětem, znovuzrozeným.

5. Voda (emoce): Lpění na minulosti

Postava zachycená na této kartě k sobě tiskne krabici plnou vzpomínek a je jí zaujata natolik, že se otočila zády k blyštivé sklenici, plné požehnání, jež se nabízejí tady a teď. Její nostalgie z ní opravdu dělá hlupáka a žebračku k tomu, jak je vidět z jejích zašívaných a záplatovaných šatů. Samozřejmě nemusí být žebrákem - není však schopná se otevřít radosti, které se jí nabízejí v přítomnosti.

Je na čase postavit se čelem ke skutečnosti, že minulost už nikdo nevrátí a každá snaha o její opakování je jistý způsob, jak zůstat trčet ve starých stopách, které bys už dávno překročil, kdybys nebyl zaujat lpěním na tom, co už je dávno za tebou. Zhluboka se nadechni, odlož tu krabici a když to nepůjde bez toho, převaž jí červenou stuhou, a dej jí něžné a uctivé sbohem. Život tě míjí a tobě hrozí, že se z tebe předčasně stane vykopávka.

Minulost, přítomnost, budoucnost nejsou skutečným rozdělením času, jsou rozdělením naší mysli. To, co už není před naší myslí, se stává minulostí. To, co je před naší myslí, je přítomnost. A to, co bude před naší myslí je budoucnost.
Minulost je to, co už není před tebou.
Budoucnost je to, co ještě není před tebou.
A přítomnost je to, co je před tebou a vytrácí se z tvého dohledu. Brzo bude minulostí...

Když nebudeš lpět na minulosti... protože lpět na minulosti je absolutní blbost. Už tu není, takže pláčeš nad rozlitým mlékem. Co bylo, bylo! A neulpívej ani na přítomnosti, i ta běží a brzy bude minulostí. Neulpívej na budoucnosti - na nadějích, představách, plánech na zítřek - protože zítřek se stane dneškem, a pak i včerejškem. Všechno se stane včerejškem. Všechno se ti vymkne z rukou. Lpění přináší jen utrpení. Budeš se muset pustit.

9. Oheň (činy): Vyčerpání

Na této kartě vydíme potrét člověka, který vyplýtval veškerou svou životní energii ve snaze o udržení chodu ohromné a směšné mašinérie vlastní důležitosti a produktivity. Byl tak zaměstnán dohlížením na to, aby všechno "drželo pohromadě", a "probíhalo hladce", že úplně zapomněl na skutečný odpočinek. Nepochybně si nemůže dovolit být hravý. A kdyby dal přednost výletu na pláž před povinnostmi, mohla by se celá konstrukce zhroutit.

Tato karta nám nicméně neříká jen to, abychom nebyli workoholiky. Ukazuje na způsoby, jak si do života zavádíme bezpečné, ale nepřirozené rutiny a tak se vyhýbáme všemu, chaotickému spontánnímu. Život není obchod, který bychom měli řídit, je to zázrak, který se žije. Je na čase roztrhat diář, vypadnout z továrny, vydat se na malý výlet do neznáma. S odpočatou myslí ti půjde všechno snáz.

Ten, kdo se v životě řídí svou svědomitostí, zatvrdne. Ten, kdo se v životě řídí svým vědomím, zůstane měkký. Proč? - protože člověk, který má nějaké představy o tom, jaký by měl život být, přirozeně musí ztvrdnout. Musí si s sebou neustále nosit svůj charakter. Jeho charakter je něco jako brnění: jeho ochrana, jeho bezpečí; do svého chrakteru investoval celý svůj život. Na každou situaci reaguje vždy svým charakterem, nikdy přímo. Když se ho zeptáš na nějakou otázku, je jeho odpověď už předem hotová. To je známkou tvrdého člověka - je nudný, hloupý a mechanický. Možná je to dobrý počítač, ale není člověk. Něco uděláš a on zareaguje svým zažitým způsobem. Jeho reakci lze předvídat, je to robot.

Opravdový člověk reaguje spontánně. Když mu položíš otázku, dostaneš odpověď, a ne reakci. Otevře tvé otázce své srdce, vystaví se tvé otázce, odpoví ti na ni.

6. Oheň (činy): Úspěch

Tato osobnost je očividně právě na vrcholu slávy, a celý svět oslavuje její úspěch. Díky své ochotě přijmout současné výzvy tvého života, těšíš se nyní (nebo mohla bys) z opojné jízdy na tygru úspěchu. Vítej ji, těš se z ní, rozděl se o svou radost s ostatními - a pamatuj, že všechna sláva má začátek a konec.

Když na to nezapomeneš, vychutnáš si každý okamžik právě prožívaného štěstí a budeš schopná přijmout budoucí události bez lítosti. Nepokoušej se udržet okamžiky hojnosti za každou cenu, uložit je do schránky, aby vydržely věčně. Největší moudrostí je udržet v mysli vědomí, že všechno pomíjí i přes všechny okamžiky slávy, ať už jsi na vrcholu nebo v údolí. Pak můžeš oslavovat a užívat si jízdy na tygru.

Podívej se na vlny oceánu. Velké vlny se ženou vpřed, z údolí povstávají nové vlny, aby je následovaly. V jednom okamžitou jsi vlnou, v dalším okamžiku jsi prohlubní připravenou následovat vlnu. Těš se z obého - neoddávej se pouze jednomu. Neříkej: Vždy bych byla ráda na vrcholu. To není možné.

Zkus přijmout ten prostý fakt - není to možné. Nikdy se to nestalo, a nikdo se to nestane. Je to proti přirozenosti všech věcí. Co tedy dělat? Těš ze z pobytu na vrcholku dokud trvá - a pak se těš z údolí, když přijde. Co je špatného na údolí? Co je špatného na pobytu dole? Je to relaxace. Vrchol je vzrušení, a nikdo nemůže existovat v trvalém vzrušení