XIX. Nevinnost

Ze starce na této kartě vyzařuje dětinská radost ze světa. Obklopuje ho přirozený půvab, jako kdyby se smířil sám se sebou i s tím, co mu život přinesl. Zdá se, že hravě komunikuje s kudlankou, která mu sedí na prstě, jako by to byli ti nejlepší přátelé. Kaskády růžových květů kolem něj symbolizují hluboké odpoutání, uvolnění a svěžest. Odpovídají na přítomnost starce, jsou odrazem jeho kvalit.

Nevinnost, jejímž průvodcem je hluboká životní zkušenost, je dětská, ale ne dětinská. Nevinnost dítěte je krásná, ale nevědomá. Jeho nevinnost nahradí nedůvěra a pochybnosti, jakmile povyroste a uvidí, že svět je nebezpečné a hrozivé místo. Nevinnost plně prožívaného života je naproti tomu moudrá a přijímá neustálé proměny zázračného života.

Zen říká, že když odhodíš všechny své vědomosti - patří mezi ně i tvé jméno, tvá identita, úplně všechno, co jsi dostala od svého okolí - když se zbavíš všeho, co ti dali druzí, nabyde tvůj život nové kvality, jíž je nevinnost.

Tak bude ukřižována tvá persona, tvá osobnost, a tvoje nevinnost dojde vzkříšení, staneš se znovu dítětem, znovuzrozeným.

4.Duhy (hmota-tělo): Lakomec

Tato žena si kolem sebe vystavěla pevnost, lpí na svém majetku, který považuje za svůj poklad. Ve skutečnosti už nashromáždila tolik ozdob - včetně peří a kožešin z živých zvířat, že z toho zošklivěla.

Tato karta nás vyzývá abychom se podívali, na čem lpíme. Co z našeho majetku je tak cenné, že jsme ho museli obestavět pevností. Nemusí to být zrovna bankovní účet nebo skříňka plná šperků - může to být i něco tak prostého, jako je čas věnovaný přátelům nebo riziko, spojené s vyznáním lásky někomu druhému. Jako uzamčená studna, v níž stojí zkažená voda proto, že nebyla používána, ztratí naše poklady lesk i význam, když se o ně budeme zdráhat podělit. Čehokoliv se právě držíš, pamatuj, že si to nemůžeš vzít s sebou. Uvolni sevření a pocítíš svobodu a rozmach, jež ti může přinést sdílení.

Ve chvíli, kdy se staneš lakomou, se uzavíráš základnímu fenoménu života: rozdávání, sdílení.

Ve chvíli, kdy začneš na věcech lpět, jsi minula cíl. Protože cílem nejsou věci, cílem jsi ty, cílem je tvoje nejniternější bytí - ne krásný dům, ale krásná ty; ne spousta peněz, ale ty bohatá; ne spousta věcí, ale otevřená bytost, otevřená milionu věcí.

Eso ohně (činy): Zdroj

Když mluvíme o "spojení se zemí", nebo "s vlastním středem", je vždycky řeč o tomto Zroji. Když začínáme nějaký tvořivý projekt, jsme naladěni na tento Zdroj.

Tato karta nám připomíná, že máme přístup k obrovskému rezervoáru energie. A že se na něj nenapojíme přemýšlením nebo plánováním, ale tím, že se spojíme se zemí a se svým středem a ztišíme se natolik, abychom byli v kontaktu se Zdrojem. Je přítomen v každém z nás, jako jako osobní individuální slunce, které nám dává život a energii. Je to čistá pulzující energie, dostupná a připravená dát nám cokoli, co potřebujeme k dosažení svých přání, která nás uvítá zase zpátky doma když si potřebujeme odpočinout. Takže ať už právě teď začínáš něco nového a potřebuješ inspiraci, nebo jsi zrovna něco dokončila a potřebuješ si vydechnout, jdi ke Zdroji. Jsi vždy očekávána a nemusíš udělat ani krok z domu, abys ho našla.

Zen po tobě chce, abys vyšla z hlavy směrem k základnímu zdroji... Neznamená to, že by si zen nebyl vědom možností využití energie v hlavě, ale když budeš všechnu energii využívat v hlavě, nikdy si neuvědomíš svou věčnost... Nikdy nezažiješ, jaké je to být zajedno s celkem. Když energie zůstává ve středu, pulzuje, když se nikam nepohybuje, ani do hlavy, ani do srdce, je v samotném zdroji, odkud ji čerpá jak srdce, tak i hlava - pulzuje v samotném zdroji - to je skutečný význam zazenu.

Zazen znamená sedět ve zdroji samotném a nikam se nehýbat, až se vynoří obrovská síla, transformace energie ve světlo a lásku, ve větší život, v soucit, v tvořivost. Může na sebe vzít mnoho podob. Ale nejdřív se musíš naučit, jak být u zdroje. Pak zdroj rozhodne, v čem spočívá tvůj potenciál. U zdroje se můžeš uvolnit, a on ti ukáže svůj vlastní potenciál.

Rytíř mraků (ovládnutí mysli): Bojování

Postava na této kartě je zcela zakrytá brněním. Je vidět jenom zuřivý ppohled a zbělané klouby na zaťatých pěstích. Když se na brnění podíváme zblízka, uvidíme nespočet tlačítek - jen vybuchnout, sotva se jich někdo dotkne. V pozadí vidíme stínové divadlo, které se odehrává v mysli muže - dvě postavy, bojující o zámek. Výbušná nálada nebo doutnající zuřivost často maskují hluboký pocit bolesti. Myslíme si, že když lidi zastrašíme, můžeme se vyhnout ještě horšímu zranění. Ve skutečnosti je to přesně naopak. Tím, že svá znamení skrýváme pod brněním, bráníme jejich zahojení.

Tím, že útočíme na druhé se bráníme přijímání tolik potřebné lásky a výživy. Jestliže na vás tento popis sedí, je na čase složit zbraně. Máte k dispozici tolik lásky, jenom ji nechat vstoupit. Začněte tím, že odpustíte sami sobě: stojíte ze to.

Chvíli je to tady a hded zase pryč. Chvíli jsme tady a hned zase nejsme. A kvůli té chvíli naděláme tolik povyku, tolik násilí, ambicí, boje , konfliktů, zloby, nenávisti. Jen kvůli té chvilce! V čekárně na nádraží - a tolik povyku: bojujeme, ubližujeme si, snažíme se vlastnit a ovládat a dominovat - manipulovat lidmi. A pak přijede vlak a ty navždy zmizíš.