Páže vody: Pochopení

Pták namalovaný na této kartě vyhlíží z něčeho, co vypadá jako klec. Nejsou tu žádné dveře, ale jednotlivé tyče momentálně mizí. Tyče jsou jen iluzí a malý ptáček je přitahován krásou a svobodou, a je povzbuzován ostatními. Roztahuje svoje křídla, přepravený poprvé vzlétnout. Počátek nového porozumění - klec je vždy otevřena a obloha je zde vždy pro naše pátrání - nás činí ze začátku poněkud nejistými. Je přirozené cítit se nejistě, ale důležité je aby nejistota nepřekryla příležitost nové zkušenosti - zkušenosti bezstarostnosti a dobrodružství, vždy existující souběžně s nejistotou. Pohybuj se s lehkostí a jemností. Prociť si vnitřní chvění. Roztáhni svá křídla a buď svobodný.

Jsi mimo vězení, mimo klec, můžeš otevřít svá křídla a celá obloha je tvá. Všechny hvězdy, měsíc a slunce ti náleží. Můžeš kdykoli zmizet v modré věčnosti nad námi ...

Odlož lpění na tomto vězení, vyjdi z klece a celá obloha je tvá. Otevři svá křídla a křižuj nebe tak jako orel. Na tvé vnitřní obloze, ve tvém vnitřním světě je svoboda nejvyšší hodnotou - všechno ostatní je podružné, existuje jen blaženost a extáze. Jsou zde tisíce květin, není možné je spočítat. Všechny se stávají skutečnými díky tvé svobodě. Kapitola 6

VIII. Odvaha

Na obrázku je malá divoká květina, která se na své cestě za denním světlem setkala s výzvou v podobě skal a kamení. Obklopuje ji jasná aura zlatého světla, vyzařuje z ní její něžný majestát. Bez hanby se vyrovná nejjasnějšímu slunci.

Když se v životě dostaneme do nějaké obtížné situace, máme dvě možnosti: můžeme se naštvat a hledat něco nebo někoho koho by chom za své obtíže obvinili, nebo se můžeme výzvě postavit tváří v tvář a povyrůst. Květina z této karty nám ukazuje cestu: její nadšení životem ji vede ze tmy ke světlu. Bojovat s životními výzvami, snažit se jim vyhnout nebo je popírat nemá smysl. Jsou tady, a má-li se ze semínka stát kětina, musíme jimi projít. Měj dost odvahy k tomu, abys rostl do květu, jimž ve skutečnosti jsi.

Smínko nemůže vědět, co se bude dít, semínko nikdy nepoznalo květinu. A nemůža ani věřiz, že může vyrůst v krásnou květinu.

cesta je dlouhá, a je vždy bezpečnější se na ni nevydávat, protože nevíme kudy vede a nic není jisté. Nic nemůže být jisté. Na cestě čeká ticíc a jedna nástrah a rizika - a semínko je v bezpečí, schované uvnitř tvrdé slupky. Semínko to ale zkouší, snaží se; odhazuje tvrdou skořápku, která je jeho bezpečím, a začíná se pohybovat. V tom okamžiku též začíná boj: zápas s hlínou, kamením, skalami. Semínko bylo tvrdé, výhonek bude velmi, velmi jemný, a nebezpečí mnoho.

Semínku žádneé nebezpečí nehrozilo, mohlo přečkat tisíciletí, na výhonek však nebezpečí číhá mnoho. Ale výhonek raší do neznáma, ke slunci, zdroji světla, neví kam, ani proč. Semínko ponese těžký kříž, teď je však opojeno snem a jde kupředu.

Snad je i cesta pro člověka. Je obtížná a mnoho odvahy je třeba.

6. Oheň (činy): Úspěch

Tato osobnost je očividně právě na vrcholu slávy, a celý svět oslavuje její úspěch. Díky své ochotě přijmout současné výzvy tvého života, těšíš se nyní (nebo mohla bys) z opojné jízdy na tygru úspěchu. Vítej ji, těš se z ní, rozděl se o svou radost s ostatními - a pamatuj, že všechna sláva má začátek a konec.

Když na to nezapomeneš, vychutnáš si každý okamžik právě prožívaného štěstí a budeš schopná přijmout budoucí události bez lítosti. Nepokoušej se udržet okamžiky hojnosti za každou cenu, uložit je do schránky, aby vydržely věčně. Největší moudrostí je udržet v mysli vědomí, že všechno pomíjí i přes všechny okamžiky slávy, ať už jsi na vrcholu nebo v údolí. Pak můžeš oslavovat a užívat si jízdy na tygru.

Podívej se na vlny oceánu. Velké vlny se ženou vpřed, z údolí povstávají nové vlny, aby je následovaly. V jednom okamžitou jsi vlnou, v dalším okamžiku jsi prohlubní připravenou následovat vlnu. Těš se z obého - neoddávej se pouze jednomu. Neříkej: Vždy bych byla ráda na vrcholu. To není možné.

Zkus přijmout ten prostý fakt - není to možné. Nikdy se to nestalo, a nikdo se to nestane. Je to proti přirozenosti všech věcí. Co tedy dělat? Těš ze z pobytu na vrcholku dokud trvá - a pak se těš z údolí, když přijde. Co je špatného na údolí? Co je špatného na pobytu dole? Je to relaxace. Vrchol je vzrušení, a nikdo nemůže existovat v trvalém vzrušení

I. Existence

Na lotosovém květu dokonalosti sedí nahá postava a sleduje svým zrakem krásu noční oblohy. Ví, že "domov" není fyzické místo ve vnějším světě, ale vnitřní stav uvolnění a přijetí. Hvězdy, skály, stromy, květiny a ptáci jsou v tomto tanci života všichni našimi bratry a sestrami. My, lidé na to často zapomínáme a s vírou, že vše, co potřebujeme, si musíme vybojovat, sledujeme jen své osobní zájmy. Pocit oddělenosti je však jen další iluzí, kterou zplodily naše omezené předsudky.

Nastal vhodný okamžik, aby sis uvědomila zda sama sobě umožňuješ přijímat výjimečný dar pocitu "domova" všude, kde zrovna jsi. Jestliže to dokážeš, určitě si tento pocit pořádně vychutnej, aby se v tobě mohl prohloubit a zůstat ti nablízku. Jestliže máš naopak dojem, že se tě svět snaží převálcovat, je čas se zastavit. Jdi dnes večer ven a dívej se na hvězdy.

Nejsi tady náhodou. Existence Tě potřebuje. Bez tebe tu bude něco chybět a nikdo jiný to nenahradí. Zde pramení tvá důstojnost - budeš chybět celé existenci! Hvězdy a slunce a měsíc a stromy a ptáci a země - všechno v celém universu bude cítit to malé prázdné místo, které nikdo, kromě tebe nemůže zaplnit. To, že jsi spojena s existencí, že o tebe existence má zájem, ti přinese nesmírnou radost. Jakmile se staneš čistá a jasná, spatříš tu nesmírnou lásku, která se na tebe snáší ze všech dimenzí.