Páže vody: Pochopení

Pták namalovaný na této kartě vyhlíží z něčeho, co vypadá jako klec. Nejsou tu žádné dveře, ale jednotlivé tyče momentálně mizí. Tyče jsou jen iluzí a malý ptáček je přitahován krásou a svobodou, a je povzbuzován ostatními. Roztahuje svoje křídla, přepravený poprvé vzlétnout. Počátek nového porozumění - klec je vždy otevřena a obloha je zde vždy pro naše pátrání - nás činí ze začátku poněkud nejistými. Je přirozené cítit se nejistě, ale důležité je aby nejistota nepřekryla příležitost nové zkušenosti - zkušenosti bezstarostnosti a dobrodružství, vždy existující souběžně s nejistotou. Pohybuj se s lehkostí a jemností. Prociť si vnitřní chvění. Roztáhni svá křídla a buď svobodný.

Jsi mimo vězení, mimo klec, můžeš otevřít svá křídla a celá obloha je tvá. Všechny hvězdy, měsíc a slunce ti náleží. Můžeš kdykoli zmizet v modré věčnosti nad námi ...

Odlož lpění na tomto vězení, vyjdi z klece a celá obloha je tvá. Otevři svá křídla a křižuj nebe tak jako orel. Na tvé vnitřní obloze, ve tvém vnitřním světě je svoboda nejvyšší hodnotou - všechno ostatní je podružné, existuje jen blaženost a extáze. Jsou zde tisíce květin, není možné je spočítat. Všechny se stávají skutečnými díky tvé svobodě. Kapitola 6

6. Voda (emoce): Sen

Jednoho kouzelného večera potkáš druhou polovinu své duše, toho dokonalého člověka, který uspokojí všechny tvé potřeby a splní všechna tvá přání. Správně? Špatně! Tahle fantazie, kterou básníci a skladatelé omílají pořád dokola, má své kořeny v naší vzpomínce na dělohu, kde jsme byli v bezpečí a "zajedno" s naší matkou; není divu, že se celý život toužíme po tom tam vrátit. Ale, tak trochu hrubě řečeno, je to dětinský sen. A je udivující, jak tvrdošíjně na něm lpíme, tváří v tvář realitě.

Nikdo, ať už tvůj nynější partner nebo ten vysněný z budoucnosti, nemá povinnost přinést ti tvé štěstí na podnose - ani nemůže, i kdyby chtěl. Skutečná láska nepramení ze snahy vyřešit naše potřeby závislostí na druhém člověku, ale z našeho vlastního vnitřního bohatství a vyspělosti. Potom máme tolik lásky na rozdávání, že k sobě přirozeně přitahujeme milence.

Bylo to už řečeno mnohokrát, ve všech dobách. Všichni nábožní lidé to říkali: "Sami přicházíme na tento svět, sami odcházíme." Veškerá společnost je iluze. Samotná myšlenka naší společnosti vychází z toho, že jsme sami a samota nás bolí. Chceme svou samotu utopit ve vztazích... Proto tolik vyžadujeme lásku. Jen se na to zkuste podívat. Normálně si myslíte, že jste se zamilovali do nějakého člověka, protože je krásný. To není pravda.

Opak je pravdou: zamilovali jste se, protože nemůžete být sami. Bylo to nevyhnutelné. Chtěla jsi nějak utéci sama před sebou. A jsou tu lidé, kteří se nezamilují do člověka, zamilují se do peněz. Jdou za penězi, jdou za mocí, stávají se z nich politici. Tím se také vyhýbají své samotě. Když se podíváš na člověka, když se podíváš na sebe, budeš překvapena - všechny tvé aktivity mají jediného společného jmenovatele. Bojíš se své samoty. Všechno ostatní jsou jen výmluvy. Skutečná příčina je, že se cítíš velmi osamělá.

8. Voda (emoce):

Na obrázku lotosových listů za časného jitra si můžeme podle kruhů na hladině všimnout, že jedna krůpěj právě ukápla dolů do vody. Je to vzácný okamžik, okamžik plný naléhavosti. Když se kapka poddá gravitaci a sklouzne z listu dolů, ztrácí svou předchozí identitu a splývá s nekonečnou vodní hladinou. Můžeme si představit, že dříve než spadla, musela se pěkně třást, na hranici mezi známým a nepoznatelným.

Vytažení této karty znamená, že něco je u konce, něco je dokončováno. Ať už je to cokoli - práce, vztah, domov, který jsi miloval, cokoli, co ti pomáhalo definovat sebe sama - je na čase se od toho odpoutat, přijmout smutek s tím spojený, ale nepokoušet se nic zadržovat. Čeká na tebe něco většího, na objevení čekají nové dimenze. Překročil jsi dod, od kterého už není návratu, a gravitace dělá svoje. Pusť se - představuje to osvobození.

V existenci nikdo není nadřazený a nikdo podřazený. Stéblo trávy a ta největší hvězda jsou si absolutně rovny...

Ale člověk chce stát výš než ostatní, chce dobýt přírodu, proto musí neustále bojovat. Z tohoto boje se odvíjí celá složitost. Nevinný člověk je ten, kdo se vzdal boje; už ho víc nezajímá, jestli je výš, nemá zájem se předvádět a dokazovat, že je něco extra; člověk, který je jako růžový květ nebo kapka rosy na lotosovém listu; kdo se stal součástí nekonečna; kdo roztál, splynul a sjednotil se s oceánem a je pouhou jeho vlnou; kdo nemá ani potuchy o "Já". Nevinnost je zmizení "Já".

8. Mraky (mysl): Vina

Vina je jednou z nejdestruktivnějších emocí, které se nás mohou zmocnit. Když někomu ublížíme nebo půjdeme proti své vlastní pravdě, budeme se samozřejmě cítit zle. Ale nechat se přemoci vinou je jako pozvat si na návštěvu migrénu. Skončíme natolik obklopeni sužujícími mraky pochybností o sobě a pocitů bezcennosti, že už neuvidíme žádnou krásu a radost, kterou se nám život snaží nabídnout.

Všichni toužíme po tom být lepší - víc milující, víc bdělí, víc pravdiví sami k sobě. Ale budeme-li se trestat za každý nezdar pocitem viny, skončíme zajati v kruhu zoufalství a beznaděje, jež nás zbaví jakékoli jasnosti ohledně sebe a situací, s nimiž se setkáme. Tak, jak jsi, jsi absolutně v pořádku a stejně tak je absolutně přirozené když občas sejdeš z cesty. Vezmi si z toho ponaučení a jdi dál, využij tuto lekci k tomu, abys neudělala stejnou chybu znovu.

Tento okamžik... tady a teď... je zapomenuto, jakmile začneš přemýšlet o svém výkonu. Když se probudí mysl, toužící po úspěchu, ztrácíš kontakt s rájem, ve kterém jsi. Je to jeden z nejvíce osvobozujících přístupů: osvobodí tě hned teď! Zapomeň vše o hříchu, zapomeň vše o svatosti; obojí je hloupost; obojí zničilo všechny radosti lidstva. Hříšník se cítí být vinen, takže je jeho radost ztracena. Jak se můžeš radovat ze života, když máš neustále pocity viny? Když se pořád chodíš do kostela zpovídat, že jsi tohle a tamto udělala špatně a zase špatně... zdá se, že se celý tvůj život skládá jen z hříchů.

Jak pak můžeš mít radost ze života? Není přece možné mít ze života potěšení. Staneš se těžkou, zatíženou. Za krkem máš jako kámen uvázanou vinu, drtí tě, nenechá tě tančit. Může snad vina tancovat, zpívat? Může snad vina milovat? Může vůbec vina žít? Ta, která si myslí, že něco dělá špatně je vinna, zatížena, mrtvá aniž zemřela, vkročila již do svého hrobu.