Páže vody: Pochopení

Pták namalovaný na této kartě vyhlíží z něčeho, co vypadá jako klec. Nejsou tu žádné dveře, ale jednotlivé tyče momentálně mizí. Tyče jsou jen iluzí a malý ptáček je přitahován krásou a svobodou, a je povzbuzován ostatními. Roztahuje svoje křídla, přepravený poprvé vzlétnout. Počátek nového porozumění - klec je vždy otevřena a obloha je zde vždy pro naše pátrání - nás činí ze začátku poněkud nejistými. Je přirozené cítit se nejistě, ale důležité je aby nejistota nepřekryla příležitost nové zkušenosti - zkušenosti bezstarostnosti a dobrodružství, vždy existující souběžně s nejistotou. Pohybuj se s lehkostí a jemností. Prociť si vnitřní chvění. Roztáhni svá křídla a buď svobodný.

Jsi mimo vězení, mimo klec, můžeš otevřít svá křídla a celá obloha je tvá. Všechny hvězdy, měsíc a slunce ti náleží. Můžeš kdykoli zmizet v modré věčnosti nad námi ...

Odlož lpění na tomto vězení, vyjdi z klece a celá obloha je tvá. Otevři svá křídla a křižuj nebe tak jako orel. Na tvé vnitřní obloze, ve tvém vnitřním světě je svoboda nejvyšší hodnotou - všechno ostatní je podružné, existuje jen blaženost a extáze. Jsou zde tisíce květin, není možné je spočítat. Všechny se stávají skutečnými díky tvé svobodě. Kapitola 6

6. Mraky (mysl): Břemeno

Když neseme ten náklad všeho, co bychom měli nebo neměli dělat, který nám naložili druzí, budeme za chvíli jako tato otrhaná postava, jež se všemi silami snaží vydrápat nahoru. "Rychleji, zaber, ať už jsi nahoře!", pokřikuje na něj pomatený tyran s panovačným kohoutem na hlavě, kterého nese na ramenou.

Jestli ti v těchto dnech život připadá jako jeden velký zápas od kolébky do hrobu, pak možná přišla vhodná doba pokrčit rameny a zkusit, jaké je chodit bez těch dvou na zádech. Máš své vlastní hory k dobývání, své vlastní sny ke splnění, ale nikdy nebudeš mít dost energie k jejich dosažení, dokud se neuvolníš ode všech očekávání, kterými tě zahrnuli druzí a ty je teď považuješ za své. Je možné, že existují jen v tvé mysli, ale to neznamená, že tě nemohou strhnout k zemi. Je na čase si odlehčit a poslat je jejich vlastní cestou.

Opravdový život člověka je cesta, na níž se zbavuje lží, jež mu vnutili druzí. Vysvlečený, nahý, přirozený, je člověk tím, čím je. Je to záležitost bytí, ne stávání se. Lež se nemůže stát pravdou, osobnost se nemůže stát tvou duší. Neexistuje žádný způsob, jak z nepodstatného udělat podstatné. Nepodstatné zůstane nepodstatným, podstatné zůstane podstatným, nelze je zaměňovat. A úsilí dosáhnout pravdy není nic jiného, než vytváření ještě většího zmatku. Pravdy nemůže být dosaženo. Nelze jí dosáhnout, ona už tady je. Stačí, když se zbavíme lží. Veškeré úsilí a účely a ideály a cíle a ideologie, náboženství a nápravné a zlepšovací systémy jsou lži. Dej si na ně pozor. Uvědom si skutečnost, že to, jak jsi, je lež. Zmanipulovaný, zkultivovaný ostatními. Usilování o pravdu jen rozptyluje a něco odsouvá. Je to způsob, jak se lži skrývají.

Podívej se na tu lež, pozorně se podívej na lživost své osobnosti. Protože uvidět lež znamená ji zastavit. Přestat lhát znamená přestat hledat jakoukoli pravdu - není proč. V okamžiku, kdy lež zmizí, je tu pravda v celé své kráse a zářivosti. Lži zmizí, jakmile je uvidíme, a to, co zbyde, je pravda.

IX. Samota

Když v našem životě není nikdo "důležitý", můžeme být buď osamělí, anebo si užívat svobody, kterou samota přináší. Když u druhých nenalézáme žádnou podporu pro naše hluboce cítěné pravdy, můžeme se buď cítit izolovaně a zahořkle, nebo se radovat ze skutečnosti, že je naše vize tak silná, že přežije i mocnou lidskou potřebu souhlasu rodiny, přátel nebo kolegů. Jestliže před takovou situací stojíš, dobře si uvědom, jak jsi se rozhodla pohlížet na svou "samotu", a za své rozhodnutí přijmi zodpovědnost.

Pokorná postava na této kartě září světllo, které vychází zevnitř. Jedním z nejvýznamějších příspěvků Gautamy Buddhy duchovnímu životu lidstva bylo to, že svým žákům nepřestával opakovat: "Buďte světlem sami sobě." Konečně, každý z nás v sobě musí rozvinout schopnost projít temnotou bez společníků, map a průvodců.

Když jsi sám, tak nejsi sám, jsi jednoduše osamšlý - a mezi osamělostí a samotou je obrovský rozdíl. Když jsi osamělý, pak myslíš na druhé, chybí ti. Osamělost je negativní stav. Máš pocit, že by to bylo lepší, kdyby tu někdo byl s tebou - tvůj kamarád, manžel, matka, tvůj milý, tvoje manželka. Bylo by lepší, kdyby tu někdo byl, jenomže není.

Osamělost je absence druhých. Samota je přítomnost sebe samého. Samota je velmi pozitivní. Je to přítomnost, přetékající přítomnost. Jsi tak naplněna přítomností, že jí můžeš naplnit celý svět a nikoho jiného nepotřebuješ.

3. Hmota (tělo): Vedení

Andělská postava s duhově zbarvenými křídly na této kartě představuje vnitřního vůdce, kterého má každý z nás v sobě. Stejně tak, jako druhá postava v pozadí se i my se můžeme někdy zdráhat uposlechnout jeho hlasu, když k nám přijde, protože jsme zvyklí reagovat spíš na podněty z vnějšku než zevnitř.

Pravda tvé nejniternější bytosti se ti nyní snaží ukázat, kam bys měl jít, a když se před tebou objeví tato karta, znamená to, že můžeš plně důvěřovat vnitřnímu vedení, jehož se ti dostává. Hovoří k nám šeptem, takže někdy můžeme být na pochybách zda jsme tomu porozuměli správně. Ale indikace jsou jasné: když budeš následovat své vnitřní vedení, budeš se - vycházeje ze samého středu své bytosti - cítit celistvější a sjednocenější. Když se necháš vést dovede, dovede tě tento paprsek přesně tam, kam potřebuješ.

Hledáš někoho, kdo by tě vedl, protože nevíš, že tvůj vnitřní vůdce je ukryt v tvém nitru. Musíš svého vnitřního vůdce najít, to je to, čemu se říká svědek. To, čemu říkám dharma, to, čemu říkám tvůj vnitřní buddha. Tohoto buddhu musíš probudit a tvůj život bude vyzařovat dobro a božskost víc, než sis dokázala představit.

Je to téměř jako světlo. Ve tvém pokoji je tma, stačí do něj přinést světlo. Jedna malá svíčka a tma zmizí. A jakmile máš svíčku, víš, kde jsou dveře. Je zbytečné o nich přemýšlet: "Kde jsou dveře?" O tom přemýšlejí jen slepci. Ti, co mají oči a světlo nepřemýšlejí. Napadla tě někdy otázka: "Kde jso ty dveře?" Ne, přece se jednoduše zvedneš a jdeš ven. Na to, kde jsou dveře ani nepomyslíš. Nezačneš tápat po dveřích a tlouct hlavou o zeď. Prostě je vidíš a není v tom ani zlomek myšlení. Jednoduše vyjdeš ven.