Páže vody: Pochopení

Pták namalovaný na této kartě vyhlíží z něčeho, co vypadá jako klec. Nejsou tu žádné dveře, ale jednotlivé tyče momentálně mizí. Tyče jsou jen iluzí a malý ptáček je přitahován krásou a svobodou, a je povzbuzován ostatními. Roztahuje svoje křídla, přepravený poprvé vzlétnout. Počátek nového porozumění - klec je vždy otevřena a obloha je zde vždy pro naše pátrání - nás činí ze začátku poněkud nejistými. Je přirozené cítit se nejistě, ale důležité je aby nejistota nepřekryla příležitost nové zkušenosti - zkušenosti bezstarostnosti a dobrodružství, vždy existující souběžně s nejistotou. Pohybuj se s lehkostí a jemností. Prociť si vnitřní chvění. Roztáhni svá křídla a buď svobodný.

Jsi mimo vězení, mimo klec, můžeš otevřít svá křídla a celá obloha je tvá. Všechny hvězdy, měsíc a slunce ti náleží. Můžeš kdykoli zmizet v modré věčnosti nad námi ...

Odlož lpění na tomto vězení, vyjdi z klece a celá obloha je tvá. Otevři svá křídla a křižuj nebe tak jako orel. Na tvé vnitřní obloze, ve tvém vnitřním světě je svoboda nejvyšší hodnotou - všechno ostatní je podružné, existuje jen blaženost a extáze. Jsou zde tisíce květin, není možné je spočítat. Všechny se stávají skutečnými díky tvé svobodě. Kapitola 6

6. Mraky (mysl): Břemeno

Když neseme ten náklad všeho, co bychom měli nebo neměli dělat, který nám naložili druzí, budeme za chvíli jako tato otrhaná postava, jež se všemi silami snaží vydrápat nahoru. "Rychleji, zaber, ať už jsi nahoře!", pokřikuje na něj pomatený tyran s panovačným kohoutem na hlavě, kterého nese na ramenou.

Jestli ti v těchto dnech život připadá jako jeden velký zápas od kolébky do hrobu, pak možná přišla vhodná doba pokrčit rameny a zkusit, jaké je chodit bez těch dvou na zádech. Máš své vlastní hory k dobývání, své vlastní sny ke splnění, ale nikdy nebudeš mít dost energie k jejich dosažení, dokud se neuvolníš ode všech očekávání, kterými tě zahrnuli druzí a ty je teď považuješ za své. Je možné, že existují jen v tvé mysli, ale to neznamená, že tě nemohou strhnout k zemi. Je na čase si odlehčit a poslat je jejich vlastní cestou.

Opravdový život člověka je cesta, na níž se zbavuje lží, jež mu vnutili druzí. Vysvlečený, nahý, přirozený, je člověk tím, čím je. Je to záležitost bytí, ne stávání se. Lež se nemůže stát pravdou, osobnost se nemůže stát tvou duší. Neexistuje žádný způsob, jak z nepodstatného udělat podstatné. Nepodstatné zůstane nepodstatným, podstatné zůstane podstatným, nelze je zaměňovat. A úsilí dosáhnout pravdy není nic jiného, než vytváření ještě většího zmatku. Pravdy nemůže být dosaženo. Nelze jí dosáhnout, ona už tady je. Stačí, když se zbavíme lží. Veškeré úsilí a účely a ideály a cíle a ideologie, náboženství a nápravné a zlepšovací systémy jsou lži. Dej si na ně pozor. Uvědom si skutečnost, že to, jak jsi, je lež. Zmanipulovaný, zkultivovaný ostatními. Usilování o pravdu jen rozptyluje a něco odsouvá. Je to způsob, jak se lži skrývají.

Podívej se na tu lež, pozorně se podívej na lživost své osobnosti. Protože uvidět lež znamená ji zastavit. Přestat lhát znamená přestat hledat jakoukoli pravdu - není proč. V okamžiku, kdy lež zmizí, je tu pravda v celé své kráse a zářivosti. Lži zmizí, jakmile je uvidíme, a to, co zbyde, je pravda.

2. Mraky (mysl): Schizofrenie

Postava na této kartě přináší nový nečekaný význam starého přirovnání "cítit se jako mezi dvěma mýnskými kameny". My se však ocitáme přesně v téže situaci, když se zasekneme ve své nerozhodné a dualistické mysli. Mám se pustit rukama a padat hlavou dolů, nebo uvolnit nohy a padat po nohách? Mám jít sem nebo tam? Mám říct ano nebo ne? Ať už se rozhodneme jakkoli, vždy začneme přemýšlet jestli jsme se neměli rozhodnout jinak.

Jediným východiskem z tohoto dilematu je, bohužel, pustit se na obou koncích najednou. Z této situace se se nedostaneš tím, že ji vyřešíš psaním seznamů pro a proti nebo přivoláním své mysli na pomoc. Raději následuj své srdce, jestli ho najdeš. A když ho nemůžeš najít, prostě skoč - tvé srdce začne tlouci tak rycle, že nebude pochyb, kde ho máš.

Člověk je rozdělený. Schozofrenie je normální stav člověka - alespoň nyní. V primitivní společnosti tomu možná bylo jinak, ale stovky let výchovy, civilizace, kultury a náboženství udělaly z člověka dav - rozpolcený, rozdělený, neslučitelný... Ale protože tato rozpolcenost je proti jeho přirozenosti, jednota stále přežívá ukryta kdesi hluboko. Protože lidská duše je jenom jedna, může celá výchova narušit jen okraj člověka. Střed zůstává nedotčen - tak člověk pokračuje v životě. Jenomže jeho život se stal peklem.

Veškerým úsilím zenu je zvavit člověka této schizofrenie, zbavit ho rozdvojené osobnosti, rozpolcené mysli, stát se nerozděleným, sjednoceným, soustředěným, vykrystalizovaným. Tak, jak teď jsi, nemůžeš říct, že jsi. Nemáš žádné bytí. Jsi jako tržiště - spousta hlasů. Když chceš říct "ano", je u toho hned "ne". Nemůžeš ani plně zašeptat "ano"... Takto není možné být šťastný; zoufalství je přirozený následek rozdvojené osobnosti.

Rytíř ohně (ovládnutí činů): Intenzita

Postava na této kartě ve tvaru šípu se pohybuje s jasným cílem člověka, který přesně ví, co má dělat. Pohybuje se tak rychle, že se téměř stala čistou energií. Jeho intenzita se však liší od šílené energie, sníž lidé ženou svá auta na plný plyn z místa na místo. Taková intenzita patří do horizontálního světa času a prostoru. Intenzita, představovaná Rytířem Ohně patří do vertikálního světa přítomnosti - světa založeného na poznání, že právě teď je jediný okamžik, a právě tady je jediný prostor.

Když jednáš s intenzitou Rytíře Ohně, s největší provděpodobností zčeříš hladinu vod, které tě obklopují. Někoho tvá přítomnost osvěží a pozvedne, jiné však otráví nebo dokonce ohrozí. Na názorech druhých však mnoho nezáleží, protože teď už tě nic nezastaví.

Zen říká: považuj všechna velká slova a učení za své nejhorší nepřátele. Vyhýbej se jim, protože musíš najít svůj vlastní pramen. Nesmíš být následovníkem, imitátorem. Musíš být originálním jedincem; musíš najít své nejvnitřnější jádro, bez návodu, bez pomoci svatých knih. Je temná noc, ale svým intenzivním ohněm zvídavosti musíš dojít k úsvitu.

Každý, kdo zahořel touto intenzívní zvídavostí, našel úsvit. Ostatní jenom věří. Ti, kdo věří, nejsou nábožní, svou vírou se jen vyhýbají velkému náboženskému dobrodružství.