Král duhy: Hojnost

Tato Dionýzovská postava je dokonalým obrazem celého člověka "Zorby Buddhy" - muže, který současně dokáže pít víno, tančit na pláži, zpívat v dešti a vychutnávat hloubku moudrosti a pochopení, jež mudrcům náleží. V jedné ruce drží lotos, ukazující, že ctí ženský půvab, který obsáhl i sám v sobě. Jeho odhalená hruď (otevřené srdce) a uvolněné břicho znamenají, že zvládá i svou mužskou část a je zcela spokojený sám se sebou. Král duhy je spojením čtyř elementů - země, ohně, vody a nebe - a sám sedí na knize životní moudrosti.

Jestliže jsi žena, podporuje Král duhy tvé mužské energie, spojení s tvou druhou polovinou tvé duše uvnitř. Pro muže tato karta znamená období prolamování všech mužských stereotypů, jež dá zazářit plnosti celého člověka.

Lidé na východě odsoudili tělo, zatratili hmotu, nazvali jí "iluzorní" májá - májá, která ve skutečnosti neexistuje, jenom se tak jeví a je ze stejného materiálu jako naše sny. Popřeli svět, proto je východ tak chudý, nemocný a hladovějící. Jedna polovina lidstva přijímala vnitřní svět a popírala vnější svět. Druhá polovina lidstva přijímala materiální svět a popírala vnitřní svět. Obě jsou však polovičaté a žádný poloviční člověk nemůže být spokojený.

Musíš být celistvý: bohatý na těle, bohatý ve vědě, bohatý v meditaci, bohatý ve vědomí. Jenom celistvý člověk je podle mě svatý člověk. Chci, aby se Zorba a Buddha sešli spolu. Zorba sám je prázdný. Jeho tanec neznačí věčnost, je to chvilková zábava. Brzy se ho nabaží. Dokud nečerpáš z nevyčerpatelných zdrojů samého kosmu... dokud nejsi existenciální, nemůžeš být celistvý. To je můj poslední příspěvek lidstvu: celistvý člověk.

XV. Podmiňování

Tato karta připomíná starý zenový příběh o lvu, který vyrostl mezi ovcemi a dokud ho jeden starý lev nepopadl a nepřitáhl k rybníku, kde mu ukázal na hladině jeho vlastní obraz, myslel si, že on sám je také ovcí. Mnoho z nás je jako lev z tohoto příběhu - představa, kterou o sobě máme, nepochází z naší bezprostřední zkušenosti, ale z názoru druhých. "Osobnost" vnucená z vnějšku nahrazuje individualitu, která mohla vyrůst zevnitř. Stáváme se jen další ovcí ze stáda, která se nedokáže svobodně pohybovat, ani si uvědomit svou pravdivou identitu.

Je na čase, aby ses na hladině rybníka podíval na svůj obraz, a osvobodil od všech domněnek, jimiž druzí podnítili tvé myšlení. Tancuj, běhej, poskakuj, křič co tě napadne: cokoli, co probudí spícího lva uvnitř.

Dokud se nerozloučíš se svou osobností, nenajdeš svou individualitu. Individualita je dána existencí, osobnost vnucena společností. Osobnost je sociální pohodlnost. Společnost nemůže tolerovat individualitu, protože individualita za ní nepůjde jako ovce. Individualita má kvalitu lva a lev kráčí sám.

Ovce jsou vždy ve stádě, doufají, že to bude ve stádě pohodlnější. Stádo jim dává pocit ochrany, bezpečí. Když někdo zaútočí, ve stádě se spíš zachráníš. Ale sám? Jenom lvi chodí sami.

Každý z vás se narodil jako lev. Společnost vás však neustále podmiňuje, programuje vaši mysl jako mysl ovce. Společnost vám dává osobnost: velmi pohodlnou, hodnou a velmi poslušnou osobnost. Společnost chce otroky, ne lidi, kteří jsou absolutně oddaní svobodě. Společnost chce otroky, protože všechny její pochybné zájmy vyžadují poslušnost.

5. Mraky (mysl): Srovnávání

dutý jako bambus? Žárlí sned bambus na dub, protže je větší a na podzim mění barvu listí? Samotná myšlnka, že by se dva stromy vzájemně srovnávaly, je směšná, ale pro nás lidi je vymanění se z tohoto starého zvyku velmi obtížné.

Přiznejme si, že vždycky bude někdo, kdo je krásnější, nadanější, silnější, nebo zdánlivě šťastnější než ty. Zároveň tu také vždycky budou ti, kteří na tom ve všech směrech budou ještě hůř než ty. Cesta k nalezení sebe sama nespočívá v tom, že se budeš srovnávat s druhými, ale v naplňování tvého potenciálu tím nejlepším možným způsobem.

Srovnávání s sebou přináší podřízenost a nadřízenost. Kdy ž nebudeš srovnávat, všechna podřízenost a nadřízenost mizí. Pak jsi, jednoduše tady jsi. Malý keř, nebo velký strom - na tom nezáleží; ty jsi sama sebou. Ty jsi potřebná. Každé stéblo trávy je stejně potřebné jako ta největší hvězda. Bez toho stébla by byl Bůh míň, než je. Kukání je stejně důležité jako Buddha; svět by byl méně, byl by chudší, kdyby kukačka zmizela.

Stačí se rozhlédnout kolem sebe. Všechno je potřebné a všechno do sebe zapadá. Je to organická jednota: nikdo není výš a nikdo není níž, nadřazený ani podřízený. Všichni jsou nesrovnatelně jedineční.

5. Hmota (tělo): Outsider

Malé dítě stojí na tomto obrázku za branou a dívá se za ni. Je tak malé a tak pevně přesvědčené, že se tudy nedá projít, že si ani nevšimlo odemčeného zámku; bránu stačí jen otevřít.

Kdykoli si připadáme "vynecháni", nebo vyloučeni, začínáme se cítit jako malé, bezbranné dítě. Není na tom nic zvláštního, neboť tyto pocity jsou hluboce zakořeněné v našich zkušenostech z dětství. Problém je v tom, že právě proto, že jsou tak hluboce zakořeněné, odehrávají se v našem životě znovu a znovu jako kazeta. Nyní máš příležitost tu kazetu zastavit, přestat se trýznit myšlenkami, že nějak nejsi "dost dobrá" k tomu, aby tě druzí přijali a vzali mezi sebe. Uvědom si kořeny těchto pocitů v minulosti a pusť se staré bolesti. Uvidíš pak zcela jasně, jak můžeš otevřít bránu a vstoupit do toho, čím se tolik toužíš stát.

Připadáš si tedy jako outsider. To je dobře. Je to přechodné období. Musíš být bdělá a nepropadnout zoufalství a bolesti. Kdo Tě utěší, když už tady ani Bůh není? Nepotřebuješ žádnou útěchu. Z toho už lidstvo vyrostlo. Buď žena, buď muž a postav se na vlastní nohy.

Jediný způsob, jak se spojit s existencí, je jít dovnitř, protože tam, ve svém středu jsi s ní ve spojení vždy. Byla jsi fyzicky odpojena od své matky. To odpojení bylo naprosto nezbytné, aby ses mohla stát sama sebou. Ale od univerza odpojená nejsi. Tvoje spojení s univerzem spočívá ve vědomí. Nemůžeš jej vidět, takže je nutné jít s velkým uvědoměním, pozorností a svědectím hluboko dovnitř, tam to spojení najdeš. Buddha je tvým spojením!