Král duhy: Hojnost

Tato Dionýzovská postava je dokonalým obrazem celého člověka "Zorby Buddhy" - muže, který současně dokáže pít víno, tančit na pláži, zpívat v dešti a vychutnávat hloubku moudrosti a pochopení, jež mudrcům náleží. V jedné ruce drží lotos, ukazující, že ctí ženský půvab, který obsáhl i sám v sobě. Jeho odhalená hruď (otevřené srdce) a uvolněné břicho znamenají, že zvládá i svou mužskou část a je zcela spokojený sám se sebou. Král duhy je spojením čtyř elementů - země, ohně, vody a nebe - a sám sedí na knize životní moudrosti.

Jestliže jsi žena, podporuje Král duhy tvé mužské energie, spojení s tvou druhou polovinou tvé duše uvnitř. Pro muže tato karta znamená období prolamování všech mužských stereotypů, jež dá zazářit plnosti celého člověka.

Lidé na východě odsoudili tělo, zatratili hmotu, nazvali jí "iluzorní" májá - májá, která ve skutečnosti neexistuje, jenom se tak jeví a je ze stejného materiálu jako naše sny. Popřeli svět, proto je východ tak chudý, nemocný a hladovějící. Jedna polovina lidstva přijímala vnitřní svět a popírala vnější svět. Druhá polovina lidstva přijímala materiální svět a popírala vnitřní svět. Obě jsou však polovičaté a žádný poloviční člověk nemůže být spokojený.

Musíš být celistvý: bohatý na těle, bohatý ve vědě, bohatý v meditaci, bohatý ve vědomí. Jenom celistvý člověk je podle mě svatý člověk. Chci, aby se Zorba a Buddha sešli spolu. Zorba sám je prázdný. Jeho tanec neznačí věčnost, je to chvilková zábava. Brzy se ho nabaží. Dokud nečerpáš z nevyčerpatelných zdrojů samého kosmu... dokud nejsi existenciální, nemůžeš být celistvý. To je můj poslední příspěvek lidstvu: celistvý člověk.

2. Voda (emoce): Přátelství

Větve dvou stromů se na této kartě se vzájemně proplétají, jejich spadané krásně zbarvené listí se na zemi promíchává. Je to, jako by se nebe a země spojily láskou. Každý z nich však stojí sám, zakořeněný v půdě, každý je sám spojen se zemí. Přestavují tak spoustu opravdových přátel, vyzrálých, přirozených, dobře spolu vycházejících. V jejich vztahu není žádná naléhavost, potřeba ani touha cokoli na druhém změnit.

Tato karta ukazuje na tvou připravenost pro takový druh přátelství. Možná přitom zjistíš, že přestáváš mít zájem o všechna ta dramata a romance, která tak změstnávají druhé. Není to ztráta. Je to zrod vyšší, více milující kvality na základě hluboké zkušenosti. Zrození ničím nepodmíněné lásky, bez očekávání a požadavků.

Nejprve medituj, buď blažená. Mnoho lásky pak přijde svou vlastní cestou. A být s ostatními bude stejně krásné, jako být sama. Bude to také jednoduché. Nejsi závislá na druhých a nečiníš druhé závislými na sobě. Pak je to vždycky přátelství. Nikdy se z toho nestane připoutanost, bude to vždycky spřízněnost.

Buď ve vztahu, ale nedělej z toho sňatek. Ke sňatku vede strach, ke spřízněnosti láska. Buď ve vztahu; dokud všechno půjde krásně; sdílej ho. A když uvidíš, že přišla chvíle, kdy se vaše cesty rozcházejí, rozluč se s velkou vděčností za všechno, to pro tebe ten druhý znemanal, za všechnu radost a potěšení, za všechny krásné chvíle strávené pohromadě. Bez trápení, bez bolesti; jednoduše se rozlučte.

9. Oheň (činy): Vyčerpání

Na této kartě vydíme potrét člověka, který vyplýtval veškerou svou životní energii ve snaze o udržení chodu ohromné a směšné mašinérie vlastní důležitosti a produktivity. Byl tak zaměstnán dohlížením na to, aby všechno "drželo pohromadě", a "probíhalo hladce", že úplně zapomněl na skutečný odpočinek. Nepochybně si nemůže dovolit být hravý. A kdyby dal přednost výletu na pláž před povinnostmi, mohla by se celá konstrukce zhroutit.

Tato karta nám nicméně neříká jen to, abychom nebyli workoholiky. Ukazuje na způsoby, jak si do života zavádíme bezpečné, ale nepřirozené rutiny a tak se vyhýbáme všemu, chaotickému spontánnímu. Život není obchod, který bychom měli řídit, je to zázrak, který se žije. Je na čase roztrhat diář, vypadnout z továrny, vydat se na malý výlet do neznáma. S odpočatou myslí ti půjde všechno snáz.

Ten, kdo se v životě řídí svou svědomitostí, zatvrdne. Ten, kdo se v životě řídí svým vědomím, zůstane měkký. Proč? - protože člověk, který má nějaké představy o tom, jaký by měl život být, přirozeně musí ztvrdnout. Musí si s sebou neustále nosit svůj charakter. Jeho charakter je něco jako brnění: jeho ochrana, jeho bezpečí; do svého chrakteru investoval celý svůj život. Na každou situaci reaguje vždy svým charakterem, nikdy přímo. Když se ho zeptáš na nějakou otázku, je jeho odpověď už předem hotová. To je známkou tvrdého člověka - je nudný, hloupý a mechanický. Možná je to dobrý počítač, ale není člověk. Něco uděláš a on zareaguje svým zažitým způsobem. Jeho reakci lze předvídat, je to robot.

Opravdový člověk reaguje spontánně. Když mu položíš otázku, dostaneš odpověď, a ne reakci. Otevře tvé otázce své srdce, vystaví se tvé otázce, odpoví ti na ni.

6. Voda (emoce): Sen

Jednoho kouzelného večera potkáš druhou polovinu své duše, toho dokonalého člověka, který uspokojí všechny tvé potřeby a splní všechna tvá přání. Správně? Špatně! Tahle fantazie, kterou básníci a skladatelé omílají pořád dokola, má své kořeny v naší vzpomínce na dělohu, kde jsme byli v bezpečí a "zajedno" s naší matkou; není divu, že se celý život toužíme po tom tam vrátit. Ale, tak trochu hrubě řečeno, je to dětinský sen. A je udivující, jak tvrdošíjně na něm lpíme, tváří v tvář realitě.

Nikdo, ať už tvůj nynější partner nebo ten vysněný z budoucnosti, nemá povinnost přinést ti tvé štěstí na podnose - ani nemůže, i kdyby chtěl. Skutečná láska nepramení ze snahy vyřešit naše potřeby závislostí na druhém člověku, ale z našeho vlastního vnitřního bohatství a vyspělosti. Potom máme tolik lásky na rozdávání, že k sobě přirozeně přitahujeme milence.

Bylo to už řečeno mnohokrát, ve všech dobách. Všichni nábožní lidé to říkali: "Sami přicházíme na tento svět, sami odcházíme." Veškerá společnost je iluze. Samotná myšlenka naší společnosti vychází z toho, že jsme sami a samota nás bolí. Chceme svou samotu utopit ve vztazích... Proto tolik vyžadujeme lásku. Jen se na to zkuste podívat. Normálně si myslíte, že jste se zamilovali do nějakého člověka, protože je krásný. To není pravda.

Opak je pravdou: zamilovali jste se, protože nemůžete být sami. Bylo to nevyhnutelné. Chtěla jsi nějak utéci sama před sebou. A jsou tu lidé, kteří se nezamilují do člověka, zamilují se do peněz. Jdou za penězi, jdou za mocí, stávají se z nich politici. Tím se také vyhýbají své samotě. Když se podíváš na člověka, když se podíváš na sebe, budeš překvapena - všechny tvé aktivity mají jediného společného jmenovatele. Bojíš se své samoty. Všechno ostatní jsou jen výmluvy. Skutečná příčina je, že se cítíš velmi osamělá.